Zobrazují se příspěvky se štítkemDezert. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDezert. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 3. května 2016

Rebarborový koláč s lískovými oříšky

Protože preferuji lokální suroviny a ctím to, že rebarbora by se měla jíst pouze do konce června (vlastně se říká se do sv. Jana), čekal tento recept na vydání téměř rok.
Čím starší totiž řapíky jsou a čím více se rok blíží k zimě, tím má rebarbora větší obsah kyseliny šťavelové, která nemusí lidskému tělu dělat úplně dobře. Ale na pár kousků rebarborového koláče se každé jaro neuvěřitelně těším a snažím se sezónu rebarbory neprošvihnout. Naštěstí už ji sem tam prodává i nějaký trhovec na Zelňáku, v posledních letech je k vidění i v supermarketech.

Určitě zkuste jednoduchý kynutý koláč, to je v naší kuchyni rebarborový základ. Máte-li ale chuť na něco netradičního, zkuste kombinaci s lískovými oříšky, protože ta je neodolatelná.


Rebarborový koláč s lískovými oříšky

(rozpis pro dortovou formu o průměru 27 cm)
lžička másla a hrst hrubé mouky na vysypání formy

základní těsto
125 g másla, změklého
100 g cukru
2 vejce, o pokojové teplotě
125 g hladké (špaldové) mouky
1,5 lžičky prášku do pečiva
60 g lískooříškové mouky (mletých lísk. oříšků)
0,5 lžičky soli

rebarbora
300–500 g rebarbory, nakrájené na kousky

drobenka
90 g hrubé mouky
40 g lískooříškové mouky (rozemletých lísk. oříšků)
1 lžička mleté skořice
60 g cukru
80 g másla, změklého
  • Dortovou formu vymažte máslem a vysypte hrubou moukou (nebo mletými ořechy).
  • Předehřejte troubu na 170 °C.
  • Základní těsto: máslo vyšlehejte s cukrem doběla a zašlehejte postupně celá vejce. V další míse smíchejte suché přísady a pomalu přimíchávejte k máslové směsi.
  • Těsto nalijte do vymazané formy a poklaďte kousky rebarbory. (Tu já osobně neloupu a nikdy ničemu to nevadilo.)
  • V míse smíchejte všechny přísady na drobenku a nasypte ji na vrstvu s rebarborou.
  • Pečte ve vyhřáté troubě asi 30–40 minut (dokud není drobenka zlatavá a nevyjde test špejlí).
Jezte společně se sladkými jahodami a užijte si brzké léto!


Inspirace: Highgate Hill Kitchen

čtvrtek 7. dubna 2016

Bezlepkový makovec

Pokud jste do máku zamilovaní tak, jako já, tohle je ta správná buchta pro vás. Nenechte se ale mýlit, bezlepkový neznamená zdravý – ten cukr prostě ničím neomluvíte.

Tento makovec můžete péct ve formě na bábovku, na chlebíček, na dort nebo prostě jen v menším pekáčku. Je to jedno a je na vás, na co máte zrovna náladu a co máte po ruce.

Nejtěžší na tomhle koláči je umletí máku. Zvlášť s obyčejným kovovým mlýnkem. Jenže to stojí za to. Domácí mletí nepodceňujte, protože s koupeným mletým mákem mám tu zkušenost, že je nahořklý a postrádá tu báječnou sladkost čerstvě namletého máku.

Pokud vás mletí máku moc nebaví, ale chcete si ho dopřávat častěji, namelte větší množství najednou a schovejte ho do mrazáku. Tak nezežlukne a nezhořkne a je ihned k použití.



Bezlepkový makovec

4 vejce (zvlášť žloutky a bílky)
100 g másla, změklého (+ lžička na vymazání plechu)
100 g moučkového cukru
300 g mletého máku (+ 20 g na vysypání plechu)
1 lžička prášku do pečiva
100 ml mléka
špetka soli
  • Troubu předehřejte na 170 °C. Dortovou formu vymažte máslem a vysypte mákem.
  • Žloutky vyšlehejte s máslem a moučkovým cukrem.
  • Do směsi zamíchejte mák smíchaný s práškem do pečiva a solí, přijdete i mléko.
  • Z bílků a špetky soli vyšlehejte tuhý sníh a opatrně ho vmíchejte do makové směsi.
  • Nakonec směs nalijte do připravené dortové formy, uhlaďte a dejte do trouby vyhřáté na 170 °C péct zhruba na 30 minut.

Vidíte, že recept je dost jednoduchý a rychlý. Pokud byste chtěli koláč opravdu zdravý, zkuste místo cukru použít třeba nějaký sirup a dejte vědět, jaké to bylo. Budu ráda.

pátek 9. října 2015

Nepokazitelné mandlové brownies

Dlouho jsem hledala recept na nejlepší „klasické“ brownies, až jsem skončila u bezlepkového receptu, který je zkrátka neprůstřelně jednoduchý a zaručeně se povede tak, že žádná suchá buchta vás nečeká.



