neděle 7. července 2013

Apetit piknik 2013

Na Apetit piknik není vhodné jít bez předem důkladně připraveného plánu!

To je zásadní předpoklad. Když jsem dorazila v sobotu 22. 6. 2013 na Karlínské náměstí a rychle obešla a okoukla všechny stánky, nebyla jsem si jistá, jestli jen z toho dívání nedostanu cukrovku. Už po prvním ročníku Apetit pikniku si návštěvníci stěžovali, že tam bylo jen samé sladké. I to byl pro mě jeden z impulsů, proč se přihlásit na druhý – loňský ročník se slanými sušenkami a krekry.
Naprosto rozumím tomu, proč sladké vždycky převažuje – dortíky, buchty a koláče a další podobné věci, zvlášť pěkně nazdobené, vypadají tak nějak lákavěji, existuje tam větší variabilita a upéct nějakou buchtu umí skoro každý. Nechci si tedy stěžovat, že i letos toho sladkého bylo až příliš. Oproti minulým ročníkům slaná sekce totiž určitě posílila. Jen pokud se nežívíte pouze cukrem, je třeba si připravit nákupní a ochutnávkový plán.

To jsem bohužel neudělala, ani jsem se dopředu moc nedívala na to, kdo všechno se bude účastnit. Věděla jsem, že potřebuji nutně ochutnat cheescake od Chez Lucie a zmrzlinu od Tří kopečků. Tam můj plán začínal a končil. Otázka je, zdali by bylo možné celý den naplánovat podrobněji, protože v tomhle rozhodně nepomohli ani organizátoři.

Před samotným piknikem nebylo možné dohledat, kteří prodejci začínají prodávat v deset a kteří až ve dvě. Ve skutečnosti se mi ani nepodařilo nikde najít oficiální informaci, že to takhle skutečně bude – to jsem věděla jen z blogu Tří kopečků, jejichž zmrzlina šla na řadu právě až ve dvě.
Tato informace nebyla k nalezení ani na pláncích, které byly rozdávány na začátku pikniku. Bylo možné to odhadnout pouze z označení stánků jako 4a a 4b, ale nikde nebylo vysvětleno, co to vlastně znamená. Rozdělení na dvě směny byl asi zajímavý nápad, jídla letos bylo opravdu hodně, ale nedostatečné vysvětlení byl zkrátka trochu fail.

Co se mi líbilo: 
  • Počasí :)
  • Hudba – tu jsem sice cíleně poslouchala jen chvíli, ale i tak mi přišel výběr zdařilý, i co se týče názvů kapel.
  • Hromada lidí – je to zvláštní, nejsem člověk, který by vyhledával takové množství lidí, ale líbilo se mi, že lidé se zajímají se o jídlo a hlavně vypadnou ven a baví se.

Zapomněla jsem si v Brně foťák, takže jen několik náhodných fotek z telefonu:


Lidí bylo opravdu hodně, sluníčka ale také.
Nechutnala jsem, ale přišlo mi to vtipné :). 
A tohoto si představte tak padesátkrát víc a máte Apetit piknik.
Zvlášť zajímavý byl stánek Maggi a Dolce gusto (já chápu, že nějací sponzoři jsou vždycky třeba, ale neříkejte mi, že nebyl nikdo jiný než Maggi...).

Anna Grosmanová a její domácí šťávy – pampelišková byla super, zázvorová hodně sladká.

P-noy taste of Asia (Sofia Smith) – nějaké slané věci, které mě nijak extra nenadchly, ale na zub dobré :).

Paul Day a jeho Mexico breakfast sandwich – s klobáskami, pálivou rajčatovou salsou a volským okem. Pražáci znají z náplavky, pro mě byl Paul novinka. Dalo se to jíst :). 
Zuzana Rousová – tady jsem koupila nějaké slané sušenky a tyčky pro porovnání se svými :).

