středa 20. dubna 2011

Jste připraveni na Zelený čtvrtek?

Možná jste už slyšeli, že na zelený čtvrtek byste měli sníst něco zeleného (na jaře ideálně špenát nebo kopřivy :). Možná o Velikonocích pečete mazanec...

Ale co jidáše? Děláte jidáše? Já se o nich dozvěděla ve svých dospívajících letech, možná tak před deseti lety, a od té doby jsem mamku donutila je párkrát upéct. Jenže teď už jsem velká holka a leccos už umím upéct sama a co neumím, tak aspoň zkouším. S kynutým těstem jsem snad nikdy neměla problémy (a možná jsem už jednou zmínila, že dodnes nechápu, co na něm všichni vidí za vědu :), takže letos jsou jidáše v mé režii.

Ale zpět k tomu, co mají společného se Zeleným čtvrtkem. V tento den se jidáše tradičně pečou a především snídají (ideálně prý před východem slunce a potřené medem, protože jen tehdy jsou prospěšné našemu zdraví a chrání nás před hadím uštknutím). Protože ale chodím do školy a v poslední době jsem toho zas tak moc nenaspala, tak nezbývalo, než tuto tradici trošku pozměnit a jidáše jsem tedy upekla již dnes, na Škaredou středu. (Mimochodem, dnes jsem se zamračila, proto se prý budu už mračit každou středu v roce, smutné...)


Na internetu, v časopisech a jiných kuchařkách najdete nespočet receptů, do nějakých se dává hladká mouka, do některých polohrubá, někam smetana a jinde mléko. Je v podstatě na každém, jaký recept vybere. Třeba máte nějaký oblíbený rozpis na kynuté těsto. Já jsem navíc poměry surovin brala hodně od oka, protože v našem brněnském bytě neoplýváme takovými věcmi jako váha.

Nicméně jsem vycházela z tohoto receptu a snažila se asi tak o polovinu:

Jidáše
1 kostka droždí
1 lžíce medu
250 ml mléka
2 žloutky
100 g másla
500 g hladké mouky
špetka soli
citronová kůra
rozinky (ty se tam normálně nedávají, ale já neodolala)
rozšlehané vejce (před pečením) a med (po pečení) na potření

Z droždí, medu, trošky vlažného mléka a lžíce mouky jsem udělala kvásek a nechala vzkypět. Pak k němu přidala žloutky, rozpuštěné (vychladlé!) máslo, mouku se špetkou soli a vlažné mléko. Skoro pokaždé na něco zapomenu a tentokrát to byla citronová kůra. Možná máte nějaké určité postupy a pořadí, jak suroviny přidávat a míchat, ale já se z tím zkrátka nepatlám a všechno to pořádně prohnětu vařečkou, dokud těsto vypadá  homogenně a alespoň občas se odlepuje od stěny mísy. Nakonec jsem přisypala pár rozinek.


Kynuté těsto nikdy nedělám, když mám málo času. Takže ho prostě odložím na teplejší místo, jdu dělat něco jiného a když si třeba i o nějakou tu hodinu později vzpomenu, že vlastně peču, je těsto krásně nakynuté a natěšené :)

Pak už jen zbývá rozdělit těsto na stejné části (já jich měla z cca 250 g mouky 9), z nich vyválet nudličky a zamotat. Jak zamotat? V podstatě jak chcete. Nejčastěji se jidášům dává tvar provazu na znamení toho, že se Jidáš po zrazení Krista oběsil. Já dělám jednoduchou smyčku, z které vznikne docela roztomilý bobánek :)
Nakonec potřete rozšlehaným vajíčkem a pečete. Když upečete, nejlépe ještě teplé potřete/pokapete medem, aby to byla ta správně lepivá záležitost :)


Teplé jsou samozřejmě nejlepší, ale i tak si nechte něco na snídani, aspoň vám v noci nebude špatně!

pondělí 28. února 2011

Setkání s "kávou"

Dlouho jsem se o žádné své gastrozážitky nepodělila ani tady, ani na Scuku. Jednoduše - začal další semestr, chtějí, abychom něco dělali a já už nemám čas ani vařit, ani chodit do zajímavých a dobrých podniků. Natož psát. 
A je mi to líto.