Možná tušíte, že jednou ze základních vlastností každých dobrých brownies je jejich vlhkost. Vysušené brownies už je totiž jen nudná čokoládová buchta. Do značné míry se jejich suchosti dá zabránit včasným vyndáním z trouby, ale komu se chce experimentovat s délkou pečení. Pak najednou pečete v jiné troubě a co teď.
Určitou roli údajně hraje i množství cukru. Ten prý v buchtovitých dezertech zajišťuje onu vlhkost, což může být i jeden z důvodů, proč ho některé recepty, zvlášť ty na brownies, obsahují tolik. (Přiznávám se, že toto nemám vědecky ověřené, ale přijde mi to poměrně logické.)
Na většině receptů mi to přehnané množství cukru ale vadilo.

V těchto brownies není žádná zákeřná mouka, která by vlhkost vpila dovnitř, pouze rozemleté mandle nebo mandlová mouka, se kterou se vám brownies snad ani usušit nepodaří. Bude příjemně vláčné a po vychladnutí tak akorát žvýkavé. Nevýhodou je akorát přehnaná křehkost, dokud je brownies teplé. To se ale dá vyřešit lžičkou a ručím vám za to, že vzhlede vám ve chvíli ochutnávání nebo konzumace bude jedno.

Mandlové brownies

na formu cca 18 x 26 cm

200 g 60% čokolády
115 g másla + 5 g na vymazání formy
3 vejce
125 g cukru
75 g mandlové mouky nebo rozemletých mandlí + 25 g na vysypání formy
1/4 lžičky soli
1/2 lžičky prášku do pečiva
  • Vymažte si zapékací formu máslem a vysypte mletými mandlemi. Troubu předehřejte na 175 °C.
  • Čokoládu a máslo rozpusťte v rendlíku s nepřilnavým dnem, ve vodní lázni nebo v mikrovlnce.
  • Vejce vyšlehejte s cukrem a zašlehejte do nich pomalu čokoládu s máslem.
  • Mandlovou mouku smíchejte se solí a práškem do pečiva a zamíchejte do čokoládovo-vaječné směsi.
  • Nalijte těsto do vymazaného pekáčku a dejte péct na cca 30 minut. Špejlová zkouška tady fungovat moc dobře nebude, protože špejli vždycky vytáhnete ulepenou. Přesto by brownies nemělo být uprostřed tekuté. 

Ač je recept téměř nepokazitelný, pořád s ním experimentuji. Někdy dám slabší čokoládu a tím méně cukru, někdy přimíchám oříšky nebo ovoce. Přidávám i koření jako kardamom, skořici nebo vanilku. Jakmile objevíte svůj oblíbený recept na brownies, můžete přidávat doplňkové ingredience podle nálady a dostupnosti.

sobota 24. května 2014

Extrémně čokoládový koláč s rebarborou

Dokud je tahle bezvadná zelenina v sezóně, podělím se s vámi o recept na úžasný rebarbový koláč, jaký pravděpodobně neznáte. Takže dnes jen stručně, ale vydatně! :)


Čokoládový koláč s rebarborou

(na formu o průměru 25–27 cm)

korpus
200 g hladké mouky
špetka soli
1 lžíce skořice
1 lžíce kardamomu
60 g moučkového cukru
125 g másla, vychlazeného, nakrájeného na kostičky
1 žloutek
2 lžíce vody

pečená rebarbora
500 g rebarbory (klidně i víc, máte-li rebarboru opravdu rádi :)
2 lžíce cukru

čokoládová ganache
300 g hořké čokolády (60–70%)
250 ml smetany ke šlehání

  • Připravte korpus:  v míse smíchejte suché suroviny, přidejte žloutek, máslo nakrájené na kostičky a rychle zpracujte drobenku. Spojte trochou studené vody. (Nezpracovávejte příliš dlouho, aby bylo těsto bude křehčí.)
  • Nechte těsto 30 minut odpočinou v lednici. Můžete ho připravit i do zásoby a uschovat v&nbspmrazáku.
  • Těsto rozválejte do dortové/koláčové formy vymazané máslem, dno propíchejte vidličkou a&nbspdejte péct na 15–20 minut na 180 °C. Společně s korpusem pečte i rebarboru:
  • Pečená rebarbora: nakrájejte řapíky rebarbory na 10cm špalíky, naskládejte do pekáčku, posypte cukrem, přikryjte a dejte péct na cca 15 minut na 180 °C. (Pokud se vám nevejde do trouby rebarbora zároveň s korpusem, můžete ji i podusit.)
  • Čokoládová ganache: zahřejte smetanu téměř k varu (dokud z ní nebude stoupat pára), odstavte z ohně a rozmíchejte v ní nalámanou čokoládu. (Pokud se vám čokoláda se smetanou nespojí, údajně funguje přilití lžíce studeného mléka nebo vody – nezkoušela jsem, spojilo se mi :)
  • Zkompletujte: na vychlazený korpus dejte pečenou rebarboru (pustí hodně vody, snažte se tam dát spíš jen pevné části, vody jen trochu), zalijte čokoládovou ganache a nechte několik hodin vychladit v lednici.
  • Servírujte po malých dávkách, protože je to slušná čokoládová bomba :).

