Zobrazují se příspěvky se štítkemPraha. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPraha. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 5. května 2014

Street Food Festival Holešovice

Pouliční občerstvení (street food) nemusí být jen klobásy, párek v rohlíku a langoše. To, že si na ulici můžete dát i kvalitní bratwurst, falafel, sushi, jeruzalémský talíř, bagel s vařeným hovězím srdcem, churros a mnoho dalšího, dokázala 4. května spousta amatérských i (polo)profi kuchařů.



V neděli 4. května se u holešovického klubu Cross sešli snad všichni foodies a nadšenci kolem jídla. Byla to přehlídka nejen jídla, ale pro mě i všech možných osobností kolem něj. Nezáleželo na tom, jestli jsou z Prahy nebo z Brna, festival byl ohromným setkáním (nejen) Twitteru.

Hledejte #sffholesovice!


Jsem z celé akce nadšená! Nejdřív jsem se trochu bála, protože Facebook hlásil něco kolem 2000 účastníků. U Crossu jsem nikdy nebyla, ale slyšela jsem, že místa tam moc není. A bylo skutečně narváno. Hlava na hlavě, noha na noze. Jenže to, že můžete stát ve (dlouhé) frontě a vy mezitím klábosíte se známými, kteří jdou náhodou kolem, je vlastně boží. Není se kam hnát. Je neděle. Jídlo vám neuteče. Pravda, možná dojde. Ale co. Půjdete jinam. Ochutnáte příště. Bude nějaké příště?

Prý ano a já v to pevně doufám. Zatím jsou dva typy ohlasů – nadšené a pak ty frflající, že bylo moc lidí. Prudiči se najdou vždy a já se upřímně trochu bojím, aby příště naopak nepřibyli. První ročník (měsíčník? občasník?) byl zkrátka první, lidé nevěděli, co čekat a tak jsou shovívaví, spoustu nedostatků přehlédnou a řeknou si, že to bylo poprvé. Ale co příště? Nebudou lidé očekávat, že to bude o sto procent lepší, protože se napoprvé ozkoušelo, jestli by to vůbec mohlo fungovat, a do příště se vše vyladí?

Nechci být skeptická. Chtěla bych, aby se na ulicích objevovalo takové jídlo, jako na SFF Holešovice a pevně věřím, že se ten současný drive udrží a i pouliční gastronomie půjde nahoru. Podobně jako šla před pár lety ta „indoorová“.

V Brně už máme výbornou sekanou v housce od J. Gruber Delikatessen nebo hladové okno ve Sklizenu na Josefské. Pořád je to relativně klasika, ale aspoň z ověřených zdrojů. Navíc to vypadá, že na způsob SFF Holešovice Tereza Bočková v Brně něco chystá.

Zúčastnili byste se jako prodejci na podobné akci?


Já, ačkoliv jsem původně měla pomáhat kamarádovi (tímto se omlouvám Davide, ale Hanka se toho ujala skvěle!), jsem nakonec korzovala, ochutnávala, fotila a zažívala celou tu mega akci. Fotky jsou zatím jen ve foťáku, ale nebojte, nepřijdete o ně. Jen jsem ze všech těch dojmů unavená a potřebovala jsem to ze sebe všechno vypsat. :)


pátek 28. června 2013

Postátnicový workshop v Chefparade

Děcka si dneska šla pro vysvědčení a já také jedno dostala. Ode dneška se tedy mohu podepisovat jako Ing. Aja.

Nebojte, nebudu to dělat :). Co to ale znamená pro blog? Raděj řeknu, že nic. Nebudu už v tomto ohledu nic slibovat, a pokud se něco změní k lepšímu, budete alespoň příjemně překvapeni. Přesto jsem ráda, že už nemusím myslet na školu a hlavu mi zaměstnávají příjemnější myšlenky.

První postátnicový zápisek pochází již z prvního postátnicového dne. Nebo alespoň ten zážitek. Byla jsem pozvaná na kuchařský workshop s kuchařem Radkem Šubrtem a Markétou Hrubešovou, který se pro několik foodbloggerů konal při příležitosti uvedení nového Jaru Platinum. Přiznám se, že jsem dost zvažovala, zdali chci svůj blog spojovat s nějakou značkou, a když, tak jestli zrovna s Jarem. Nakonec jsem se rozhodla se do Prahy 12. 6. vypravit, protože to měla být zajímavá příležitost potkat nějaké další foodblogery, kterých je dneska už i v České republice nespočet.

Potkali jsme se ve škole vaření v Chefparade.


Uvařili jsme si moc dobrou mrkvovou polévku s kokosovým mlékem, lososa se salátem, ještě jednu další rybu s chřestem (tuším, že to byl platýs, nebo aspoň měl být) a nakonec čokoládový krém s malinovou omáčkou a sušenkou z listového těsta. Menu mělo být původně trošku jinak, ale vzhledem k tomu, že nám nějaké suroviny chyběly, se místy trochu improvizovalo. 


Sice jsem foťák držela v ruce po několika měsících, ale nějak se mi nechtělo fotit. Nicméně pochutnali jsme si, pobavili se a o to šlo především.


Navíc mě velké množství fotících lidí vždycky trochu děsí. Uznejte, že to vypadá legračně.


Neodpustím si vyjádřit se i k samotnému jaru. Nevím totiž jak vy, ale já si 95 % nádobí myji sama a je třeba uznat, že bez mytí nádobí se prostě žádný kuchař, foodblogger ani nikdo, kdo se vařit byť jen pokouší, neobejde.

Zdroj: Jar

Přesto když budu naprosto upřímná, Jar mě začne zajímat až v okamžiku, kdy začne vyrábět i nějakou ekologickou variantu. Možná je Jar Platinum skvělý na zapečenou mastnotu a podobné věci, ale ruku na srdce – jakou část z vašeho objemu špinavého nádobí dělá taková zapečená mastnota? Pokud někdo připravuje denně vepřovou pečeni nebo výpečky, tak beru zpět – kupte si tento nový skvělý jar :). Já ale zatím zůstanu u Ecoveru, který je sice asi dvakrát dražší, ale šetrnější jak pro přírodu, tak pro moje ruce. A především má mnohem lepší "nalévátko", z lahve Jaru vyteče vždycky mnohem větší množství než bych chtěla a ještě to zapatlá celou lahev.

Konec reklamního okénka. Teď už mě asi nikdo na podobnou akci nepozve, protože jsem rýpač rýpavý, já vím. Ale třeba si Jar mé připomínky vezme k srdci, kdo ví :).

Pro mě bylo nejdůležitější, že jsem trochu něco zažila, někoho potkala a vlastně se i pobavila :). Bohužel nebyl úplně prostor poznat se se všemi ostatními kolegyněmi (a jedním kolegou :), a bohužel si ani zdaleka nepamatuji všechna jména osob ani blogů, což mě mrzí, ale snad se ještě někdy někde potkáme!

 Zdroj: Jar