neděle 31. března 2013

Kuřecí menu

Málokdy kupuji jen části kuřete. Občas tedy samotný skelet na vývar, příležitostně prsa. Jinak nevidím nejmenší důvod, proč raději rovnou nekoupit kuře celé. Jestli jste nečetli o porcování kuřete u Cuketky, tak tam rychle běžte.
Já jen stručně povím, že pokud nechcete kuře odkosťovat, vystačíte si s průměrně ostrým nožem, chvilkou čas a je naporcováno. Já většinou oddělím jen prsa a stehna, zbytek (tedy včetně křídel) hodím do vody na vývar. Občas použiji jen něco a něco dám do mrazáku, to už záleží na tom, pro jaké strávníky vaříte.

Z jednoho kuřete ale i uděláte tříchodové menu pro dva lidi. Zkusila jsem to a jako největší problém se mi jevilo vůbec sestavení menu. Tříchodové menu jsem dělala všehovšudy asi dvakrát v životě, přičemž šlo o polévku, hlavní jídlo a dezert. Tentokrát měly být chody 4 – předkrm, polévka, hlavní jídlo a dezert. Ten samozřejmě z kuřete nebyl, i když věřím, že někteří experimentátoři by toho byli schopní.
Předpokládám, že existují nějaká  pravidla na to, jak se takové vícechodové menu sestavuje, aby tam byla určitá provázanost chutí a nevím, co všechno. Ale já je neznám. Tak jsem prostě zkoušela. A něco vzniklo.

Kuřecí škvarky s čerstvým sýrem a pomerančem:

Vývar s kuřecími noky:

Kuřecí horní stehno s mandarinkami a kapustou: 

Recepty budou :). Hlavní chod bude mít pravděpodobně repete, resp. zkusím místo něj něco jiného, protože kapusta s mandarinkou dopadla podivně hořce, což nevím, jak moc je nebo není u kapusty normální. Spolustrávníkovi to chutnalo, ale já moc spokojená nebyla.

Dneska jsem půl dne vařila, fotila, a uvědomila si, že mi to už hrozně chybí a je mi naprosto jasné, co budu dělat, až odevzdám diplomku!

Limetový koláč

Je zima, což znamená, že pokud jde o sladké, jsou v zásadě 2 základní možnosti, co teď upéct. První z nich jsou různá kynutá těsta, ideálně s velkou dávkou skořice či jiného koření. To by vám určitě potvrdila i Maškrtnica.

Možnosti druhé varianty objevuji já v podobě koláčů a buchet s citrusy. Loni jsem zkoušela citronovo-zázvorový koláč, pro který jsem upravila recept od Lucie, věrná jsem i citronovému chlebíčku, pro který jsem letos zkusila trochu jiný recept, s mletými mandlemi, ale zdokumentovaný ho bohužel nemám.

Tentokrát jsem šla do limetek, sušenek a salka. Kombinace sladká, nezdravá a návyková. Cukr je zkrátka droga, ať chcete nebo ne :).



Limetový koláč
250 g oblíbených sušenek (já zkombinovala ovesné a perníkové sušenky z Lidlu)
60 g másla

1 plechovka salka (375 g)
4 žloutky
kůra z 1 limety
100 ml limetové šťávy (je to šťáva asi ze dvou šťavnatých, nebo v mém případě ze 4 nepříliš vodnatých, plodů)

  • Sušenky rozdrťte, smíchejte s rozpuštěným máslem a napěchujte do koláčové formy. (Já mám formu o průměru 27 cm, na kterou to tak tak vyšlo a koláč je hodně nízký. Chcete-li ho vyšší, použijte klidně stejné množství surovin na formu o menším průměru.)
  • Dejte péct do trouby na 8–10 minut na 180 °C.
  • Korpus nechte trochu vychladnout.
  • Mezitím smíchejte salko, žloutky, limetovou kůru a šťávu.
  • Nalijte na předpečený korpus a pečte na 150 °C asi 20-30 minut.
Recept není žádná věda, koláč je hotový raz dva a na jazyku vytvoří sladkokyselé blaho :).

pátek 1. března 2013

Chystáte se na Apetit piknik?

Minulý týden byl vyhlášen další ročník Apetit pikniku. Bude se konat 22. 6. 2013 na stejném místě jako loni. Tedy na Karlínském náměstí.

A zúčastním se já?