Inspirace: Kitchen Heals Soul


sobota 15. března 2014

Dirty Blondies s kávou a kardamomem

Před týdnem jsem se na facebooku chlubila, že když dneska už leckdo peče do kaváren, já přeci můžu také :). Slovo dalo slovo a sice nepeču do kavárny, ale občas se mé sladké pokusy objeví v brněnské Čajovně za zrcadlem.

Nejsem čajový odborník (ačkoli jsem se tak ve svých nácti letech tvářila, podobně jako většina lidí tehdy :), přesto si myslím, že čajům tady rozumí a umí je připravovat. Kromě toho si k čaji můžete vybrat ze široké palety deskových her, které jsou k zapůjčení za dobrovolný příspěvek do kasičky na baru. Takže až si půjdete něco zahrát, nezapomeňte si dát dobrý čaj a domácí zákusek.

Na pečení koláčů a dortů neplánuji zbohatnout, ale jsem ráda, že tu možnost péct pro čajovnu mám, protože pečení mě baví, jen se mi nedostávají strávníci. Prověřím tak spoustu receptů, které mám v plánu vyzkoušet a kdybych přeci jen někdy pečením zbohatnout opravdu chtěla, tak budu mít dobrý základ fungujících receptů.

Konec reklamního okénka a jdeme na recept!
Vykopávacím zákuskem bylo Dirty blondies s kardamomem, které by možná ještě trochu ladění potřebovalo (zvlášť co se týká množství cukru), přesto kardamom dodá čokoládě tak bezva chuť, že stojí za to nasdílet recept už teď. Blondies je světlá varianta známých brownies, a dirty jsou pro obsah tmavší čokolády. Recepty obvykle přejímám ze zahraničních blogů, tento je z blogu The View from Great Island.

Dirty blondies s kávou a kardamomem
(rozpis na kulatou formu 27 cm nebo hranatou cca 23 x 33 cm)

225 g másla, pokojové teploty + trocha másla na vymazání formy
150 g hnědého cukru
1 lžíce mleté kávy
1 lžíce mletého kardamomu
2 vejce
1 lžička vanilkového extraktu
250 g mouky
1 lžička prášku do pečiva
1 lžička soli
250 g čokolády podle chuti (já dala část hořké – 55%, mléčné – 35% i bílé)

  • Rozehřejte troubu na 175 °C.
  • Máslo vyšlehejte s cukrem, mletou kávou a kardamomem do pěny, přišlehejte vejce a vanilkový extrakt.
  • Zvlášť smíchejte mouku, prášek do pečiva a sůl a vše zamíchejte do máslové směsi.
  • Nakonec přidejte čokoládu nasekanou na větší kousky (o něco menší než je klasický dílek) a nalijte do máslem vymazané formy na pečení.
  • Pečte 20–30 minut, dokud povrch nebude trochu svrasklý a nahnědlý. Ale nepřepečte!


Pečení brownies do správné konzistence chce trochu cviku a znalosti svých pečících nádob a trouby. Brownies (nebo blondies) by mělo být vláčné, vlhké i po upečení a tak trochu žvýkavé. Nesmíte ho však v troubě usušit. Také nedoporučuji péct v rozevíratelné dortové formě, nebo se vám stane to, co mě – spousta tuku vyteče ven (a zadělá troubu). 

Blondies jsem pekla už kdysi, ale přišlo mi nudné. Přidáte-li však i tmavší čokoládu a především koření, dostane to koláč do jiné dimenze a nebudete chtít péct jinak. :)

