úterý 2. dubna 2013

Vývar s kuřecími noky

Jak dělám kuřecí vývar, vám asi nebudu popisovat. Nejen proto, že ho dělám pokaždé trochu jinak. Někdy jen ze samotného kuřete, resp. z toho, co mi z rozporcování kuřete zbude, někdy s kořenovou zeleninou – tedy tak, jak by se dělat měl. Zeleninu a její množství dávám dle toho, co doma mám. 

Tentokrát jsem vývar dělala z jednoho kuřecího skeletu s křídly, mrkve, kousku celeru, cibulí, dvěma kuličkami nového koření, pěti kuličkami pepře. Koření přidávám až když odeberu z vývaru pěnu. Vše nechám velmi lehce probublávat do té doby, než si vzpomenu, že mám vývar na plotně (většinou tak 2–4 hodiny, víc nemá u kuřete ani moc smysl).
Hotový vývar přecedím přes plátno (já tedy přes starý kapesník) a oberu zbývající maso z kuřete. Tentokrát jsem maso dala do krabičky, zalila trochou vývaru a dala do mrazáku na horší časy. Do polévky se totiž chystalo něco lepšího.


Hlavní složkou jsou tentokrát kuřecí knedlíčky či noky. Recept je nakonec můj vlastní, protože ten původní jsem si pouze opsala na papír, neuložila, a papír jsem následně ztratila.

Kuřecí noky (asi 25–30 ks)
hrst sušených hub
1 malá cibule
olej
350 g mletých kuřecích prsou (2 prsa)
1 stroužek česneku
1 vejce
3 lžíce strouhanky
sůl, pepř

  • Nejdřív spařte sušené houby vařící vodou a nechte aspoň 20 minut nasáknout.
  • Zatím namelte kuřecí maso, případně ho nožem nasekejte na drobné kousky (to jsem ale nezkoušela, protože takové věci můj nůž neumožňuje :).
  • Namočené houby vyždímejte, nakrájejte na drobno, stejně tak nakrájejte i cibuli.
  • Na troše oleje nechte zesklovatět cibuli, na minutu přidejte i houby.
  • Obojí pak přijdete do mletého masa, společně s rozetřeným stroužkem česneku, vejcem, strouhankou, solí a pepřem. (Hmota bude dost patlavá, ale pokud ji zbytečně moc zahustíte strouhankou, je možné, že knedlíčky nebudou tak šťavnaté.)
  • Osmažte malé množství hmoty a ochutnejte, jestli je dostatečně slaná. Nedoporučuji ochutnávat syrové kuře.
  • Pomocí dvou lžiček vytvářejte takové tvary, jaké se vám povedou a rychle osmahněte ze dvou stran dozlatova. Noky nemusí být propečené, budou se ještě vařit.
  • Opečené nočky nahažte do vroucího vývaru a vařte ještě deset minut.


Polévku samozřejmě můžete doplnit dalšími věcmi, co máte rádi – kořenová zelenina, nudličky, bylinky, ale proč to dělat komplikovaně. Já jsem krátce orestovala mrkev, zalila vývarem, do vařícího vývaru naházela orestované knedlíčky, povařila 10 minut a ozdobila pažitkou. Knedlíčky jsou docela syté, proto není třeba dělat polévku hustou.

pondělí 1. dubna 2013

Kuřecí chipsy

Nedávno jsem (zase) u Cuketky četla o kuřecím sádle a škvarcích. V zásadě mě tohle téma moc nebralo, protože kuřecí „odpad“ vždycky hodím do vývaru. Jenže pak jsem přemýšlela, z čeho vytvořím kuřecí menu, a podávat kuřecí škvarek jako drobný předkrm mělo v sobě určitý vtip.

Narazila jsem na recept Crispy chicken skin with goat cheese & pomegranate, tedy křupavá kuřecí kůže s kozím sýrem a granátovým jablkem.

Nevýhoda tohoto pokrmu je samozřejmě poměrně malé množství kůže na jednom kuřeti, zvlášť když  ještě potřebujete na další chod nohy i s kůží. Pokud tedy chcete tyhle chuťovky podávat na nějaké párty ve větším množství, myslete na to pár měsíců dopředu a schovávejte kousky kůže do mrazáku. Na drobný předkrm pro dva ale i jedno kuře stačí.


Příprava je vskutku jednoduchá.
Jsou dvě možnosti, buď necháte kůži vyškvařit v troubě (10 minut na 200 °C), nebo na pánvi v oleji.  Tady by se pravděpodobně hodilo ono kuřecí sádlo, já použila přepuštěné máslo, ale i obyčejný olej  by určitě svou službu udělal. V původním receptu nepíšou, jaké množství tuku to má být. Použila jsem tedy jen tenkou „rozehřívací“ vrstvu a kůže se pak dovyškvařila sama. Je třeba kůže hlídat a ve stadiu krásné zlatavosti včas vytáhnout (skutečná barva je lépe zachycena na první fotografii).
Je tu obrovské pole pro experimenty s různými druhy sýra a ovoce. Já místo kozího sýra dala na některé čerstvý kravský s česnekem, na některé s feferonkou, granátové jablko jsem vyměnila za pomeranč. 


