úterý 18. března 2014

Ochutnávka octů v Gölles Manufaktur

Máte chuť na ocet?
Zvlášť pokud si vzpomenete na čokoládový zápisek, předpokládám, že ochutnávka octů nikoho jen tak nenadchne. Ale nenechte se mýlit!

Vždy když někomu vyprávím o rakouském gastrovýletu se Slow Food Brno a dostanu se k ochutnávce ovocných octů, lidem se nějak podvědomě zkřiví výraz na tváři. Vůbec nechápu, čím to může být! A je mi to trochu líto, protože i z ochutnávky v Gölles Manufaktur jsem byla nadšená! Alespoň právě z té octové části.




Návštěvě čokoládovny se jen tak nic nevyrovná především pro množství věcí, které se tam daly vidět, ochutnat i zažít. Je jasné, že nepříliš velká výrobna ovocných octů a pálenek toho nebude mít tolik co nabídnout (ale je i pravda, že nám ne vše dali ochutnat), ale ani tak se nad představou octů nešklebte.

Možná někdo z vás chodí do Vom Fass, ale já jsem tam ještě nikdy nebyla, protože octy moc nepoužívám. A právě teď mi začalo připadat, že jsou velmi nedoceněné. Do salátů většinou používám citronovou šťávu, občas sáhnu po balzamiku. Ale tuším, že se to může změnit :).


V Gölles jsme ochutnali octy jablečný, vinný, balzamikový, jablečný balzamikový, malinový a rajčatový. V prodejně byla ještě možnost ochutnat i kdoulový. Nejvíc mě na nich překvapilo, že byly nasládlé a krásně chutnaly po ovoci, z kterého byly vyrobené. Osmileté jablečné balzamiko byl opravdový balzám. Kromě toho, že jsem měla chuť ochutnávat pořád dál samotné octy, úplně jsem i dostala chuť na nějaký dobrý salát.

Domů jsem si ocet koupila pouze jeden, rajčatový, právě pro jejich malou spotřebu. Přesto se pokusím octy používat ve svém jídelníčku víc, protože kromě toho, že jsou dobré, tak jsou určitě i zdravé :).
Octy zde můžete koupit i s rozprašovačem, samozřejmě za příslušný příplatek, ale na pocákání zeleniny je to určitě šikovná pomůcka. 


Po octech následovaly ještě pálenky, ale u těch se přiznám, že mi moc nechutnaly. Bylo v nich málo cítit ovoce, ze kterého byly dělané, a to u některých jak ve vůni, tak v chuti. Zaujala mě pouze pálenka z hrušek Williams, kde bylo hruškové aroma výrazné, a ořechový likér, který byl úžasně hořký a byly v něm cítit různé bylinky. Současně mi ale přišel i poměrně sladký, takže do Gölles Manufaktur bych osobně jela už jen kvůli octům – mňam!



sobota 15. března 2014

Dirty Blondies s kávou a kardamomem

Před týdnem jsem se na facebooku chlubila, že když dneska už leckdo peče do kaváren, já přeci můžu také :). Slovo dalo slovo a sice nepeču do kavárny, ale občas se mé sladké pokusy objeví v brněnské Čajovně za zrcadlem.

Nejsem čajový odborník (ačkoli jsem se tak ve svých nácti letech tvářila, podobně jako většina lidí tehdy :), přesto si myslím, že čajům tady rozumí a umí je připravovat. Kromě toho si k čaji můžete vybrat ze široké palety deskových her, které jsou k zapůjčení za dobrovolný příspěvek do kasičky na baru. Takže až si půjdete něco zahrát, nezapomeňte si dát dobrý čaj a domácí zákusek.

Na pečení koláčů a dortů neplánuji zbohatnout, ale jsem ráda, že tu možnost péct pro čajovnu mám, protože pečení mě baví, jen se mi nedostávají strávníci. Prověřím tak spoustu receptů, které mám v plánu vyzkoušet a kdybych přeci jen někdy pečením zbohatnout opravdu chtěla, tak budu mít dobrý základ fungujících receptů.