středa 31. července 2013

Velmi kokosová buchta

Napadlo mě, že následující recepty pojmenuji „kokoláč“, ale nakonec jsem sáhla k poněkud výstižnějšímu, i když ne příliš poetickému názvu. Tohle je prostě jednoduchá kokosová buchta a nic jiného. Máte-li rádi kokos, zkuste toto upéct. Musíte mít ale také rádi máslo, cukr a bílou mouku.
Dnes je v módě celozrnná mouka, žádná mouka, žádný cukr a já nevím, co všechno. Nevzdávám se snahy o zdravější stravování, vím, co mi dělá a nedělá dobře. Ale jeden kousek takové buchty, nebo i dva, mě nezabijí, a vás také ne. Jen je třeba to nejíst každý den a dlouhodobě. I proto se podobné věci snažím nejčastěji péct v případě, že jich většinu udám.
Upekla jsem buchtu, vzala na kávový piknik v parku a tu si uvědomila, že vlastně nevím, jestli ji někdo bude jíst. Bylo horko až k zalknutí a sama jsem neměla chuť na žádné jídlo, natož sladkou buchtu. Více než polovina se ale snědla, já byla šťastná a padly i nějaké pochvaly – můžu tedy říct, že recept je ověřený několika strávníky (i když někteří by preferovali přidání další kontrastní složky).


Kokosová buchta (rozpis na dortovou formu o průměru 27 cm nebo na hranatou 30x20 cm)
240 g povoleného másla (+ 10 g na vymazání formy)
200 g třtinového cukru
4 vejce (bílky a žloutky zvlášť)
1 lžička vanilkové esence (nemusí být)
370 g mouky
2,5 lžičky prášku do pečiva
120 ml kokosového mléka
120 ml mléka
125 g kokosu (+ cca 10 g na vysypání formy)
  • Připravte si formu na pečení: vymažte ji máslem a vysypte kokosem.
  • Předehřejte troubu na 180 °C.
  • Máslo šlehejte 3 minuty s cukrem, aby bylo nadýchané a cukr se alespoň trochu rozpustil (pravděpodobně to neudělá, pokud nepoužijete moučkový, ale to nevadí).
  • Přidejte žloutky a vanilkovou esenci a ještě minutu šlehejte.
  • V jiné míse smíchejte mouku s práškem do pečiva, následně ji přimíchejte po částech do máslové hmoty.
  • Zapracujte do těsta také kokosové i normální mléko a nakonec samotný kokos.
  • Z bílků a špetky soli ušlehejte sníh a po částech ho opatrně zamíchejte do těsta.
  • Těsto nalijte do vymazané a vysypané formy a pečte v troubě vyhřáté na 180 °C asi 40 minut (nezapomeňte použít trik se špejlí).
Nutno dodat, že recept jsem čerpala z blogu Technicolor kitchen, kde je neuvěřitelné množství sladkých buchet a podobných věcí. Pokud budete cokoliv odsud zkoušet, velmi doporučuji překontrolovat množství cukru. Bystrému oku neunikne, že jsem použila pouze polovinu (!) cukru oproti původnímu receptu. A příště bych se možná nebála dát ještě méně. Recept navíc počítá ještě s vydatnou cukrovou polevou, kterou už si na koláči nejsem schopná představit. Možná by snesl nějakou čokoládu :).

Těsto je i po upečení úžasně vláčné a vlhké a chutná zkrátka skvěle kokosově. 

neděle 31. března 2013

Limetový koláč

Je zima, což znamená, že pokud jde o sladké, jsou v zásadě 2 základní možnosti, co teď upéct. První z nich jsou různá kynutá těsta, ideálně s velkou dávkou skořice či jiného koření. To by vám určitě potvrdila i Maškrtnica.

Možnosti druhé varianty objevuji já v podobě koláčů a buchet s citrusy. Loni jsem zkoušela citronovo-zázvorový koláč, pro který jsem upravila recept od Lucie, věrná jsem i citronovému chlebíčku, pro který jsem letos zkusila trochu jiný recept, s mletými mandlemi, ale zdokumentovaný ho bohužel nemám.

Tentokrát jsem šla do limetek, sušenek a salka. Kombinace sladká, nezdravá a návyková. Cukr je zkrátka droga, ať chcete nebo ne :).



Limetový koláč
250 g oblíbených sušenek (já zkombinovala ovesné a perníkové sušenky z Lidlu)
60 g másla

1 plechovka salka (375 g)
4 žloutky
kůra z 1 limety
100 ml limetové šťávy (je to šťáva asi ze dvou šťavnatých, nebo v mém případě ze 4 nepříliš vodnatých, plodů)

  • Sušenky rozdrťte, smíchejte s rozpuštěným máslem a napěchujte do koláčové formy. (Já mám formu o průměru 27 cm, na kterou to tak tak vyšlo a koláč je hodně nízký. Chcete-li ho vyšší, použijte klidně stejné množství surovin na formu o menším průměru.)
  • Dejte péct do trouby na 8–10 minut na 180 °C.
  • Korpus nechte trochu vychladnout.
  • Mezitím smíchejte salko, žloutky, limetovou kůru a šťávu.
  • Nalijte na předpečený korpus a pečte na 150 °C asi 20-30 minut.
Recept není žádná věda, koláč je hotový raz dva a na jazyku vytvoří sladkokyselé blaho :).