Kuřecí chipsy
tolik kuřecí kůže, kolik seženete
tuk na smažení
čerstvý sýr dle chuti
pomeranč
  • Kůži nakrájejte na větší kusy – alespoň 5 x 5 cm, při škvaření se hodně smrskne.
  • Vyškvařte ji na troše oleje dozlatova.
  • Opatrně osolte a opepřete, nebo použijte jiné koření dle chuti (třeba chilli :).
  • Po vychladnutí ozdobte oblíbeným sýrem a ovocem.

neděle 31. března 2013

Kuřecí menu

Málokdy kupuji jen části kuřete. Občas tedy samotný skelet na vývar, příležitostně prsa. Jinak nevidím nejmenší důvod, proč raději rovnou nekoupit kuře celé. Jestli jste nečetli o porcování kuřete u Cuketky, tak tam rychle běžte.
Já jen stručně povím, že pokud nechcete kuře odkosťovat, vystačíte si s průměrně ostrým nožem, chvilkou čas a je naporcováno. Já většinou oddělím jen prsa a stehna, zbytek (tedy včetně křídel) hodím do vody na vývar. Občas použiji jen něco a něco dám do mrazáku, to už záleží na tom, pro jaké strávníky vaříte.

Z jednoho kuřete ale i uděláte tříchodové menu pro dva lidi. Zkusila jsem to a jako největší problém se mi jevilo vůbec sestavení menu. Tříchodové menu jsem dělala všehovšudy asi dvakrát v životě, přičemž šlo o polévku, hlavní jídlo a dezert. Tentokrát měly být chody 4 – předkrm, polévka, hlavní jídlo a dezert. Ten samozřejmě z kuřete nebyl, i když věřím, že někteří experimentátoři by toho byli schopní.
Předpokládám, že existují nějaká  pravidla na to, jak se takové vícechodové menu sestavuje, aby tam byla určitá provázanost chutí a nevím, co všechno. Ale já je neznám. Tak jsem prostě zkoušela. A něco vzniklo.

Kuřecí škvarky s čerstvým sýrem a pomerančem:

Vývar s kuřecími noky:

Kuřecí horní stehno s mandarinkami a kapustou: 

Recepty budou :). Hlavní chod bude mít pravděpodobně repete, resp. zkusím místo něj něco jiného, protože kapusta s mandarinkou dopadla podivně hořce, což nevím, jak moc je nebo není u kapusty normální. Spolustrávníkovi to chutnalo, ale já moc spokojená nebyla.

Dneska jsem půl dne vařila, fotila, a uvědomila si, že mi to už hrozně chybí a je mi naprosto jasné, co budu dělat, až odevzdám diplomku!

Limetový koláč

Je zima, což znamená, že pokud jde o sladké, jsou v zásadě 2 základní možnosti, co teď upéct. První z nich jsou různá kynutá těsta, ideálně s velkou dávkou skořice či jiného koření. To by vám určitě potvrdila i Maškrtnica.

Možnosti druhé varianty objevuji já v podobě koláčů a buchet s citrusy. Loni jsem zkoušela citronovo-zázvorový koláč, pro který jsem upravila recept od Lucie, věrná jsem i citronovému chlebíčku, pro který jsem letos zkusila trochu jiný recept, s mletými mandlemi, ale zdokumentovaný ho bohužel nemám.

Tentokrát jsem šla do limetek, sušenek a salka. Kombinace sladká, nezdravá a návyková. Cukr je zkrátka droga, ať chcete nebo ne :).



Limetový koláč
250 g oblíbených sušenek (já zkombinovala ovesné a perníkové sušenky z Lidlu)
60 g másla

1 plechovka salka (375 g)
4 žloutky
kůra z 1 limety
100 ml limetové šťávy (je to šťáva asi ze dvou šťavnatých, nebo v mém případě ze 4 nepříliš vodnatých, plodů)

  • Sušenky rozdrťte, smíchejte s rozpuštěným máslem a napěchujte do koláčové formy. (Já mám formu o průměru 27 cm, na kterou to tak tak vyšlo a koláč je hodně nízký. Chcete-li ho vyšší, použijte klidně stejné množství surovin na formu o menším průměru.)
  • Dejte péct do trouby na 8–10 minut na 180 °C.
  • Korpus nechte trochu vychladnout.
  • Mezitím smíchejte salko, žloutky, limetovou kůru a šťávu.
  • Nalijte na předpečený korpus a pečte na 150 °C asi 20-30 minut.
Recept není žádná věda, koláč je hotový raz dva a na jazyku vytvoří sladkokyselé blaho :).

pátek 1. března 2013

Chystáte se na Apetit piknik?

Minulý týden byl vyhlášen další ročník Apetit pikniku. Bude se konat 22. 6. 2013 na stejném místě jako loni. Tedy na Karlínském náměstí.

A zúčastním se já?


Po minulém pikniku jsem si říkala, že opravdu nevím. Bylo to opravdu trochu nad mé síly. Postupně jsem ale začala vymýšlet různá vylepšovadla, která by mi zjednodušila práci a ušetřila tak čas. Takže jsem o účasti na dalším ročníku začala reálně uvažovat.