Konec reklamního okénka a jdeme na recept!
Vykopávacím zákuskem bylo Dirty blondies s kardamomem, které by možná ještě trochu ladění potřebovalo (zvlášť co se týká množství cukru), přesto kardamom dodá čokoládě tak bezva chuť, že stojí za to nasdílet recept už teď. Blondies je světlá varianta známých brownies, a dirty jsou pro obsah tmavší čokolády. Recepty obvykle přejímám ze zahraničních blogů, tento je z blogu The View from Great Island.

Dirty blondies s kávou a kardamomem
(rozpis na kulatou formu 27 cm nebo hranatou cca 23 x 33 cm)

225 g másla, pokojové teploty + trocha másla na vymazání formy
150 g hnědého cukru
1 lžíce mleté kávy
1 lžíce mletého kardamomu
2 vejce
1 lžička vanilkového extraktu
250 g mouky
1 lžička prášku do pečiva
1 lžička soli
250 g čokolády podle chuti (já dala část hořké – 55%, mléčné – 35% i bílé)

  • Rozehřejte troubu na 175 °C.
  • Máslo vyšlehejte s cukrem, mletou kávou a kardamomem do pěny, přišlehejte vejce a vanilkový extrakt.
  • Zvlášť smíchejte mouku, prášek do pečiva a sůl a vše zamíchejte do máslové směsi.
  • Nakonec přidejte čokoládu nasekanou na větší kousky (o něco menší než je klasický dílek) a nalijte do máslem vymazané formy na pečení.
  • Pečte 20–30 minut, dokud povrch nebude trochu svrasklý a nahnědlý. Ale nepřepečte!


Pečení brownies do správné konzistence chce trochu cviku a znalosti svých pečících nádob a trouby. Brownies (nebo blondies) by mělo být vláčné, vlhké i po upečení a tak trochu žvýkavé. Nesmíte ho však v troubě usušit. Také nedoporučuji péct v rozevíratelné dortové formě, nebo se vám stane to, co mě – spousta tuku vyteče ven (a zadělá troubu). 

Blondies jsem pekla už kdysi, ale přišlo mi nudné. Přidáte-li však i tmavší čokoládu a především koření, dostane to koláč do jiné dimenze a nebudete chtít péct jinak. :)

neděle 9. března 2014

Čokoládové nebe Zotter

Milovníci čokolády zpozorněte! Kdo nemůže bez čokolády žít, bez návštěvy rakouského Zotteru jako by ani nebyl!

Návštěva rakouské čokoládovny Zotter je něco mezi Karlíkem a továrnou na čokoládu a Orionem. Až na to, že je to skutečné a přitom dobré, protože (snad se mnou budete souhlasit) Karlík a továrna na čokoládu nejsou skuteční a Orion není dobrý.

Já to pořád zakecávám, ale asi chcete vědět proč byste tam vlastně měli jet a kde to vlastně je. Tak tedy:

Zotter Schokolade Manufaktur je v rakouském kraji jménem Vulkanland, který je gastronomickým rájem. Já se tam vydala se Slow Food Brno, který tuto bezva exkurzi přichystal.
Vyrazíte-li z Brna autem, zhruba za 3 hoďky jste tam: Bergl 56, 8333 Riegersburg, Štýrsko, Rakousko



A teď se podržte! Čokoládovna Zotter má tak bezvadně zmáknutý marketing, že vytvořila prohlídkovou trasu svou manufakturou, tzv. Schokoladen Theater, během níž CELOU DOBU OCHUTNÁVÁTE ČOKOLÁDU!

Ano, muselo to ven a je to přesně tak, jak píšu. Už je to dva týdny, co jsem tam byla, a stále cítím tu chuť čokolády v puse a vzpomínky na tenhle výlet jsou neuvěřitelně živé.
Celá prohlídka začíná krátkým filmem o historii čokoládovny. Dozvíte se, že pan čokoládovník Zotter začal s čokoládou už dávno, zkrachoval, ale nezvdal to a přesunul se právě do Riegersburgu (vzhledem k ceně pozemků) a začal znovu. Kakaové farmáře si sám vybírá, boby si sám praží a jeho čokoláda se těší od roku 2004 fair trade certifikaci. Veškeré přísady do jeho čokoládových produktů jsou bio, organické a nevím, co všechno, část z toho je pěstována i na místní farmě. Ta také zásobuje přilehlou restauraci (taktéž patřící k Zotteru), která je otevřena od jara do podzimu (takže jsme ji bohužel nenavštívili).