neděle 30. října 2011

Jak nepéct dýňový koláč

Ačkoliv je zase sezóna dýní, letos už se nejedná o takový trhák, jako před pár lety, když se rozjel prodej dýní hokkaidó. Na druhou stranu se tahle surovina tak nějak obecně dala do povědomí a dneska už není problém sehnat i jiné druhy dýní. A nebo to bylo možné i dřív, ale nikdo nevěděl, co s tím :)

Já jsem dlouho odolávala - něco, co dělají všichni, mě už z (jakéhosi hloupého) principu odrazuje, ať už jde o nové "boží" cvičení jako třeba zumba, nebo o znovuobjevenou surovinu, jako je právě dýně.

Dýňová horečka během těch pár let trochu vychladla, přestože podobně jako chřipka přijde na podzim, ale už jsem velká holka a zkusit se musí všechno.

Jenže já dýním pořád nějak nemůžu přijít na chuť! Pořád to zkouším a pořád nic. Možná něco dělám špatně, ale tak moc mizerná kuchařka sice nejsem (i když poslední dobou to jde se mnou od desíti k pěti :o). Zkoušela jsem dýňovou polévku, dýňové máslo, dýňovou něco-jako-marmeládu, dýňové risotto a dneska to dospělo až k dýňovému koláči. Na Zelňáku jsem koupila tento týden kus takové té obrovské dýně (paní to prodávala už naporcované, což bylo milé), tak jsem se rozhodla zužitkovat ho sladce.


Už na fotce si můžete všimnou připálených ořechů, ty jsou ale na celém koláči pořád to nejlepší. Dýňová náplň (dýně, vejce, kondenzované mléko, nějaké to koření) je dýňová poměrně výrazně, ale ona je dýně sama o sobě dost mdlá, takže něco tomu prostě chybí!

Laškovala jsem s myšlenkou hodit do náplně tvaroh a asi jsem to měla udělat. Na tom ale nezáleží, třeba jsem měla špatný recept, ale opravdu je možné, že mě žádná dýňová pochutina zatím nijak nezaujala?

středa 27. července 2011

Nejlepší variace na švestky s mákem

Je léto, jsou švestky, byla jsem na Zelňáku => koupila jsem švestky. Třešně jsem letos nějak prošvihla, což je dost smutné vzhledem k faktu, že miluju takové ty tmavě červené, masité a šťavnaté. Švestky až tolik nemiluju, ale ráda je mám a řekla jsem si, že tentokrát nezaspím, koupím si jich sáček a ještě lépe - něco z nich upeču! Navíc mě hned na Zelňáku napadlo, že švestky a mák k sobě neodmyslitelně patří, a na Zelňáku se dá koupit i půlkilový pytlík máku za 35 korun. Ani nevím, jestli je to málo nebo hodně, ale bylo to na trhu a tam já nakupuju ráda :)

Smutnější pak bylo, že jsem doma zjistila, že vlastně nemáme nic, čím by šel mák namlít. Zkoušela jsem "všeúčelového" pseudorobota, ale ten to teda neumí. No tak mám teď v Brně pytlík máku a asi ho vezmu v srpnu do rodného domova do Čech, abych ho namlela a odvezla zase zpátky :)

Máku jsem se přesto nevzdala a poslala muže (který je tu na blogu uveden jako jeden z autorů, ale vůbec nic sem nepíše ;), ať koupí v obchodě již namletý. Byla to směs s cukrem (a s rýžovou moukou), ale výsledná makonáplň nebyla špatná.

Našla jsem hrozně lákavý recept, pro který je sice třeba docela velké množství surovin, ale mně se výjimečně stalo, že jsem měla většinu doma. Takže vznikl:



Jak jsem psala, recept jsem našla a to na dobrutky.eu - nebudu ho tedy přepisovat. V podstatě jsem ho ani nijak nemodifikovala - kromě použití směsi mletého máku a cukru. Navíc jsem možná přidala víc mandlových lupínků, ale mandlí není nikdy dost :).

Přes množství surovin a vrstev, není koláč vůbec složitý a je nebezpečně návykový - kombinaci máku a švestek nemá cenu komentovat, navíc když je zjemní tvarohová vrstva doplní křupavá drobenka s mandlemi... No chtěli jsme původně podarovat pár dalších lidí, abychom nebyli moc tlustí, ale nakonec jsme byli ráda, když zbyl kousek na souseda, jemuž jsme tak chtěli poděkovat za půjčení dortové formy a trouby :)

pondělí 11. července 2011

Malinová panna cotta

Nerada bych svůj poslední příspěvek Během za malinami nechala bez pointy, protože tou byla sladká tečka na závěr :)


Další den jsem běhat nešla, protože jsem sportovala už předchozí tři dny a to po dlouhé pauze bylo už docela dost. Takže jsem si udělala jen pořádnou kopcovitou procházku do lesa, tentokrát i s batůžkem, vodou a malou krabičkou na nasbírané maliny.


