Zobrazují se příspěvky se štítkemdýně. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdýně. Zobrazit všechny příspěvky

středa 11. září 2013

Dýňový chlebíček

V poslední době jsem s několika lidma řešila, že mi nedělá problém dodržovat recepty u pečených buchet a dalších sladkých věcí, ale naučit se vařit podle receptů normální jídla je už horší. Asi protože mám pocit, že dokud nějaké věci nesmícháte a neupečete, nevíte, jak to bude chutnat. Při vaření můžete ochutnávat téměř neustále, a proto na to většinou jdu dost po babicovsku, i když si stojím za tím, že používám na vaření dobré věci, které se k sobě hodí (většinou:).

Jenže o víkendu jsem pekla dýňový chlebíček, na který jsem potřebovala částečně dopotřebovat nějaké zbytky a přebytky. A tam už jsem se receptu až tak nedržela. Znamená to, že je ze mě lepší kuchařka? Těžko říct. Každopádně chutnal nejen mně, ale i kolegům v práci, což mě potěšilo.


Dýňová sezóna je tu!

Na chlebíček je potřeba dýňové pyré, které já měla v mrazáku ještě z loňské sezóny, vám však doporučuji využít už tu letošní. Pyré nedělejte z hokkaida, ale zkuste sehnat dýni máslovou nebo muškátovou. Nakrájejte, dejte péct do trouby do měkka, vyškrabejte dužinu a rozmixujte dohladka. V případě skladování v mrazáku zkuste spotřebovat ještě před další sezónou, nezapomeňte na to jako já :).

Dýňový chlebíček 

50 g dýňových semínek
100 g (hnědého) cukru
100 g másla
2 vejce
300 g dýňového pyré
100 g pohankové mouky
100 g bílé hladké mouky
1,5 lžičky prášku do pečiva
2 lžičky perníkového koření
špetka soli
2 lžíce strouhaného kokosu
máslo a hrubá mouka / kokos na vymazání a vysypání plechu
  • Na pánvi nasucho opražte dýňová semínka. Nechte vychladnout.
  • Vyšlehejte v míse máslo s cukrem, po chvíli s celými vejci. Přidejte dýňové pyré.
  • Zvlášť smíchejte suché suroviny, tedy oba druhy mouky, prášek do pečiva, perníkové koření, kokos a opražená dýňová semínka.
  • Suché suroviny vmíchejte do vlhké směsi. Směs bude docela hutná, v případě, že však bude tuhá až příliš, přidejte trošku mléka.
  • Chlebovou formu vymažte máslem a vysypte moukou či kokosem. Nalijte do ní těsto.
  • Pečte na 180 °C asi 45 minut.
Chutná skvěle namazaný mandlovým máslem a podávaný s kávou.



pátek 16. listopadu 2012

Rakouské jahody a dýně

Předminulý pátek se mi povedlo přidat se k exkurzi českých farmářů na rakouskou farmu Wurzers. Naši farmáři tam jeli v rámci projektu Jídlo z blízka, který se věnuje „vzdělávání kuchařů a zemědělců pro vytvoření regionální gastronomie jako součásti udržitelného cestovního ruchu Olomouckého kraje“. Název, respektive popis je to krkolomný, ale jak si teď sama v práci ověřuji, krkolomné názvy jsou zkrátka v rámci udělování různých grantů potřebné.
Každopádně tento projekt, jehož realizátorem je sdružení Živý venkov a partnery Hospitality training institute a Slow Food Brno, mi přijde moc fajn. Co si totiž budeme namlouvat – celkově se lokální potraviny u nás pěkně rozvíjí, ale jde to pomalu a ne vždy je hlavní překážkou naše přiblblá legislativa.


Ale zpět do Rakouska – u města Wieselburg žije rodina Wurzerů, která umí nejen farmařit, ale své produkty i zpracovat a dobře nabídnout. Pěstují především jahody a dýně, z nichž paní Wurzerová připravuje zavařeniny, neboť vaření je její vášní. Kromě toho si nechávají vyrábět i jahodovou a dýňovou pálenku či jahodové víno a sekt. Domluvili se s blízkou čokoládovnou i na výrobě jahodovo-dýňových čokolád, takže jejich sortiment není jen pár druhů marmelád (nebo tedy džemů, podle EU). Karamelovo-dýňový likér nebo dýňový olej jsou zkrátka fenomenální a kdo ochutná, zamiluje se.
Stejně tak i jahodová marmeláda je blaho pro jazyk – pro výrobu používají starou rakouskou odrůdu Mieze Schindler, tedy Šindlerovic micku, a to je zkrátka esence jahodovosti. Sama jsem včera ochutnala jahodovou s pepřem a ta je!




Wurzerovi mají vlastní obchod, kde jsou všechny výrobky k zakoupení, a takhle na podzim je možné koupit i spoustu různých dýní – od nám známých druhů jako hokkaido, máslové či špagetové až po druhy jako mikrovlnková nebo langen von Neapel. V nabídce pak nechyběla ani spousta dýní okrasných.