Pak vyfasujete porcelánovou lžičku, audioprůvodce a hurá na prohlídku a ochutnávku v jednom! 




Na celou prohlídku si vyhraďte dost času (1,5–2 hodiny), zvlášť pokud chcete hodně ochutnávat. Smiřte se s tím, že nemáte šanci ochutnat všechno.
Audioprůvodce (v němčině, angličtině a dokonce češtině) je důležitý především v první části prohlídky, kde toho ochutnávání zas tolik není, ale provede vás celým procesem výroby. Já jsem to bohužel dost přeskakovala, protože jsem se bála, že máme málo času. 

Ochutnávání začíná od pražených bobů z různých částí světa. Kdysi jsem si koupila boby ve Sklizenu, tuším, že od české čokoládovny Jordis, a přišly mi hrozně trpké a nedobré (což se nedá říct o jejich čokoládě!). V Zotteru jsme ochutnala asi čtyři různé druhy (samozřejmě ne celé, jsou opravdu vydatné a kakaové a moc se to nedá) a chuťové rozdíly byly naprosto zásadní.


Pokračujete surovou čokoládovou hmotou (aneb 100% čokoláda), která rozhodně není pro každého. Při průchodu galerií nad manufakturou jsou k dispozici základní čokoládové drtě (různá procenta kakaa, bílá, karamelová, kávová, malinová,...) a už tady je vám jasné, že výrobky Zotter jsou opravdu něco výjimečného (žádný fuj Orion nebo v ČR prodávaná Milka).




To pořádné ochutnávání ale teprv začíná. Následují nugáty, mandlový, lískooříškový, z vlašských ořechů, opět různé základní čokolády, ale tentokrát v tekuté podobě, potom kolekce jednodruhových čokolád Labooko, rozpustné čokolády, směsné čokolády Mitzi Blue, plněné čokoládové tyčinky, čokoládové kuličky s ořechy, sušeným ovocem a dalšími dobrotami, ručně dělané plněné čokolády s nejrůznějšími příchutěmi a plnidly... To všechno můžete ochutnat z různých jezdících vláčků, lanovek, misek, lámadel, točících bubnů. Prostě čokoládové divadlo, jak má být!








A největší zrada? Obchod na závěr. Dělejte si při prohlídce poznámky, co vám chutnalo, může se vám to hodit při nakupování. Všechno si koupí asi jen milionáři :). Co je ale dobrá zpráva?
Čokoládu Zotter si můžete koupit i online, navíc při objednávce nad 25 € je poštovné zdarma. Čokoládu si můžete namíchat dle své chuti a kdybyste měli chuť na něco zvrhlého, zkuste hřbitov nápadů, kde se občas objevují nezvyklé sezónní příchuti. A ano, čokoládové předplatené je super pro všechny čokoholiky, kteří potřebují pravidelný přísun cukru a kakaa!



Bylo to zkrátka báječné. Vstupné do čokoládového divadla činí 14,90 €, za které prohlídla dle mého určitě stojí. Jen pozor na víkendy v sezóně, pravděpodobně tam bude lidí až to pěkné nebude. Proto pokud budete mít možnost jít jindy než o víkendu, udělejte to.

Na exkurzi se Slow Food Brno jsme navštívili další dva podniky a v samotném Vulkanlandu je jich ještě další spousta, ale o tom zas někdy příště, tenhle byl stejně nejsladší :).

neděle 2. března 2014

Prasečí masakr ve mlýně, aneb zabijačka tak trochu jinak

Zabijačka – jelítka, jitrnice, prdelačka, sádlo, škvarky a maso příbuzným a známým?

A nebo:

Věřím, že některým se nebude líbit ani klasika ani varianta, kterou jsme společně s několika blázny vytvářeli celý víkend v Čarovném mlýně u šílené a zároveň úžasné mydlářky (proto to mýdlo na závěr). Ale u spousty věcí byste ani nevěděli, že jsou něčím zvláštní, například ouška křupají jak zelenina, krev ve zmrzlině funguje hlavně jako emulgátor. Jen vinná klobása nechutná jak z obchodu, asi jsme tam dali málo rohlíků ;).