Tohle se mi podařilo nasbírat během deseti minut, co jsem telefonovala s tátou. Ten mi zavolal přesně na vteřinu, jak jsem došla k malinovým keřům a zastavila se s úsměvem na tváři. Povím vám, jednou rukou se maliny v hustém houští nesbírají nijak moc dobře :)
Ale něco jsem přeci jen nasbírala.


... a rozhodla se, že z toho udělám něco, na co jsem se chystala už sakra dlouho a nemohla se k tomu dokopat. V životě jsem totiž nepracovala s želatinou a kdysi mi někdo nakecal, že se s ní dělá špatně, tak jsem se tomu hodně dlouho bránila. Ale vůbec nerozumím tomu, proč by se s ní dělalo špatně, protože panna cotta je super jednoduchý rychlodezert (když odhlédneme šestihodinové tuhnutí v ledničce :).

Panna cotta
500 ml smetany (na šlehání)
5 g / 3 lžičky / 1 lžíce práškové želatiny nebo 3 plátky
3 lžíce cukru
vanilkový lusk

  • Želatinu necháme nabobtnat v pár lžících vody.
  • Smetanu svaříme s cukrem, s vanilkovou dření i s celým luskem. (Jeden recept říkal i něco o desetiminutovém varu, ale nevidím v tom moc smysl.)
  • Po chvilce přidáme do smetany nabobtnalou želatinu (z plátkové předem vyždímáme vodu) a necháme želatinu rozpustit ve smetaně.
  • Už nevaříme! Jen mícháme do rozpuštění, případně můžeme trošku zahřát.
  • Hmotu nalijeme do olejem vymazaných nádobek. Prý aby to šlo pak vyklopit, ale mně to stejně moc nefungovalo. Možná ale proto, že jsem příliš experimentovala s podivným tvarem "formy" :)
  • Necháme vychladnou a šupneme na 6 hodin do lednice.
  • Po dokonalém ztuhnutí vyndáme z lednice, vydolujeme z nádobek (může se to jíst samozřejmě přímo z nich) a zdobíme něčím sladkým a zajímavým, třeba sirupem z lesních malin :)



Experimentům se meze nekladou a je samozřejmě možné přidat želatinu i do malinové šťávy a udělat dvouvrstevnou panna cottu. Pak je ale nutné počítat s tím, že před nalitím druhé vrstvy musí zatuhnout ta první. Nemusí to být dokonalé zatuhnutí, ale dvě hodinky to trvat může.. (já na to čas neměla, proto se mi vrstvy trochu prolnuly :)


A autoportrét nakonec :)

středa 8. června 2011

Rebarboro, rebarboro, ty nám teda rosteš!

No vážně, na naší zahradě (nebo spíš u souseda :) máme velikánskou obludu - asi tak metr a půl v průměru. Věřte tomu  nebo ne, ale je to tak a roste jak divá. Na obrázku sice nemám žádný předmět pro porovnání velikostí a zelená rebarbora se v zeleném plevelu špatně fotí, ale zapojte fantazii :))


Ale co s tou rebarborou vlastně děláme? Jednou za čas vezmeme veliký ostrý nůž a uřežeme ji pár listů - veliký a ostrý proto, že naše rebarbora není žádná troškařka a řapíky má opravdu mohutné. Čepele listů je nutné ořezat, protože pro další kuchyňské zpracování jsou vhodné pouze řapíky. Ty se pak ještě musí oloupat, abyste je zbavili zdřevnatělých vláken.
Nakrájené kousky rebarbory nejčastěji dáváme do koláčů a je skoro jedno, jaký si vyberete. Můžete to zkusit šátečky / koláčky / cokoliv z listového těsta, koláč z křehkého, bublaninu a nebo třeba kynutý koláč či crumble. Jen je nutné růžovozelené kostičky smíchat i s cukrem, protože rebarbora je dost kyselá.

My máme doma nejraději kynutý koláč s drobenkou. Z uvedeného množství vždycky uděláme dva plechy výborného koláče. Nejlepší je nechat koláč trochu odležet, zvláční a je bezvadně měkký.

Kynutý rebarborový koláč
500 g polohrubé mouky
75 g cukru
75 g rozpuštěného a zchladlého másla
250 ml vlažného mléka
půl kostky droždí

Kynuté těsto jako obvykle - kvásek z droždí, lžičky cukru nebo medu a trošky vlažného mléka. Pak přidat mouku, cukr, mléko, máslo a zamíchat těsto, u kterého počkáme, až pěkně vykyne. To je pak třeba rozdělit na dvě poloviny a pěkně vyválet. My pečeme na pečícím papíru, takže starost s vymazáváním plechu nám tak odpadne.
Placky pak posypeme nakrájenou rebarborou a bohatě posypeme drobenkou z hrubé mouky, změklého másla a skořice (ta se k rebarboře báječně hodí!). Drobenku jsem zvyklá dělat hodně od oka, takže s tou bohužel moc neporadím.

