Zobrazují se příspěvky se štítkemU Tesaře. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemU Tesaře. Zobrazit všechny příspěvky

středa 31. srpna 2011

Blízká setkání třetího druhu

Znáte ten film? Musím přiznat, že já si ho teď moc nevybavuji, ale ČSFD říká:
„Setkání lidstva s mimozemšťany totiž není žádnou idylickou pohádkou (jako je pozdější dětský E. T.), ale událostí určenou zásadním nepochopením, až násilným chováním mimozemšťanů a absencí (zjevnou) jakéhokoliv citu či pochopení."

Zaměňme výraz mimozemšťan slovem číšník a hned máme úvod k včerejšímu večeru.

Jako toto léto již mnohokrát, i včera jsme si zašli s Jiříkem na pivko k Tesařovi. Hostinec U Tesaře je blízko, točí tam nepasterovaného Záviše, mají zahrádku, pomazánku a čtvrtku chleba za 60 korun, a vůbec se nám tam tak nějak líbí.
Těsně před desátou večerní se k nám připojili dva kamarádi, z nichž jeden byl hladový. Nejen, že obsluze trvalo, než vůbec přišla, ale když se náš hladový kamarád ptal, jestli by mohl dostat ještě něco k jídlu, aspoň pomazánku, tak se číšník podíval na hodinky, zamyslel se s dlouhým „hmmmmmm“ a dodal:,,Už ne.“ Když ho hladový kamarád prosil o cokoliv, třeba nějaké brambůrky, sušenky, cokoliv k jídlu, tak se číšník zeptal: „,Tomu říkáte jídlo?“

To jsme nemohli nechat jen tak. Normálně bychom to asi neřešili, ale s tímto číšníkem jsme už jednou měli nepříliš dobrou zkušenost (jako s jediným, jinak je U Tesaře obsluha milá) a jeho „hmmmmmmmmm, ne“ nás přesvědčilo o tom, že jinde bychom mohli pochodit lépe. Kamarád si odskočil a Jirka zatím zašel dovnitř a zeptal se milé blondýnky, jestli by nebylo ještě něco k jídlu, třeba nějaká pomazánka. Slíbila, že se alespoň zeptá nebo vyhrabe nějaký kus brambůrek.  Přání však slyšel kuchař a hned řekl, že pokud pomazánka stačí, tak to není problém. Žádný stres, vše s úsměvem, klídek. 

Nejvíc nás ten večer pobavilo, když pomazánku s chlebem přinesl náš „oblíbený“ číšník se slovy „to je jako pro vás, jo?“ a pohledem, který vraždil. 

Malá vzdělávací vsuvka:
Arogance nebo arrogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří mají nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupováním vůči druhým lidem.

O něco později jsme udělali tu osudovou chybu, že jsme se té milé blondýnky zeptali, jestli je tento číšník nějaký majitel, provozní nebo tak něco, a zmínili jsme se, že je fakt nepříjemný a chová se arogantně. Na jeho obranu nám řekla, že dneska celý den nejedl, tak je naštvaný. Resp., že mu kuchař nechtěl udělat jídlo. Jestli se tak chová i ke kuchaři, tak není divu :)

Že to bylo osudová chyba, se ukázalo až při placení, kdy nás sice přišla zkásnout nějaká slečna, ale najednou se přihnal i onen číšník (jak se ukázalo - vedoucí směny) a začal se ptát, jestli na nás byl nějaký nepříjemný, jestli jsme měli nějaký problém a proč to proboha neřekneme přímo jemu, ale musí se to k němu dostat nějakým šumem. Snažili jsme se mu v klidu vysvětlit, co nás podráždilo, ale nedařilo se. Tento člověk vás nenechá říct jedinou souvislou větu: vždy po pár slovech kohokoliv přerušil a po několikáté zopakoval to, co nám už říkal a různě se obhajoval. Ukázalo se, že pomazánku nám připravil majitel (který má na rozdíl od číšníka jasno, proč je důležitý spokojený zákazník), a jediný, kdo s jídlem má skutečně problém, je číšník, protože to řekl. Po chvíli monologu jsme byli vinni nejen objednávkou, ale drzostí, že jsme se odvážili stěžovat na nevstřícné zacházení. 
Zapojila jsem se i já (teda snažila se zapojit), a to v konfliktech zůstávám většinou stranou. Úsměvné je, že si už ani nepamatuji, co jsme mu chtěla říct  (snad proto, že jsem to neřekla celé), nicméně zaznělo tam slovo arogantní a bylo mi řečeno, že já! jsem arogantní. Aha :)

Byli jsme poučeni, že pokud se mu chceme vyhnout, máme si zjistit, co znamená krátký a dlouhý týden (asi budeme muset, protože to tady máme fakt rádi) a pán odešel.

Snad mu kuchař dal najíst aspoň před spaním… 


Motto dne: schůzky s blbcem odkládejte na neurčito.

pondělí 8. srpna 2011

Ideální léto

Donedávna pro mě bylo ideální léto někde v lesích na táboře, v přívěsu mezi kozama, nebo aspoň na louce pod širým nebem. Letos se ale nějak stalo, že se žádné lesy, louky, řeky nekonají (nebo ve velmi omezeném množství) a jsem převážně v Brně, uzavřená mezi stěnami a budovami, kterých je víc než stromů a asfaltu více než luk.
Tudíž když tak přemýšlím nad tím, co je pro mě letos nejvíce letní činnost, tak je to posezení s přáteli a  pivem pod širým nebem. Asi stárnu :)


sobota 23. července 2011

Jak se chodí z kulečníku

Na kulečník se chodí jednoduše. Sedne se do tramvaje nebo do náhradního autobusu, párkrát se přestoupí, zbytek se dojde pěšky a jste v Avii v kulečníkovém klubu. Tam zavoláte servírku, která odemkne sadu koulí, objednáte si kávu a zázvorovou limonádu, co má říz, a můžete začít hrát.

http://www.metropolislive.cz/detail/4801/44/

Jenže pak dohrajete, zaplatíte, uvědomíte si, že jste v Avii, náhodou si na tabuli přečtete aktuální nabídku a je to. Sednete si ke stolu a objednáváte marinovaný losos, špenátový krém a špenátový salát s hráškem, mátou a kozím sýrem. Do toho občas štěkne s pořádnou ozvěnou znuděný pes, co si chce hrát a rodinná oslava ho už nebaví.

Protože ještě pořád nezačalo pršet, tak se vydáte pěšky městem, přes Tyršovy sady a Kounicovou. Vysmějete se cukrárně Kolbaba, že si také pořídila letní zahrádku obehnanou tůjkami, ale pak si vzpomenete, že mají moc dobré dorty a tak nezbude nic jiného, než si na nějaký zajít.

Kávu a sladký dort je nutné "vyběhat", proto po vlastních dojdete až na Hlavní nádraží, nasednete na osmičku a vystoupíte na Vojtově. Jako obvykle. Povídáte si o tom, jak se chodí z kulečníku a z legrace prohodíte, že byste to mohli zakončit pivem U Tesaře.

No a taky že jo!

Váš Záviš
http://www.vhospode.cz/pivo/10-zavis-12-svetly-lezak%5C/