A samozřejmě tři kopečky – lepší jahodovu zmrzlinu jsem nejedla! A levandulová s medem byla sice na můj vkus příliš sladká, ale zase kde koupíte levandulovou zmrzlinu!

pondělí 1. července 2013

Jídlo z blízka – jídlo v Brně

Děcka říkala, že jsou už prázdniny! :)
Kam jedete letos na dovolenou? Já nejspíš tak akorát na víkend do Vídně, na týden do Říčan a na tři týdny do Brna. Cože, do Brna? No jo vlastně, v Brně jsem pořád i tak. Jenže už za týden začíná festival Jídlo z blízka a to bude spousta možností si odpočinout odpoledne či večer po práci.


Já si asi zase tolik neodpočinu, protože se budu snažit stihnout skoro všechno, opět s foťákem v ruce. Letos se nepříjemně mnoho akcí překrývá, tak uvidím, co se mi podaří oběhat. Ještě, že Brno není tak velké. Ale letos budu mít nový objektiv! Zítra přijde, takže jsem zvědavá. Horší než loni ty fotky snad nebudou, já doufám v pravý opak – zvlášť co se týká akcí, které se budou konat zas někde uvnitř, tedy ne úplně na světle
Co určitě z doprovodného programu nechci minout? Ideálně nic, láká mě skoro všechno :). Místa na dílny a ochutnávky se plní rychle, pokud vás tedy ještě něco zaujme, neváhejte zkusit na poslední chvíli štěstí.
V rámci Jídla z blízka (na twitteru sledujte #JZB) můžete navštívit i některou z restaurací, která si speciálně pro tuto příležitost připravila menu z lokálních surovin. Jasně, většina těchto restaurací využívá lokální suroviny i v běžném provozu, a tak by to mělo být, ale na festivalu se můžete nějaké informace o surovinách dočíst u samotného menu, bez složitého vyptávání se obsluhy.


Pokud budete v červenci v Brně, doufám, že se někde potkáme. Budu ta s foťákem :).

neděle 30. června 2013

Děkovací Krentenbollen

Nejlepší pečení je pečení pro někoho.

Se spolužačkou jsme se shodly, že jsme měly nejlepší možnou vedoucí diplomové práce, proto jsme ji také chtěly poděkovat. A já už dlouho věděla, jak, i když jsem si nebyla jistá, jak se to povede.
Na jedné z konzultací se vedoucí zmínila o sladkém pečivu vánočkového typu se spoustou rozinek, které zná z Nizozemska a nebo také z Břeclavské pekárny u autobusového nádraží – nikde jinde na něj zatím nenarazila. Říkala jsem si, že to nemůže být příliš těžké reprodukovat. Vypravila jsem se tedy jednou z Lednice do Brna přes Břeclav, nikoliv přes Podivín jako obvykle, a udělala průzkum v pekárně.


Na žádné složité experimentování nebyl čas, z twitterového crowdsorcingu na téma "holandské kynuté houstičky se spoustou rozinek" vypadl recept na Krentenbollen. Mé bochánky určitě nebyly tak krásně nadýchané, navíc jsem z větší části použila celozrnnou pšeničnou mouku. Určitě by tedy s nimi šlo mnohem více experimentovat, ale i tak to může být příjemnou snídaní pro každého milovníka rozinek.


Krentenbollen
400 g rozinek
40 g droždí (+ 1 lžička cukru/medu + pár lžic vlažného mléka)
400 g mouky
250 ml mléka
50 g másla
1–2 lžíce cukru
1 vejce
kůra z 1 citronu
lžička vanilkové esence

  • Nejprve je třeba namočit rozinky. Bez namočených rozinek to ani nezkoušejte, ta šťavnatost je na nich potom to nejlepší. Stačí zalít vařící vodou a nechat 10 – 15 minut odstát.
  • Mezitím z droždí, lžičky cukru nebo medu a trošky vlažného mléka vypracujte drožďový kvásek.
  • Rozinky propláchněte studenou vodou, lehce vyždímejte a dejte do mísy.
  • Smíchejte s moukou.
  • Lehce ohřejte mléko – jen aby bylo vlažné, ne horké. Rozpusťte v něm máslo a cukr a rozmíchejte vejce, kůru z citronu a vanilkovou esenci.
  • Do rozinkové mouky zamíchejte kvásek a mléčnou směs a vypracujte nelepivé těsto.
  • Nechte těsto kynout (zhruba 30–45 minut).
  • Poté ho rozdělte zhruba na 12 dílů a z vytvarujte bochánky. Ty nechte pod utěrkou odpočinout ještě dalších zhruba 30 minut minut.
  • Potřete vajíčkem a pečte v předehřáté troubě na 180 °C asi 15–20 minut. Zkrátka dozlatova.