Vzhledem k tomu, že téměř všichni účastníci byli vybaveni foťákem i mobilem zároveň a po spravení internetu se instagramovalo a tweetovalo ostošest, můžete zmíněné dobroty shlédnout pod hashtagem #prasecimasakr.  Svých fotek moc nemám, protože když něco fotí spousta dalších lidí, tak mně se už většinou nechce :).

Takhle to tam vypadalo běžně a to je těch fotografů ještě málo. Referenční vzorek na ochutnání objektivům a internetům a ostatní porce čekající na strávníky:


Většinou jsme jedli venku, protože na sluníčku bylo asi nejtepleji a do malinké kuchyně jsme se všichni nevešli (tedy ano, vešli, ale pohodlně najíst se tam už moc nedalo :).


Během celé akce nezahynulo žádné zvíře. Nebyla to totiž klasická zabijačka, jen jsme se snažili nakoupit zajímavé suroviny a ukázat a dokázat si, že „od čumáčku po ocásek“ může fungovat a to velmi chutně. Klasické kusy masa přeci umí (víceméně) uvařit každý :).

sobota 15. února 2014

Vzpomínka na advent

Včera byl Valentýn, blíží se Velikonoce, ale pojďme si ještě trošku zavzpomínat na advent. Ne úplně jídelně a s tak trochu jiným receptem.

Také jste jako malí dostávali papírové adventní kalendáře, z nichž jste tak rádi vylupovali čokolády dopředu? A také jste je dostávali až na Mikuláše, takže prvních pět čokolád jste mohli slupnout najednou? Možná jsou mezi vámi tací, kteří kalendáře dostávají pořád, možná někteří dostávají adventní kalendáře s opravdovou čokoládou a ne s tím cukrovotukovým hnusem, který je v listopadu v každém obchodě. Možná také dostáváte kalendáře čajové, vinné, pivní a nebo také vůbec žádné.

Bylo vám někdy líto, že pro vás nikdo adventní kalendář nechystá? 

Když jsme s bráchou byli malí, máma nám poslední listopadovou noc ozdobila zábradlí na schodišti chvojím, ozdobami a malými dárečky: 2x 24 drobných překvapení. Tu žvýkačka, tu čokoládička, tu tužka nebo ořezávátko a tak dále..

Mám ráda překvapení, mám ráda dárky, co si budeme namlouvat :). Ale už jsem velká a máma pro mě adventní kalendář nedělá.

Ve slabé chvilce jsem se zeptala kouzelného Twitteru:
Protože na Twitter chodí báječní lidé, má otázka nezůstala bez odpovědi:

Nápad mi přišel geniální a já si řekla, že nebudu troškařit – uděláme hromadný adventní kalendář plný překvapení!


Komunitní adventní kalendář
1 trpělivý organizátor
23 kamarádů, kamarádů kamarádů nebo i úplně cizích lidí (dle chuti)
1 facebooková skupina
1 google dokument
24 (identických) drobných dárků
  • Začněte už na začátku listopadu.
  • Založte skupinu na fb, kam naženete 23 dalších lidí ochotných vyrobit si sdílený adventní kalendář. Mohou to být vaši kamarádi, ale pravděpodobnější je, že budete muset lovit i ve vodách kamarádů vašich kamarádů, přeci jen je to určitý a ne úplně malý závazek. Ale nevadí, vytváří se zde prostor k poznání!
  • Co nejdřív určete datum a čas setkání (= výměny jednotlivých dárků).
  • Stanovte pravidla hry:
    • Každý člen skupiny dostane přidělené jedno číslo od 1 do 24. 
    • Každý člen skupiny připraví 24 identických drobných dárečků, neprůhledně je zabalí a viditelně označí přiděleným číslem. (Ano, jeden dárek chystá i pro sebe, ale lépe se pak kalendáře kompletují.)
    • Dárky by vás neměly zruinovat, ale snažte se, aby potěšily. Ostatně jeden dostanete taky.
    • Každý člen skupiny se dostaví na předávku dárků nebo si zajistí někoho, kdo se dostaví místo něj (může to být jiný člen skupiny).
  • Potkejte se ve stanovený termín a vzájemně si povyměňujte připravené drobnosti.
  • Každý den otevřete příslušný dárek a těšte se z toho, že někdo věnoval svou energii, čas a i peníze proto, aby vás potěšil.