   

Koláč na obrázku je navíc ještě potřený měkkým tvarohem, ten se má totiž s rebarborou taky moc rád.

Aby to nebylo ještě úplně všechno, tak jsem letos udělala i rebarborový sirup. Já sice na šťávy zas tak moc nejsem, ale taková domácí limonáda s ledem při parném letním dni...
Na sirup se rebarbora nemusí loupat, stejně se všechno nakonec bude cedit. Stačí nakrájet na cca 1 cm špalíčky, hodit do hrnce s ruličkou skořice, zalít vodou a povařit. Asi po 15 - 20 minutách mírného varu přeceďte, do šťávy přidejte cukr, míchejte, míchejte, až se rozpustí a pak už jen plňte do lahví.


Já jsem použila následující poměr:

Rebarborový sirup
1 kg rebarbory
1 kg cukru
1,5 l vody
1 svitek skořice

Výsledná šťáva ale byla hrozně sladká a měla málo rebarborové kyselosti, takže pro příště bych buď ubrala cukr, nebo radši přidala rebarboru. Třeba 1,5 kg rebarbory, 1 kg cukru a 1,5 l vody. A skořice také o 1 roličku víc.

Tady máme tuhle krásně růžovou šťávičku spolu s bezovou...


... ale o té zase někdy příště :)

středa 20. dubna 2011

Jste připraveni na Zelený čtvrtek?

Možná jste už slyšeli, že na zelený čtvrtek byste měli sníst něco zeleného (na jaře ideálně špenát nebo kopřivy :). Možná o Velikonocích pečete mazanec...

Ale co jidáše? Děláte jidáše? Já se o nich dozvěděla ve svých dospívajících letech, možná tak před deseti lety, a od té doby jsem mamku donutila je párkrát upéct. Jenže teď už jsem velká holka a leccos už umím upéct sama a co neumím, tak aspoň zkouším. S kynutým těstem jsem snad nikdy neměla problémy (a možná jsem už jednou zmínila, že dodnes nechápu, co na něm všichni vidí za vědu :), takže letos jsou jidáše v mé režii.

Ale zpět k tomu, co mají společného se Zeleným čtvrtkem. V tento den se jidáše tradičně pečou a především snídají (ideálně prý před východem slunce a potřené medem, protože jen tehdy jsou prospěšné našemu zdraví a chrání nás před hadím uštknutím). Protože ale chodím do školy a v poslední době jsem toho zas tak moc nenaspala, tak nezbývalo, než tuto tradici trošku pozměnit a jidáše jsem tedy upekla již dnes, na Škaredou středu. (Mimochodem, dnes jsem se zamračila, proto se prý budu už mračit každou středu v roce, smutné...)


Na internetu, v časopisech a jiných kuchařkách najdete nespočet receptů, do nějakých se dává hladká mouka, do některých polohrubá, někam smetana a jinde mléko. Je v podstatě na každém, jaký recept vybere. Třeba máte nějaký oblíbený rozpis na kynuté těsto. Já jsem navíc poměry surovin brala hodně od oka, protože v našem brněnském bytě neoplýváme takovými věcmi jako váha.

Nicméně jsem vycházela z tohoto receptu a snažila se asi tak o polovinu:

Jidáše
1 kostka droždí
1 lžíce medu
250 ml mléka
2 žloutky
100 g másla
500 g hladké mouky
špetka soli
citronová kůra
rozinky (ty se tam normálně nedávají, ale já neodolala)
rozšlehané vejce (před pečením) a med (po pečení) na potření

Z droždí, medu, trošky vlažného mléka a lžíce mouky jsem udělala kvásek a nechala vzkypět. Pak k němu přidala žloutky, rozpuštěné (vychladlé!) máslo, mouku se špetkou soli a vlažné mléko. Skoro pokaždé na něco zapomenu a tentokrát to byla citronová kůra. Možná máte nějaké určité postupy a pořadí, jak suroviny přidávat a míchat, ale já se z tím zkrátka nepatlám a všechno to pořádně prohnětu vařečkou, dokud těsto vypadá  homogenně a alespoň občas se odlepuje od stěny mísy. Nakonec jsem přisypala pár rozinek.