Tuhle jsem si šla do zámečnictví nechat udělat kopii klíče a po cestě jsem potkala Santiago café/bar v Brně na Veveří (vlastní stránky nemá, dá se najít na facebooku). Ve skutečnosti jsem se na tuhle kavárnu dívala už delší dobu, protože kolem ní jezdím tramvají. Zvenku vypadá velice vkusně. Dali si tady tu práci, že udělali reliéfní omítku, která trochu připomíná obložení dřevem. Zevnitř vykukují zemité barvy a vůbec jsem si si říkala, že tam někdy musím zajít.
No a teď jsem kolem nejela tramvají, ale šla pěšky, měla trochu času, tak jsem si řekla, že jedno rychlý kafe si tam tedy dám!

Vnitřek je opravdu černo-hnědo-béžový. Není to žádný odvaz, i tady narazíte na konferenční stolky z Ikea, ale jinak je zařízení decentní a pěkné.

Je pravda, že mi mohlo být trochu podezřelé, že ve tři nebo čtyři odpoledne tam není ani noha, ale což. Když si dal někdo tu práci se zařízením interiéru, tak by to tu nemuselo být tak špatné. 

Tuhle minirecenzi píšu pouze sem, protože se ještě necítím kávově dostatečně vyspělá, ale přesto si dovolím říct, že špatnou kávu teda sakra poznám.
Objednala jsem si obyčejné espresso. Slečna se mě ještě zeptala, jestli chci větší. Tak jí povídám, že normální. Přinesla mi hrnek jako na capuccino plný neuvěřitelně hořké tekutiny. Ani mléko to nespasilo, takže došlo i na cukr. Kávu jsem vysrkla, šla zaplatit na bar a všimla si špinavé zahnědlé trysky na mléko. Bleh. 

Ani nevím, jestli tu třeba nenabízí nějaké další speciality, ale já tedy rozhodně nemám důvod se vracet.

úterý 1. února 2011

Krátké gulášové zamyšlení

Dneska jsem si tak vařila (vepřový) guláš a vlezla na mě chvilka filosofování. Tedy ne ani tak při samotném vaření guláše, ale spíš pak při jeho ochutnávce. Při vaření se mi totiž stalo to, že jsem do hrnce nasypala nějakou sůl a guláš se stal slaným. Příliš slaným. Takže jsem spíš přemýšlela o tom, jak se té slanosti zbavit.
Nakonec jsem to nějak vyladila a vznikl... No ve chvíli, kdy jsem měla ochutnávací trošku na talíři a přikusovala čerstvý kváskový (koupený) chléb, to byl prostě nejlepší guláš na světě. S největší pravděpodobností bych si řekla "v pohodě guláš", kdyby mi takový výtvor přinesli v restauraci (nižší cenové kategorie :) na stůl. Nebo možná bych mu aspoň vytkla, že játra jsou až příliš uvařená a tuhá.

Hodnocení se ale okamžitě změní, jakmile je to váš výtvor a povedl se (docela). Samozřejmě jsem už udělala spoustu věcí, které stály za starou bačkoru, pár pokusů skončilo i v koši nebo na kompostu, ale to teď není podstatné. Další body navíc totiž pokrm získává, pokud jste ho vařili v podstatě poprvé v životě. A já takovýhle guláš (tedy z půl kila masa a ne z pěti kil pro celý tábor) ještě nezkoušela.


A tak teď guláš leží na plotně a čeká, až ho přendám do krabičky a ponesu za svým drahým Gekonem :)

pondělí 31. ledna 2011

Vzpomínka na Budapešť II: Első Pesti Rétesház

... aneb první pešťský závinodům.