Princip se zdá jednoduchý. Zádrhele přichází v okamžiku, kdy se snažíte do celého procesu vnést trochu demokracie:
  • Pokud položíte hromadnou otázku, odpoví vám maximálně polovina lidí. Několik lidí vám nebude odpovídat ani na dotazy kladené přímo jim.
  • Pro určení termínu je dobrá pomůcka doodle.com. Ale i tak počítejte s výše zmíněným. varianta: určete termín předávky jako podmínku pro přijetí do skupiny.
  • Čím více detailů budete mít vymyšleno předem, tím jednodušší to bude, protože 24 lidí se nikdy neshodne. Prostě jim řekněte, že to bude tak a tak.
Počítejte s tím, že předávka bude TOTÁLNÍ CHAOS! 
  • Potřebujete poměrně velký prostor – přijde 24 lidí (nebo 20 určitě) a budou si vzájemně vyměňovat 576(!!) dárků! Čím menší prostor, tím více chaos. Ideální by bylo, aby každý mohl rozložit svou hromádku dárků přehledně někam na stůl nebo i na zem.
  • Pokud předávku uskutečníte v kavárně či podobném podniku, vyberte si nějaký, kde jsou velmi tolerantní, protože většina lidí přijde hlavně vyměnit dárky a nic si neobjedná. Pokud máte k dispozici něco jako skautskou klubovnu, pak jste vyhráli na plné čáře. Předávku v parku na konci listopadu nedoporučuji :).
  • Předávka zabere pravděpodobně asi hodinu času (ne všichni přijdou včas).
  • Předávku zjednoduší předpřipravené aršíky s čísly, kde si každý zaškrtne číslo a člověka, které už dostal. (Instrukce k aršíku napište i přímo na něj a srozumitelně, někdo si totiž zaškrtával naopak lidi, které už podaroval svými dárky.)
  • Pokud se někdo bez omluvy nedostaví, je to zlý zelený Grinch, který kazí ostatním Vánoce! 




A co bylo v jednotlivých dárcích?
Bonbony, oříšky, básničky, ponožky, tajemná semínka, vánoční CD, obrázky, papírový skládací ptakopysk, kinder vejce, recepty, vykrajovátka, pohádky, čaje,... Zkrátka milé malé věci, které vám zpříjemní ráno nebo hlubokou pracovní noc :).

úterý 10. prosince 2013

Adventní zpověď a reklamní okénko

Posledních pár měsíců jsem četla minimum cizích článků a blogů.
Posledních pár měsíců jsem nic nenapsala na ten svůj. Jak jste si zajisté všimli :).

Často se to stává, že bloger hrozně dlouho nic nenapíše a pak se omlouvá. Já se vám omlouvat nebudu a ne proto, že bych si vás nevážila. Ale protože si myslím, že je přirozené, že člověk v různých fázích života dělá různé věci, mění se priority a podobně. Psaní foodblogu pro mě pravděpodobně bylo jistým útěkem od školy, která mě příliš nebavila. Na druhou stranu mě zaměstnávala často tolik, že jsem leckdy na psaní ani neměla čas. Zkrátka věřím, že tento blog čtete proto, že občas napíšu něco zajímavého nebo mě třeba znáte a máte rádi :). Blogů je navíc teď takové nepřeberné množství, že už mi někdy skoro přijde škoda zaplácávat internet nějakým dalším.

A teď? Škola skončila :). Úspěšně jsem ji dodělala a ačkoliv sebevzdělávání miluju a snad nikdy s ním neskončím, skončila jsem prozatím s tím institucionalizovaným.
Začala jsem pracovat, a jak to tak často bývá, tak úplně v jiném oboru, než který jsem vystudovala. Možná se to dalo očekávat. Zkrátka jsem skončila v gastronomii. Možná to tu tedy občas proměním v reklamní okénko, ale věřím, že propaguji dobré věci. Nebo alespoň takové, o kterých si myslím, že jsou dobré. To jste se ostatně mohli přesvědčit i v zápisku o mém oblíbeném zelináři, panu Pavlišovi. (Snad k němu na jaře opět zvládnu chodit nakupovat, i když pracuji na plný úvazek.)