Tohle všechno se nachází ve staré, stylově vyzdobené, stodole s balíky slámy, starým dřevěným vozem, sudy a dalšími venkovskými proprietami. Nechybí tam ale ani podium pro kuchařské show nebo kurzy, které se zde také pořádají.




Wurzerovi to zkrátka umí. Zemědělství není asi něco, co člověka dovede k bohatství, ale pokud se to dělá poctivě a věnuje se tomu obrovské množství práce, určitě se najde mnoho lidí, kteří to ocení. Chtěla bych, aby takových farem bylo co nejvíc i u nás!


čtvrtek 3. listopadu 2011

Chuťové kombinace

Lehce se ještě vrátím k dýním. Z dýně jsem přeci vařila už i na blogu - dýňovou polévku! Ale asi to nebylo úplně něco, co bych si ráda zapsala do svého zápisníčku s recepty (mimochodem, jak se vám líbí "americký" způsob schraňování receptů? :)).

Na jeden jediný dýňový recept vzpomínám ráda a to byl dýňovo-zázvorový chlebíček. Určitě jste už slyšeli o cuketové nebo mrkvové buchtě. V zásadě v tom těstu tyhle suroviny nejsou moc cítit, ale těsto zvláční. A stejně tak to umí dýně. A když k ní přidáte perníkové koření a dvakrát větší dávku mletého zázvoru, než je uvedeno v receptu (dýni stačí nastrouhat, nemusíte vyrábět pyré), je to jízda! Fotit se nestihlo, by to příliš dobré :)

Chtěla jsem ale poukázat na něco úplně jiného. Dýni nemusím a třeba jsem zatím jen nenašla jejího dokonalého společníka (zázvor není úplně společník, ale spíš tak trochu vrah ;), ale zato jsem našla pěkné schéma, které postihuje nejběžnější potraviny a jejich kombinace. To kdybyste chtěli vařit a nevěděli, jestli se mrkev hodí k cibuli. Samozřejmě je to spíš taková hříčka, těch kombinací je na světě neuvěřitelná hromada, ale třeba tam někdo najdete inspiraci pro dnešní večeři :)

neděle 30. října 2011

Jak nepéct dýňový koláč

Ačkoliv je zase sezóna dýní, letos už se nejedná o takový trhák, jako před pár lety, když se rozjel prodej dýní hokkaidó. Na druhou stranu se tahle surovina tak nějak obecně dala do povědomí a dneska už není problém sehnat i jiné druhy dýní. A nebo to bylo možné i dřív, ale nikdo nevěděl, co s tím :)

Já jsem dlouho odolávala - něco, co dělají všichni, mě už z (jakéhosi hloupého) principu odrazuje, ať už jde o nové "boží" cvičení jako třeba zumba, nebo o znovuobjevenou surovinu, jako je právě dýně.

Dýňová horečka během těch pár let trochu vychladla, přestože podobně jako chřipka přijde na podzim, ale už jsem velká holka a zkusit se musí všechno.

Jenže já dýním pořád nějak nemůžu přijít na chuť! Pořád to zkouším a pořád nic. Možná něco dělám špatně, ale tak moc mizerná kuchařka sice nejsem (i když poslední dobou to jde se mnou od desíti k pěti :o). Zkoušela jsem dýňovou polévku, dýňové máslo, dýňovou něco-jako-marmeládu, dýňové risotto a dneska to dospělo až k dýňovému koláči. Na Zelňáku jsem koupila tento týden kus takové té obrovské dýně (paní to prodávala už naporcované, což bylo milé), tak jsem se rozhodla zužitkovat ho sladce.


Už na fotce si můžete všimnou připálených ořechů, ty jsou ale na celém koláči pořád to nejlepší. Dýňová náplň (dýně, vejce, kondenzované mléko, nějaké to koření) je dýňová poměrně výrazně, ale ona je dýně sama o sobě dost mdlá, takže něco tomu prostě chybí!

Laškovala jsem s myšlenkou hodit do náplně tvaroh a asi jsem to měla udělat. Na tom ale nezáleží, třeba jsem měla špatný recept, ale opravdu je možné, že mě žádná dýňová pochutina zatím nijak nezaujala?

středa 6. července 2011

Dýňová polévka...

... není nic, co by obyčejný člověk a jeho kamarád mixér nezvládli. Nejlepší na tom je, že se to dá udělat z jakékoliv dýně a není to nic náročného. Já zvolila máslovou (ve skutečnosti jsem ji nějak náhodně koupila a už mi dva týdny ležela doma :)



Máslovou dýni je třeba nejdřív oloupat.


Pak rozkrojit napůl a vydlabat semínka.


Ty jsem se rozhodla uschovat (vybrat z oranžového ble) a opražit -> mňam!


Pak už stačí dýni nakrájet na kostky, povařit ve vývaru (zeleninovém), rozmixovat a přidat třeba smetanu, nebo modrý sýr jako Tereza, případně dosolit a dopepřit. Není to žádná věda a je to hned.
Jen pozor na množství vývaru, ve kterém vaříme dýni doměkka. Není dobré mít hladinu vývaru nad kostkami dýně, protože pak by polévka mohla být příliš řídká.

Nejlepší na tom je, že vzniklou hmotu můžete použít i jako základ pro omáčku na těstoviny :)