Snídaňové menu:
  • Maďarský tažený závin (Rétes)

  • Maďarský snídaňový talíř (šunka, škvarky, klobása, husí játra, zelenina, bagetky)


(Chytře jsem zapomněla dát odkaz na fotky do recenze, takže sledovači scuku mají tentokrát holt trochu smůlu ;)

sobota 29. ledna 2011

Citronový chlebíček

Recept na citronový chlebíček je jednou z mála stálic v mém osobním receptáři. Jedná se o vcelku jednoduchý recept, který nevyžaduje příliš úsilí. Není to asi nic, čím byste uctili vzácnou návštěvu, ale pro ty běžnější blízké a jiné milé osoby je to tak akorát. A nebo na snídani s černým čajem s citronem. Ach jo, dostala jsem na něj zase chuť :).

Chlebíček jsem nepekla zase tolikrát, protože jsme doma nikdy neměli chlebovou (bochníkovou) formu a mě frustrovalo, že musím chlebíček péct ve formě na srnčí hřbet. Pak to přeci už není chlebíček, ale citronový srnčí hřbet, ne?

Ježíšek mi ale bochníkovou formu přinesl a mě nenapadlo nic jiného, než po dlouhé době udělat citronovou dobrotu. Předčasný Ježíček přinesl i novou troubu, takže ideální kombinace. Obé má však své nevýhody. S troubou jsem se ještě zcela nezžila a formu mám silikonovou. Na té je nešikovné to, že jak se těsto peče a nabývá, forma se lehce deformuje (alespoň ta chlebová, bábovková to nedělá) a nakonec z toho nevyleze úhledný hranatý bochníček, ale hranatoidní šišoid. A já nevím, jestli se mi to líbí. (Ale nechtěla jsem srnčí hřbet, chtěla jsem chlebíček, tak to mám!)




Podívejme se, jak se tahle citronová buchta vlastně peče a kde je ukrytý ten citron.

Citronový chlebíček

3 vejce (žloutky a bílky zvlášť)
180 g cukru
140 g másla
180 g tvarohu
225 g polohrubé mouky
1/2 prášku do pečiva
1 vanilkový cukr (i když já používám lžíci domácího)
kandované ovoce, kůra, rozinky...
1 lžíce rumu
1 citron (kůra a šťáva)
2 lžíce moučkového cukru


Když si vzpomenu, tak si hodinu nebo i víc předem namočím rozinky do rumu. Naposled jsem to zkoušela i se sušenými brusinkami. Ještě lepší je, když si předtím vzpomenu i vyndat máslo z ledničky, aby změklo. Zkrátka, ideálně si připravím všechny suroviny předem, aby získaly pokojovou teplotu.
  • Nejdříve žloutky s cukrem vyšlehám do krásné žluté krémové hmoty, pak do ní zašlehám i máslo a tvaroh.
  • Mouku smíchám s (prosátým) práškem do pečiva a vmíchám do připravené hmoty.
  • Přídám kandované či sušené ovoce, citronovou kůru a případně rum a nakonec opatrně vmíchám sníh z bílků.
  • Těsto naliju do formy (pokud nemáte silikonovou, tak do vymazané a vysypané, samozřejmě) a dám péct do předehřáté trouby. A tady přichází otázka -  na kolik a na jak dlouho. Já pekla ve vyhřáté horkovzdušné troubě zhruba na 150°C asi hodinu. Další nevýhoda bochníkové formy je totiž ta, že vznikne tlustá vrstva těsta, které se špatně a dlouho propéká. Nicméně v originálním receptu píší něco kolem 40 minut, proto si vyzkoušejte svou troubu a nezapomeňte na špejlovou zkoušku.
Finta fň na konec: Upečený chlebíček nechte lehce vychladnout, propíchejte špejlí a polijte šťávou z jednoho citronu smíchanou s moučkovým cukrem. Nejlépe nechte uležet do druhého dne nebo aspoň pár hodin.

