pondělí 14. listopadu 2011

Tragédie ztraceného času

Nedávno pan Cuketka založil na svém webu diskuzní vlákno "Co vás nejvíc odrazuje od vaření?" Bez váhání jsem odpověděla, že především čas. Smutné však je, že jíst se musí, jediné jídlo z "cizí kuchyně", co si zatím můžu dovolit, je z menzy, a i to je jen 2-3x týdně. A pak tu zbývá chleba, párky, smažený vajíčka,...

Já vím - výmluvy výmluvy!!

A máte pravdu, existuje spousta jídel, kterými byste sice asi nepohostili návštěvu, ale jsou relativně dobrá, levná, nenáročná na čas i suroviny.

Stává se vám občas, že najednou nenávidíte to, co normálně milujete? Syndrom vyhoření?

Vaření v časovém presu, omezené množství surovin, vybavení, finance, omezená invence, vaření pro jednoho!

Teď jsem si spočítala, kolik počítačového času jsem na čem včera strávila. Připadala jsem si opravdu pracovitá, přesto tam nějak vznikly asi 4 hodiny, které jsem asi mohla využít třeba k vaření, že? (Ve skutečnosti vždycky "vařím" aspoň na internetu, třeba jsem se koukala na vizitky YouTube Next Chef :)

Co jsem ale chtěla říct především - v listopadu to bude záhul s prací do školy, s mou pseudoprací za peníze a vůbec. Nevím přesně, jak to bude vypadat v prosinci, ale i kdybych vám sem měla dát fotky smažených vajíček (já je vždycky vysušila, ale skoro bych řekla, že teď už dělám moc dobré :), tak něco vlastoručně uvařím! :)

čtvrtek 3. listopadu 2011

Chuťové kombinace

Lehce se ještě vrátím k dýním. Z dýně jsem přeci vařila už i na blogu - dýňovou polévku! Ale asi to nebylo úplně něco, co bych si ráda zapsala do svého zápisníčku s recepty (mimochodem, jak se vám líbí "americký" způsob schraňování receptů? :)).

Na jeden jediný dýňový recept vzpomínám ráda a to byl dýňovo-zázvorový chlebíček. Určitě jste už slyšeli o cuketové nebo mrkvové buchtě. V zásadě v tom těstu tyhle suroviny nejsou moc cítit, ale těsto zvláční. A stejně tak to umí dýně. A když k ní přidáte perníkové koření a dvakrát větší dávku mletého zázvoru, než je uvedeno v receptu (dýni stačí nastrouhat, nemusíte vyrábět pyré), je to jízda! Fotit se nestihlo, by to příliš dobré :)

Chtěla jsem ale poukázat na něco úplně jiného. Dýni nemusím a třeba jsem zatím jen nenašla jejího dokonalého společníka (zázvor není úplně společník, ale spíš tak trochu vrah ;), ale zato jsem našla pěkné schéma, které postihuje nejběžnější potraviny a jejich kombinace. To kdybyste chtěli vařit a nevěděli, jestli se mrkev hodí k cibuli. Samozřejmě je to spíš taková hříčka, těch kombinací je na světě neuvěřitelná hromada, ale třeba tam někdo najdete inspiraci pro dnešní večeři :)

neděle 30. října 2011

Jak nepéct dýňový koláč

Ačkoliv je zase sezóna dýní, letos už se nejedná o takový trhák, jako před pár lety, když se rozjel prodej dýní hokkaidó. Na druhou stranu se tahle surovina tak nějak obecně dala do povědomí a dneska už není problém sehnat i jiné druhy dýní. A nebo to bylo možné i dřív, ale nikdo nevěděl, co s tím :)

Já jsem dlouho odolávala - něco, co dělají všichni, mě už z (jakéhosi hloupého) principu odrazuje, ať už jde o nové "boží" cvičení jako třeba zumba, nebo o znovuobjevenou surovinu, jako je právě dýně.

Dýňová horečka během těch pár let trochu vychladla, přestože podobně jako chřipka přijde na podzim, ale už jsem velká holka a zkusit se musí všechno.

Jenže já dýním pořád nějak nemůžu přijít na chuť! Pořád to zkouším a pořád nic. Možná něco dělám špatně, ale tak moc mizerná kuchařka sice nejsem (i když poslední dobou to jde se mnou od desíti k pěti :o). Zkoušela jsem dýňovou polévku, dýňové máslo, dýňovou něco-jako-marmeládu, dýňové risotto a dneska to dospělo až k dýňovému koláči. Na Zelňáku jsem koupila tento týden kus takové té obrovské dýně (paní to prodávala už naporcované, což bylo milé), tak jsem se rozhodla zužitkovat ho sladce.