Své příznivce ale musím bohužel zklamat. Slané krekry letos nebudou. Tedy alespoň ty mé.

První dva týdny v červnu mám obajobu diplomky (pokud ji stihnu dopsat :) a státnice. Ano, piknik je až třetí týden v červnu. Ale vzhledem k tomu, že jsem také již na částečný úvazek zaměstnaná, nepodaří se mi hned po státnicích na týden vypadnout domů a péct. A upřímně řečeno – myslím si, že se mi ani moc nebude chtít. Budu ráda, když si od jakéhokoliv stresu na chvíli odpočinu.

Pořád trochu s úžasem občas myslím na to, jak se nám loni podařilo vyprodat asi za dvě hodiny. A asi mi to bude trochu chybět. Ale věřím, že i letos se zúčastní spousta dobrot. A možná se přijedu podívat jako nakupující žrout :).

čtvrtek 21. února 2013

Jak nejíst sushi

O sushi toho moc nevím.
Mé chabé zkušenosti by se daly shrnout do několika bodů:

  • all you can eat v Momo sushi v Brně (již neexistuje)
  • Gekošovo domácí lososové maki
  • lososové maki v Bok Simply Asian ve Vaňkovce v Brně
  • další domácí maki na sushi párty
  • all you can eat v Baifu v Praze na Chodově
Z toho seznamu se dá usoudit, že jsem neochutnala žádné úchvatné profi sushi. Proč to ale vůbec píšu? Před pár dny jsem narazila na zajímavý sushi blog a zaujal mě článek Jak správně jíst sushi?


Samozřejmě jsem vždycky míchala wasabi se sojovkou, namáčela to, jak mě napadne a podobně.
Shodou okolností jsem minulý pátek byla na all you can eat v rámci narozeninové večeře a hrozně jsem se přejedla. Zjistila jsem, že mi sushi vlastně až tak moc nechutná (takové to běžně dostupné). Jenže sushi za to nejspíš vůbec nemůže.
Systém all you can eat je zkrátka zlo. Probudí ve mě takovou tu typicky českou vlastnost "co nejvíc za co nejmíň", k tomu mám navíc ještě potřebu všechno ochutnat. Výsledkem je přeplněný břich a ne příliš kvalitní chuťové uspokojení.
(Vím, že někomu vyhovuje sedět v restauraci x hodin a u toho třeba pracovat, ale já se ráda plně soustředím buď jen na práci nebo jen na jídlo.)


I když mi to občas ujede, mám ráda malé porce (pokud tedy většinu pokrmu netvoří zelenina). A sushi je velice sytivá záležitost. Neodvažuji se odhadnout, kolik jsem toho snědla na posledním all you can eat, ale jsem si jistá, že to bylo několikanásobně víc, než bych si běžně dala k večeři. Ostatně, co byste čekali od rýže plné škrobu.


Co dodat na závěr tohoto drobného zamyšlení? Opravdu bych někdy chtěla na nějaké kvalitní sushi, kde mi dají talíř s pár kousky toho nejlepšího a ani o rolku víc.
A all you can eat si příště už nechám ujít.

úterý 1. ledna 2013

Nový mlsný rok

Milí (mnou) zanedbávaní čtenáři,

do roku 2013 vám přeji, ať se nenudíte a dobře jíte, sem tam si i zacvičíte.


Konec roku či začátek toho dalšího jsou vždy dny, kdy lidé bilancují a přemýšlejí, píšou o tom na své blogy. Přijde mi fajn zjistit, jak ostatní lidé přemýšlejí, co považují za své největší osobní úspěchy (nebo zklamání). Já mám v tuto dobu obvykle v hlavě jen to, jak dodělám tu seminárku, co musím za pár dní odevzdat nebo co všechno se musím naučit na nadcházející zkoušku. Letos tomu není jinak.

Jenže! Doufám, že tomu tak bude naposled!

Po dlouhých dlouhých letech snad letos úspěšně dokončím školu, jejíž studium už mě moc nebaví, a budu muset být dospělá a samostatná. Těším se na to.
Do té doby svůj blog budu pravděpodobně zanedbávat podobně jako dosud, pár upoutávek jsem ale pro vás připravila.

Silvestrovské oslavy jsou skvělou příležitostí, proč vyzkoušet nové recepty na krekry. A tak se stalo. Některé receptury bude ještě nutné upravit, ale už teď mohu říct, že nové recepty na krekry se tu objeví.

Také jsem se rozhodla, že na chvilku odběhnu od jídla, je třeba totiž i cvičit, a sepíšu srovnávací článek dvou brněnských studií, kde se cvičí hot yoga. Do jednoho jsem chodila v létě asi měsíc, pak byla střídavě nemocná a zaměstnaná školou. Najednou se objevilo v Brně (a na slevomatu) druhé místo, kde se tahle super věc cvičí, a já dostala pocit, že se o své zkušenosti z obou studií musím podělit.

Další zápisky jako součást předstátnicové prokrastinace nevylučuji. Zachovejte přízeň :).