Po minulém pikniku jsem si říkala, že opravdu nevím. Bylo to opravdu trochu nad mé síly. Postupně jsem ale začala vymýšlet různá vylepšovadla, která by mi zjednodušila práci a ušetřila tak čas. Takže jsem o účasti na dalším ročníku začala reálně uvažovat.

Své příznivce ale musím bohužel zklamat. Slané krekry letos nebudou. Tedy alespoň ty mé.

První dva týdny v červnu mám obajobu diplomky (pokud ji stihnu dopsat :) a státnice. Ano, piknik je až třetí týden v červnu. Ale vzhledem k tomu, že jsem také již na částečný úvazek zaměstnaná, nepodaří se mi hned po státnicích na týden vypadnout domů a péct. A upřímně řečeno – myslím si, že se mi ani moc nebude chtít. Budu ráda, když si od jakéhokoliv stresu na chvíli odpočinu.

Pořád trochu s úžasem občas myslím na to, jak se nám loni podařilo vyprodat asi za dvě hodiny. A asi mi to bude trochu chybět. Ale věřím, že i letos se zúčastní spousta dobrot. A možná se přijedu podívat jako nakupující žrout :).

čtvrtek 21. února 2013

Jak nejíst sushi

O sushi toho moc nevím.
Mé chabé zkušenosti by se daly shrnout do několika bodů:

  • all you can eat v Momo sushi v Brně (již neexistuje)
  • Gekošovo domácí lososové maki
  • lososové maki v Bok Simply Asian ve Vaňkovce v Brně
  • další domácí maki na sushi párty
  • all you can eat v Baifu v Praze na Chodově
Z toho seznamu se dá usoudit, že jsem neochutnala žádné úchvatné profi sushi. Proč to ale vůbec píšu? Před pár dny jsem narazila na zajímavý sushi blog a zaujal mě článek Jak správně jíst sushi?


Samozřejmě jsem vždycky míchala wasabi se sojovkou, namáčela to, jak mě napadne a podobně.
Shodou okolností jsem minulý pátek byla na all you can eat v rámci narozeninové večeře a hrozně jsem se přejedla. Zjistila jsem, že mi sushi vlastně až tak moc nechutná (takové to běžně dostupné). Jenže sushi za to nejspíš vůbec nemůže.
Systém all you can eat je zkrátka zlo. Probudí ve mě takovou tu typicky českou vlastnost "co nejvíc za co nejmíň", k tomu mám navíc ještě potřebu všechno ochutnat. Výsledkem je přeplněný břich a ne příliš kvalitní chuťové uspokojení.
(Vím, že někomu vyhovuje sedět v restauraci x hodin a u toho třeba pracovat, ale já se ráda plně soustředím buď jen na práci nebo jen na jídlo.)


I když mi to občas ujede, mám ráda malé porce (pokud tedy většinu pokrmu netvoří zelenina). A sushi je velice sytivá záležitost. Neodvažuji se odhadnout, kolik jsem toho snědla na posledním all you can eat, ale jsem si jistá, že to bylo několikanásobně víc, než bych si běžně dala k večeři. Ostatně, co byste čekali od rýže plné škrobu.


Co dodat na závěr tohoto drobného zamyšlení? Opravdu bych někdy chtěla na nějaké kvalitní sushi, kde mi dají talíř s pár kousky toho nejlepšího a ani o rolku víc.
A all you can eat si příště už nechám ujít.

úterý 1. ledna 2013

Nový mlsný rok

Milí (mnou) zanedbávaní čtenáři,

do roku 2013 vám přeji, ať se nenudíte a dobře jíte, sem tam si i zacvičíte.


Konec roku či začátek toho dalšího jsou vždy dny, kdy lidé bilancují a přemýšlejí, píšou o tom na své blogy. Přijde mi fajn zjistit, jak ostatní lidé přemýšlejí, co považují za své největší osobní úspěchy (nebo zklamání). Já mám v tuto dobu obvykle v hlavě jen to, jak dodělám tu seminárku, co musím za pár dní odevzdat nebo co všechno se musím naučit na nadcházející zkoušku. Letos tomu není jinak.

Jenže! Doufám, že tomu tak bude naposled!

Po dlouhých dlouhých letech snad letos úspěšně dokončím školu, jejíž studium už mě moc nebaví, a budu muset být dospělá a samostatná. Těším se na to.
Do té doby svůj blog budu pravděpodobně zanedbávat podobně jako dosud, pár upoutávek jsem ale pro vás připravila.