Už na fotce si můžete všimnou připálených ořechů, ty jsou ale na celém koláči pořád to nejlepší. Dýňová náplň (dýně, vejce, kondenzované mléko, nějaké to koření) je dýňová poměrně výrazně, ale ona je dýně sama o sobě dost mdlá, takže něco tomu prostě chybí!

Laškovala jsem s myšlenkou hodit do náplně tvaroh a asi jsem to měla udělat. Na tom ale nezáleží, třeba jsem měla špatný recept, ale opravdu je možné, že mě žádná dýňová pochutina zatím nijak nezaujala?

neděle 9. října 2011

10 mýtů o jídle

Doporučuju k přečtení článek z Lifehacker.com : 10 nehynoucích mýtů o jídle, především, pokud se bojíte hliníkových příborů, solíte vodu až začne vařit a nejíte na noc.

Bellatti also makes the point that if you're the type of person who's up very late, setting an arbitrary time to stop eating at night isn't going to help you lose weight, it's just going to make you skip a meal. DiBona had something specific to say about meal skipping, and how dangerous it can be: "Just several years ago, I remember reading in Cosmopolitan magazine that skipping breakfast or lunch following a "night of indulgence" could aid in one's efforts to lose weight. The editors couldn't have been more wrong. If a meal is skipped, the body begins a process of metabolic slowing commonly referred to as ‘starvation mode.'" She continued, "Additionally, surges of hormones then encourage overeating at the next meal, resulting in a higher caloric intake at the day's end. Keeping one's blood sugar balanced with small meals and snacks throughout the day is a much more successful approach for weight maintenance and mental alertness."

čtvrtek 6. října 2011

Cooked in Kazakhstan - pečivo

Připadám si hrozně nezodpovědně!

Když se totiž tak probírám fotkama, tak zjišťuji, že jsem v Kazachstánu fotila hrozně málo jídla! A i tak mi přišlo, že jsem nakonec nevyfotila to nejdůležitější - možná proto, že mi to pořád přišlo tak trochu stejné, a to, co nám bylo denním chlebem (v tomto případě doslova), uniklo objektivu.

Ke každému jídlu, ať už ke snídani, obědu, večeři či svačině, se podávají lepjošky. Vygůglila jsem, že se dělají v podstatě asi po celé střední Asii, a že se jedná o nekvašený chléb. Mají podobu placek se stlačeným středem s (nejčastěji) florálním motivem - ty bývají různě veliký.

Jediná fotografie, kterou jsem našla ve svém archivu je tato:


...což zjevně není příliš reprezentativní vzorek :) chléb se totiž trhá (to je na lepjoškách nejlepší :) a já jsem navíc už před focením stihla vytrhnout ten stlačený střed ;).

No tak si vypůjčím jednu fotku z internetu, abyste měli lepší přehled. (Po kliknutí na obrázek najede článek o kyrgyzstánské kuchyni.)


Pak jsem tu potkala ještě dva druhy pečiva. Jeden vypadal asi takto, bohužel si ale nevzpomenu, jak se to jmenuje.


Možná to byla samsa bez náplně, ale nerada bych kecala. Bylo to nafouklé a duté a svou nasládlostí to připomínalo českou koblihu.

A pak jsou tady právě ty samsy, což jsou placky plněné nejčastěji mletým (skopovým) masem nebo zelím, nebo obojím.

Ty vám ale taky neukážu, protože jsou schované v igelitce :)


Když to hodíte do google, najde to většinou takové trojúhelnikovité šátečky, které navíc můžou být jak pečené, tak smažené, nicméně v naší záhadné igelitce se ale schovávají pěkné pečené placičky - ideální do vlaku nebo na výlet :)

středa 5. října 2011

Čerstvé těstoviny v Brně

Dneska jsem si udělala radost!




Nikdy jsem nezkoušela čerstvé těstoviny, možná v nějaké restauraci, ale žádnou konkrétní si teď nevybavuji. Vím, že pražáci to teď mají jednoduché - zajdou na trh a koupí karlovarskou Čerstvou pastu. No ale co my na Moravě? My máme leda houby.

Tedy alespoň dodnes jsem si to myslela. 