Dnešní reklamní okénko bych tedy chtěla věnovat dvěma brněnským restauracím a jedné knize.

Na podzim jsem fotila jídla pro Restaurant Mitrovski. Představte si, že jste oslovení s možností focení pro restauraci a to ani nevíte, jak tam bude chutnat. Jenže ono tam chutná dobře a ještě vás nechají po vyfocení všechna jídla ochutnat. A když je těch jídel asi dvacet, tak nejen, že je to fotograficky velmi náročné (zvlášť pokud jste předtím nic takového ještě nedělali), ale ochutnat na dvacítku chodů je náročné i gastronomicky. A to i v případě, že jsou jídla chutná! A nebo možná proto je to ještě horší, protože toho sníte víc :).




Druhou restaurací, pro kterou jsem začala pracovat naplno, je Tomato Fresh Restaurant. Kluci v kuchyni fakt umí (jinak bych tu nepracovala :) a bude tak trochu mým úkolem zajistit, aby lidé pochopili, že i na místo, na kterém se Tomato ukrývá, má smysl za jídlem jezdit. Pro motoristy je tu velké parkoviště, ale pro pěší je cesta ze zastávek Bieblova nebo Fügnerova trochu méně příjemná (ale dojít se sem dá :).




A kniha? V pátek 13. prosince (ano, pátek třináctého a už za pár dní!), k nám do Tomata dorazí Petra Pospěchová, která sepsala Regionální kuchařku. Ta je tuuuuze pěkná, takže jsme kuchaře v Tomatu donutili (ne, nemuseli jsme je moc nutit :), aby podle ní uvařili. No a v pátek Petra dorazí a mezi 11. a 15. hodinou třeba pomůže roznášet obědy, třeba zodpoví dotazy hostů a třeba komukoliv podepíše knihu. A na to se moc těším! Menu podle kuchařky se vaří celý týden a pár věcí jsem už ochutnala a zatím dobrý :).


Takže prosincový pátek 13. přijďte do Tomata, uvidíte se nejen s Petrou Pospěchovou, ale i se mnou! :)


úterý 15. října 2013

Foodblogeři

Jejich revírem je kuchyně, jejich tempo je...

Ne, to bylo jinak. Ale nevadí. 

...zkrátka Foodblogeři!

Vyšla nová kniha s tímto názvem, která slibuje gurmánské inspirace od 20 českých a slovenských foodblogerů. Kromě receptů zde najdete i jakousi osobní zpověď každého z nich.


A proč vám to píšu? No protože mě tam můžete najít také!
Veškerý materiál pro tuto knihu vznikal na konci zimy a na začátku jara, kdy jsem psala diplomku a neměla moc čas se knize věnovat. Proto neručím za to, co se o mě dozvíte, a pro jistotu jsem to sama ještě znovu nečetla :).

Pokud můj blog sledujete, zveřejněné recepty pro vás pravděpodobně nebudou novinkou. Jestli si pamatujete na jarní kuřecí menu, tak to vznikalo právě pro účel knihy. Ani ne proto, že by mi někdo řekl „udělej menu z kuřete“, ale proto, že jsem s hrůzou zjistila, že na blogu zas tolik receptů nemám, z těch zveřejněných se nedá moc dobře složit menu, a i kdyby, tak rozhodně ne všechny fotky jsou dostatečně reprezentativní.
Ve focení jsem se hodně posunula, a i když v tomto směru je vždycky co dohánět, přiznávám, že jsem na ten posun docela hrdá.

Nevím, co bych dodala. Díky, že mě čtete, i když píšu nepravidelně a jen občas. Budu mít pravděpodobně k dispozici několik výtisků na rozdání, proto je možné že ještě vypíšu nějakou svou první Giveaway. Knihy jsem si ale nechala zaslat do Říčan, protože můj život v Brně je aktuálně lehce kočovný. Knihu jsem tedy ještě neviděla, a ani nevím, jestli už je tam mám, takže rozdávání zase a někdy příště :).