Pokud nebudete předávat jako dar v krabičce, podávejte s mlékem :).


pátek 28. června 2013

Postátnicový workshop v Chefparade

Děcka si dneska šla pro vysvědčení a já také jedno dostala. Ode dneška se tedy mohu podepisovat jako Ing. Aja.

Nebojte, nebudu to dělat :). Co to ale znamená pro blog? Raděj řeknu, že nic. Nebudu už v tomto ohledu nic slibovat, a pokud se něco změní k lepšímu, budete alespoň příjemně překvapeni. Přesto jsem ráda, že už nemusím myslet na školu a hlavu mi zaměstnávají příjemnější myšlenky.

První postátnicový zápisek pochází již z prvního postátnicového dne. Nebo alespoň ten zážitek. Byla jsem pozvaná na kuchařský workshop s kuchařem Radkem Šubrtem a Markétou Hrubešovou, který se pro několik foodbloggerů konal při příležitosti uvedení nového Jaru Platinum. Přiznám se, že jsem dost zvažovala, zdali chci svůj blog spojovat s nějakou značkou, a když, tak jestli zrovna s Jarem. Nakonec jsem se rozhodla se do Prahy 12. 6. vypravit, protože to měla být zajímavá příležitost potkat nějaké další foodblogery, kterých je dneska už i v České republice nespočet.

Potkali jsme se ve škole vaření v Chefparade.


Uvařili jsme si moc dobrou mrkvovou polévku s kokosovým mlékem, lososa se salátem, ještě jednu další rybu s chřestem (tuším, že to byl platýs, nebo aspoň měl být) a nakonec čokoládový krém s malinovou omáčkou a sušenkou z listového těsta. Menu mělo být původně trošku jinak, ale vzhledem k tomu, že nám nějaké suroviny chyběly, se místy trochu improvizovalo. 


Sice jsem foťák držela v ruce po několika měsících, ale nějak se mi nechtělo fotit. Nicméně pochutnali jsme si, pobavili se a o to šlo především.


Navíc mě velké množství fotících lidí vždycky trochu děsí. Uznejte, že to vypadá legračně.


Neodpustím si vyjádřit se i k samotnému jaru. Nevím totiž jak vy, ale já si 95 % nádobí myji sama a je třeba uznat, že bez mytí nádobí se prostě žádný kuchař, foodblogger ani nikdo, kdo se vařit byť jen pokouší, neobejde.

Zdroj: Jar

Přesto když budu naprosto upřímná, Jar mě začne zajímat až v okamžiku, kdy začne vyrábět i nějakou ekologickou variantu. Možná je Jar Platinum skvělý na zapečenou mastnotu a podobné věci, ale ruku na srdce – jakou část z vašeho objemu špinavého nádobí dělá taková zapečená mastnota? Pokud někdo připravuje denně vepřovou pečeni nebo výpečky, tak beru zpět – kupte si tento nový skvělý jar :). Já ale zatím zůstanu u Ecoveru, který je sice asi dvakrát dražší, ale šetrnější jak pro přírodu, tak pro moje ruce. A především má mnohem lepší "nalévátko", z lahve Jaru vyteče vždycky mnohem větší množství než bych chtěla a ještě to zapatlá celou lahev.

Konec reklamního okénka. Teď už mě asi nikdo na podobnou akci nepozve, protože jsem rýpač rýpavý, já vím. Ale třeba si Jar mé připomínky vezme k srdci, kdo ví :).

Pro mě bylo nejdůležitější, že jsem trochu něco zažila, někoho potkala a vlastně se i pobavila :). Bohužel nebyl úplně prostor poznat se se všemi ostatními kolegyněmi (a jedním kolegou :), a bohužel si ani zdaleka nepamatuji všechna jména osob ani blogů, což mě mrzí, ale snad se ještě někdy někde potkáme!