Ráno jsem musela k doktorce, proto už nemělo velký význam jezdit do školy do Lednice. Místo toho jsem si prošla Masarykovu ulici, jejíž analýzu budu zpracovávat do jedné školní práce, a zamířila na Zelňák, kde už jsem nebyla... dlouho. Z Masaryčky jsem uhnula do ulice Květinářské a KUK! Obchod s italskými pochoutkami na mě hlásil "Čerstvé těstoviny".

Šla jsem dovnitř, zběžně omrkla sortiment (spousta drahých italsky vypadajících věcí), a zamířila k pultu s čerstvými těstovinami. Ceny 13 - 20 Kč / 100 g. Já vlastně ani nevím, jestli je to moc nebo málo, protože jsem čerstvé těstoviny nikde nekupovala, ale vzala jsem si 100 g nejlevnějších tagliatelle "na ochutnání".

Na Zelňáku jsem přikoupila hlívu (ano, máme na Moravě houby :) a brokolici, v Orreru v Radnické ulici kousek Gran Moravie, a šla domů vařit, juchéééj :)

(Chtělo by to pořídit si bílý talíř a nějakou tu praxi ve foodstylingu a focení, já vím ;)

Na receptu není ani troška složitosti a hlavně - čerstvé těstoviny bych (stejně jako rýži basmati) mohla jíst snad i samotné :)

Těstoviny s hlívou a brokolicí (2 menší porce)

100 g čerstvých těstovin
1 menší brokolice (cca 300 g)
200 g hlívy ústřičné
parmazán či Gran Moravia podle oka
lžíce oleje, sůl

  • Dáme pomalu vařit vodu na těstoviny a mezitím nakrájíme hlívu a brokolici na kousky / plátky / jak je libo.
  • Na trošce oleje orestujeme hlívu, přidáme brokolici, podlijeme troškou vody a dusíme.
  • Nezabere to více než 5 minut. Jde hlavně o to, aby brokolice byla ještě trošku křupavá, nikdo přeci nemá rád zelené bahno :)
  • Hodíme těstoviny do vařící vody, osolíme a na mírném ohni vaříme do stavu "al dente". Říká se, že čerstvým těstovinám stačí 2-3 minuty, ale tyhle chtěly spíš 5.
  • Nakonec můžete buď smíchat všechno dohromady (i se sýrem) a nebo servírovat ve vrstvách. Jenže většina lidí si to na talíři stejně smíchá, takže je to asi jedno :)

A cena za dámskou porci je pořád menší než v menze :)

pondělí 3. října 2011

Cooked in Kazakhstan - saláty

Mé první seznámení s kazašskou kuchyní bylo velice rozpačité. Tehdy jsem ale ani nevěděla, o co se jedná, jen jsem to okometricky zhodnotila a řekla si, že to chutnat nemusím.

Na samém začátku tohoto roku jsem přijela domů a objevila tam několik talířků s podivně vypadajícími pokrmy, které zbyly z novoročních oslav. Co si doteď jasně vybavuji, byla na nudličky nakrouhaná mrkev v podstatě obalená olejem (jak ta se leskla!) a vážně podivně ochucená. To jsem se ještě odvážila ochutnat, ale kopeček neidentifikovatelných ingrediencí (později jsem zjistila, že se jednalo především o brambory, hrášek a řepu) v majonéze, před tím se mé chuťové buňky schovaly, jen to viděly.

Svět je zkrátka malý a tak nejen, že si bratr našel dívku z Kazachstánu, ale máma má v ČR kazašskou kamarádku, se kterou slavila Silvestra. (A dle všeho ještě prý máme nějakou velmi vzdálenou příbuznou v Průhonicích, což je od Říčan, co by kamenem dohodil.)

Myslím, že jsem tehdy objevila ještě nějaké masové cosi, a pokud to nebylo smažené, určitě to bylo také hojně "dochucené" olejem.


Na začátku letošního září jsem bohužel zjistila, že hojnost oleje, případně majonézy je zcela normální! Aspoň tedy v Kazachstánu. Salát na obrázku byl jeden z těch lepších, co jsem tam jedla. Vlastně - ony ty saláty jsou většinou v podstatě docela dobré, ale když už tu mastnou zeleninu jíte už několikátý den, přeci jen si možná uvědomíte, že byste rádi zakousli do obyčejného rajčete :)

Nejčastější varianty salátů byly mrkvový, rajčatovo-cibulový, občas ze zelí a řepy, a variace na bramborový - zhruba tak jak ho známe u nás.


A důležité je, že v Kazachstánu rádi krájí (nebo spíše strouhají) zeleninu na nudličky. A to musím uznat, že se mi líbí :)