Pak už stačí jen nakrájet, podávat a vychutnávat :)




pátek 28. ledna 2011

Vzpomínka na Budapešť: IF Kávézó

  • Domácí limonáda s ovocem a se zázvorem
  • Kozí camembert v popelu s borůvkovou omáčkou a ořechy v polníčku
  • víno: Sikhedyi Blue Franc from Don Simon cellar, Eger region  


  • Srnčí (nejspíš) pörkölt (jakože guláš :) s borůvkami (které tam nebyly vůbec cítit, jen sem tam bylo možné najít bobulku) a knedlíky (řekla bych, že něco jako karlovarské, zkrátka hodně housky).
  • Víno: VIKARIUS from Vesztergombi Jozsef cellar, Szekszard region

  • Dezert: Švestkový dort s ořechovým marcipánem
  • Víno: Szentgyorgyhegyi semi sweet Pinot Gris from Horvath cellar

  • Živá večerní hudba

středa 26. ledna 2011

Ořechový chléb

Už je tomu celkem dávno, co jsem naposledy pekla chléb. I když považuji domácí pekárnu za geniální vynález, znervózňuje mě hranatý tvar výsledného bochníku a nedostatek vložené vlastní síly (a lásky, chcete-li). Proto jsem si chlebík uhnětla sama v ruce a pěkně se s ním popatlala.

Recept jsem měla vyhlídnutý už nějakou dobu u Anne's Food a minulý týden našla jeden den, kdy jsem (mimo jiného) mohla věnovat pořádnému vymazlení vlastního ořechového chleba.

Ořechový chléb (rozpis na 1 bochník)
   
25 g čerstvého droždí
3,5 dl vlažné vody
330 g pšeničné chlebové mouky
60 g žitné mouky
2 lžičky soli
1 lžička chlebového koření
1 lžíce medu
150 g vlašských ořechů

Vzhledem k tomu, že jsem chronický nedodržovač a pozměňovač postupů, jsem nedělala ani tento chleba úplně podle toho, jak to popsala Anne, ale zhruba následovně:

  • Z droždí, medu, lžíce mouky a trošky vlažné vody jsem zadělala kvásek a čekala, až trošku vzejde.
  • Mouky, sůl a chlebové koření jsem smíchala dohromady.
  • Ke směsi jsem přidala kvásek, zamíchala a postupně zapracovávala i zbylou vodu.
  • Hnětla jsem, hnětla několik minut.
  • Nakonec jsem vmíchala lehce podrcené ořechy. (Ve skutečnosti jsem na ně zapomněla a vmíchala je až po prvním kynutí :)
  • Vytvořený bochníček jsem dala do utěrkou vyložené ošatky a utěrkou i přikryla. Ještě jsem ji malinko pocákala vodou, aby těsto neuschlo.

Pak už jsem jen každou cca hodinu až dvě (v závislosti na tom, jak bylo těsto vykynuté, nebo jak jsem si na něj vzpomněla) těsto znovu prohnětla a vrátila zpět do ošatky. Nějaké překládání, co popisuje Anne, jsem ve skutečnosti moc nepochopila :) Celkem jsem bochník přehnětla asi čtyřikrát, ale bylo to tak náhodné, že ani pořádně nevím.
Nakonec jsem těsto vyklopila na plech vyložený pečícím papírem, nechala ještě maličko nakynout, opatlala ještě trochu moukou a šupla do trouby rozpálené na 250°C. Brzy jsem zjistila, že to bylo moc. Podle původního receptu se to při této teplotě mělo péct nějakých 35 minut, ale já asi po deseti, kdy jsem ucítila pálící se pečící papír, stáhla teplotu asi na 200°C a nechala chléb dopéct při téhle teplotě. 


Samozřejmě se mi trošku připálil - ale spíš jen ořechy vykukující z těsta, chléb by famózní i tak. Sice nemám ráda takové ty přehnaně moučné chleby, ale je pravda, že v tomhle případě mouka ochránila chléb před totálním spálením (a neškodilo by oplácat bochník před pečením moukou ještě trochu víc).


Pokud na bochník poklepete zespodu a vydá dutý zvuk, je upečeno. Stačí už nechat vychladnout, ideálně na nějaké mřížce a pak už jen nakrájet, namazat máslem a užívat si křupavosti čerstvého chleba a souladu jednoduchých chutí :)
Já zrovna pěstovala na okně řeřichu nebo něco takového, tak jsem zelené zimní vitamíny nemohla nevyužít.


 MŇAM!