 Zdroj: Jar

středa 3. dubna 2013

Kuře s fenyklem a mrkví

Kuře s fenyklem a mrkví je variace na předchozí recept. Ano, koupila jsem kvůli tomuto pokusu znovu celé kuře, ale proč ne, když z něj bude další dávka výborného vývaru, a libové maso do mrazáku na horší časy.


Vlastně jsem přemýšlela a uvědomila si, že tohle je úžasný způsob servírování kuřete, resp. kuřecí nohy – krátce opečete maso i s kůží, pak orestujete zeleninu, všechno dáte na půl hodiny do trouby a máte super jídlo. Záleží na fantasii a na tom, jaké kombinace snesete nebo budete chtít objevovat.


Kuře s fenyklem a mrkvi (2 porce)
2 horní kuřecí stehna s kůží (a nebo klidně celá stehna)
trocha oleje
1 malá cibule
1 řapík celeru (nemusí být)
2 stroužky česneku
1 bulva fenyklu
2 větší mrkve
1 bobkový list
šťáva z půlky citronu
200 ml kuřecího vývaru
  • Pomůže vám, pokud máte pánev, kterou můžete dát i do trouby. Pokud nemáte, dejte nahřát nádobu, ve které budete zapékat.
  • Stehna osolte a opepřete a na středním ohni dejte na pánev na rozpálený olej, kůží dolů.
  • Po 7–10 minutách, když kůže vypadá křupavě, otočte a věnujte kuřeti ještě 2–3 minuty.
  • Kuře vyndejte z pánve, přidejte cibuli a řapíkatý celer, restujte než cibule zesklovatí (cca 3 minuty), poté na minutu přidejte česnek, promíchejte a přichází na řadu mrkev a fenykl.
    • Pokud máte zeleninu křupavější, klidně přidejte obojí najednou, pokud preferujete mrkev měkkou, tak nejdřív orestujte mrkev (případně ji nakrájejte na menší kousky), až po pár minutách fenykl.
  • Přidejte bobkový list, přilijte šťávu z citronu, kuřecí vývar a poduste dle vašich „křupavých“ preferencí. Pro střední křupavost doporučuji tak 5 minut.
  • Přidejte kuře a dejte péct do vyhřáté trouby na 200 °C asi 25 minut.
  • Podávejte :).

Přeji dobrou chuť a tímto se s vámi minimálně na měsíc opět loučím, protože já tu diplomku prostě potřebuju už udělat! :)

Kuřecí stehno s mandarinkami a kapustou

Výběr hlavního kuřecího jídla nebyl jednoduchý. Měla jsem potřebu kuře zkombinovat s citrusy a v lednici se mi schovávala kapusta, takže když jsem narazila na tento recept, zaradovala jsem se. Je v něm sice použitý jiný druh kapusty, který se podle mě snad v ČR ani nedá sehnat, ale nevadí. Řekla jsem si, že to zkusím s naší hlávkovou.


Celý recept je ale zrádný v několika krocích – pozor na česnek, nenechte ho zhnědnout, a pozor na kapustu, neduste ji moc dlouho. Obě věci vám zajistí doslova hořkou vzpomínku na slavnostní oběd. Celé jídlo můžete doplnit nějakou sacharidovou přílohou, ale proč byste to dělali, když cukr si doplníte v limetkovém koláči :).

Kuřecí stehno s mandarinkami a kapustou (pro 2 osoby)