Kynuté těsto nikdy nedělám, když mám málo času. Takže ho prostě odložím na teplejší místo, jdu dělat něco jiného a když si třeba i o nějakou tu hodinu později vzpomenu, že vlastně peču, je těsto krásně nakynuté a natěšené :)

Pak už jen zbývá rozdělit těsto na stejné části (já jich měla z cca 250 g mouky 9), z nich vyválet nudličky a zamotat. Jak zamotat? V podstatě jak chcete. Nejčastěji se jidášům dává tvar provazu na znamení toho, že se Jidáš po zrazení Krista oběsil. Já dělám jednoduchou smyčku, z které vznikne docela roztomilý bobánek :)
Nakonec potřete rozšlehaným vajíčkem a pečete. Když upečete, nejlépe ještě teplé potřete/pokapete medem, aby to byla ta správně lepivá záležitost :)


Teplé jsou samozřejmě nejlepší, ale i tak si nechte něco na snídani, aspoň vám v noci nebude špatně!

sobota 29. ledna 2011

Citronový chlebíček

Recept na citronový chlebíček je jednou z mála stálic v mém osobním receptáři. Jedná se o vcelku jednoduchý recept, který nevyžaduje příliš úsilí. Není to asi nic, čím byste uctili vzácnou návštěvu, ale pro ty běžnější blízké a jiné milé osoby je to tak akorát. A nebo na snídani s černým čajem s citronem. Ach jo, dostala jsem na něj zase chuť :).

Chlebíček jsem nepekla zase tolikrát, protože jsme doma nikdy neměli chlebovou (bochníkovou) formu a mě frustrovalo, že musím chlebíček péct ve formě na srnčí hřbet. Pak to přeci už není chlebíček, ale citronový srnčí hřbet, ne?

Ježíšek mi ale bochníkovou formu přinesl a mě nenapadlo nic jiného, než po dlouhé době udělat citronovou dobrotu. Předčasný Ježíček přinesl i novou troubu, takže ideální kombinace. Obé má však své nevýhody. S troubou jsem se ještě zcela nezžila a formu mám silikonovou. Na té je nešikovné to, že jak se těsto peče a nabývá, forma se lehce deformuje (alespoň ta chlebová, bábovková to nedělá) a nakonec z toho nevyleze úhledný hranatý bochníček, ale hranatoidní šišoid. A já nevím, jestli se mi to líbí. (Ale nechtěla jsem srnčí hřbet, chtěla jsem chlebíček, tak to mám!)




Podívejme se, jak se tahle citronová buchta vlastně peče a kde je ukrytý ten citron.

Citronový chlebíček

3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)
180 g cukru
140 g másla
180 g tvarohu
225 g polohrubé mouky
1/2 prášku do pečiva
1 vanilkový cukr (i když já používám lžíci domácího)
kandované ovoce, kůra, rozinky...
1 lžíce rumu
1 citron (kůra a šťáva)
2 lžíce moučkového cukru


Když si vzpomenu, tak si hodinu nebo i víc předem namočím rozinky do rumu. Naposled jsem to zkoušela i se sušenými brusinkami. Ještě lepší je, když si předtím vzpomenu i vyndat máslo z ledničky, aby změklo. Zkrátka, ideálně si připravím všechny suroviny předem, aby získaly pokojovou teplotu.
  • Nejdříve žloutky s cukrem vyšlehám do krásné žluté krémové hmoty, pak do ní zašlehám i máslo a tvaroh.
  • Mouku smíchám s (prosátým) práškem do pečiva a vmíchám do připravené hmoty.
  • Přídám kandované či sušené ovoce, citronovou kůru a případně rum a nakonec opatrně vmíchám sníh z bílků.
  • Těsto naliju do formy (pokud nemáte silikonovou, tak do vymazané a vysypané, samozřejmě) a dám péct do předehřáté trouby. A tady přichází otázka -  na kolik a na jak dlouho. Já pekla ve vyhřáté horkovzdušné troubě zhruba na 150°C asi hodinu. Další nevýhoda bochníkové formy je totiž ta, že vznikne tlustá vrstva těsta, které se špatně a dlouho propéká. Nicméně v originálním receptu píší něco kolem 40 minut, proto si vyzkoušejte svou troubu a nezapomeňte na špejlovou zkoušku.
Finta fň na konec: Upečený chlebíček nechte lehce vychladnout, propíchejte špejlí a polijte šťávou z jednoho citronu smíchanou s moučkovým cukrem. Nejlépe nechte uležet do druhého dne nebo aspoň pár hodin.

Pak už stačí jen nakrájet, podávat a vychutnávat :)




čtvrtek 6. ledna 2011

Pro mlsouny!

Abych nalákala co nejvíc mlsounů, ukáži vám ty nejhezčí zákusky, co jsem kdy viděla :) A až přijde čas, něco o nich i napíšu :)


 
 

  
 

I když... Potřebuje tohle nějaký komentář? :)