2 horní kuřecí stehna s kůží (původní recept uvádí 4, ale když máte jen jedno kuře, tak se nedá nic dělat :)
sůl, pepř
1 lžíce oleje
3 stroužky česneku
2 mandarinky, oloupané a nakrájené
250 ml kuřecího vývaru
70 ml pomerančové šťávy (z 1 šťavnatého pomeranče)
půlka menší kapusty (toto se špatně měří, takže od oka)
  • Pomůže vám, pokud máte pánev, kterou můžete dát i do trouby. Pokud nemáte, dejte nahřát nádobu, ve které budete zapékat.
  • Stehna osolte a opepřete a na středním ohni dejte na pánev na rozpálený olej kůží dolů.
  • Po 7–10 minutách, když kůže vypadá křupavě, otočte, přidejte na minutku stroužky česneku a pak i mandarinky a 2–3 minuty vše restujte.
  • Kuře obraťte zase kůží nahoru, přidejte vývar a pečte v troubě na 200 °C asi 25 minut.
  • Vytáhněte z trouby, kuře dejte na stranu a přikryjte, aby nevychladlo (můžete dát do vyhřáté otevřené trouby).
  • Mandarinky s česnekem rozmačkejte, přilijte pomerančovou šťávu a chvíli redukujte, aby se vám vytvořila omáčka.
  • Nakonec přidejte kapustu, kterou nechte spíš lehce „prohřát“. Když ji moc udusíte, může zhořknout, a to by byla škoda.



úterý 2. dubna 2013

Vývar s kuřecími noky

Jak dělám kuřecí vývar, vám asi nebudu popisovat. Nejen proto, že ho dělám pokaždé trochu jinak. Někdy jen ze samotného kuřete, resp. z toho, co mi z rozporcování kuřete zbude, někdy s kořenovou zeleninou – tedy tak, jak by se dělat měl. Zeleninu a její množství dávám dle toho, co doma mám. 

Tentokrát jsem vývar dělala z jednoho kuřecího skeletu s křídly, mrkve, kousku celeru, cibulí, dvěma kuličkami nového koření, pěti kuličkami pepře. Koření přidávám až když odeberu z vývaru pěnu. Vše nechám velmi lehce probublávat do té doby, než si vzpomenu, že mám vývar na plotně (většinou tak 2–4 hodiny, víc nemá u kuřete ani moc smysl).
Hotový vývar přecedím přes plátno (já tedy přes starý kapesník) a oberu zbývající maso z kuřete. Tentokrát jsem maso dala do krabičky, zalila trochou vývaru a dala do mrazáku na horší časy. Do polévky se totiž chystalo něco lepšího.


Hlavní složkou jsou tentokrát kuřecí knedlíčky či noky. Recept je nakonec můj vlastní, protože ten původní jsem si pouze opsala na papír, neuložila, a papír jsem následně ztratila.

Kuřecí noky (asi 25–30 ks)
hrst sušených hub
1 malá cibule
olej
350 g mletých kuřecích prsou (2 prsa)
1 stroužek česneku
1 vejce
3 lžíce strouhanky
sůl, pepř

  • Nejdřív spařte sušené houby vařící vodou a nechte aspoň 20 minut nasáknout.
  • Zatím namelte kuřecí maso, případně ho nožem nasekejte na drobné kousky (to jsem ale nezkoušela, protože takové věci můj nůž neumožňuje :).
  • Namočené houby vyždímejte, nakrájejte na drobno, stejně tak nakrájejte i cibuli.
  • Na troše oleje nechte zesklovatět cibuli, na minutu přidejte i houby.
  • Obojí pak přijdete do mletého masa, společně s rozetřeným stroužkem česneku, vejcem, strouhankou, solí a pepřem. (Hmota bude dost patlavá, ale pokud ji zbytečně moc zahustíte strouhankou, je možné, že knedlíčky nebudou tak šťavnaté.)
  • Osmažte malé množství hmoty a ochutnejte, jestli je dostatečně slaná. Nedoporučuji ochutnávat syrové kuře.
  • Pomocí dvou lžiček vytvářejte takové tvary, jaké se vám povedou a rychle osmahněte ze dvou stran dozlatova. Noky nemusí být propečené, budou se ještě vařit.
  • Opečené nočky nahažte do vroucího vývaru a vařte ještě deset minut.


Polévku samozřejmě můžete doplnit dalšími věcmi, co máte rádi – kořenová zelenina, nudličky, bylinky, ale proč to dělat komplikovaně. Já jsem krátce orestovala mrkev, zalila vývarem, do vařícího vývaru naházela orestované knedlíčky, povařila 10 minut a ozdobila pažitkou. Knedlíčky jsou docela syté, proto není třeba dělat polévku hustou.