Silvestrovské oslavy jsou skvělou příležitostí, proč vyzkoušet nové recepty na krekry. A tak se stalo. Některé receptury bude ještě nutné upravit, ale už teď mohu říct, že nové recepty na krekry se tu objeví.

Také jsem se rozhodla, že na chvilku odběhnu od jídla, je třeba totiž i cvičit, a sepíšu srovnávací článek dvou brněnských studií, kde se cvičí hot yoga. Do jednoho jsem chodila v létě asi měsíc, pak byla střídavě nemocná a zaměstnaná školou. Najednou se objevilo v Brně (a na slevomatu) druhé místo, kde se tahle super věc cvičí, a já dostala pocit, že se o své zkušenosti z obou studií musím podělit.

Další zápisky jako součást předstátnicové prokrastinace nevylučuji. Zachovejte přízeň :).

středa 19. prosince 2012

Variace na vanilkové rohlíčky

Uvědomila jsem si, že zveřejnit recepty na vánoční cukroví po Vánocích asi nebude příliš efektivní, takže ještě máte několik dní, abyste zkusili něco trochu tradičního a přitom nového – mám pro vás 5 variací na vanilkové rohlíčky!

Před nějakým týdnem jsme se sešli s pár foodies kamarády a pekli spolu cukroví. Protože na cukroví je nejlepší pečení s milými lidmi a tajné ujídání.
Řekli jsme si, že vyzkoušíme trochu něco netradičního, proto si každý nakonec odnesl několik makronek (pozor, naplněné nejsou trvanlivé), podivné peanutt butter cookies, které ale nakonec po pár dnech byly výborné, Jiřinčiny rohlíčky (s krémem z kaštanového pyré), které taktéž potřebují rozležet, linecké s tajným kořením a pak spoustu rohlíčků, které chutnají skvěle i čerstvé a experimentům se zde meze opravdu nekladou.

Na repertoár se dostaly následující rohlíčky

  • klasické vanilkové z mandlí v bílém vanilkovém cukru
  • lískovooříškové s medem, obalené ve vanilkovém třtinovém cukru
  • z vlašských ořechů ve vanilkovém třtinovém cukru
  • pekanové v pomerančovém cukru
  • z dýňových semínek v citronovém cukru

Cukrové rady

Vanilkový cukr
  • vanilkový lusk
  • moučkový cukr
Pokud nemáte zásobu moučkového cukru ovoněného opravdovou vanilkou, což vyžaduje aspoň tak na měsíc lusk do cukru zapíchnout, mám pro vás velmi jednoduchou radu. Já měla doma asi rok starý lusk, který už byl poměrně tvrdý, nicméně i tak stále pěkně vanilkový. Lusk jsem tedy nalámala do cukru a společně s ním "rozmixovala" v robotu (mám takový ten sekáček k tyčovému mixéru).
Když připravíte alespoň den předem, budete mít cukr vskutku vanilkový. Jen pak před použitím nezapomeňte prosít, abyste mezi zuby nelovili kousky vanilkového lusku.
Zapomeňte na vanilinový cukr ze supermarketu!

Stejným způsobem připravíte vanilkový cukr i ze třtinového. Ten ale nezapomeňte koupit jemnozrnný, tzv. "soft" – prodávají v 400g krabicích určitě v Tescu a Intersparu.

Citrusový cukr
  • kůra z 1 pomeranče / 2 citronů
  • 100 g moučkového cukru
Je třeba připravit také den předem. Pokud se bojíte chemikálií, použijte chemicky neošetřené ovoce, pokud si, stejně jako já, myslíte, že trocha chemie výjimečně vás nezabije, aspoň citrusy vydrhněte kartáčkem pod horkou vodou. Kůru nastrouhejte, smíchejte s cukrem a nechte do druhého dne zaschnout. Nakonec jsem cukr také projela v sekáčku, ale hrudky, které se vytvoří, lze určitě i rozmačkat přes sítko. 
Pozor, tenhle cukr budete chtít i šňupat!


No a konečně rohlíčky:
Základní recept je jednoduchý, níže je uvedený i s podrobnými recepty na všechny rohlíčky, co jsem zkoušela. Pokud se nespokojíte jedním z nich, nebojte se zapojit nejen různé druhy ořechů, ale i mouk – prostě ať chcete nebo ne, funguje všechno (zkuste třeba pistácie a dejte mi, prosím, vědět, jak to dopadlo :).

Univerzální recept na rohlíčky

125 g hladké mouky
50 g mletých ořechů / semen
30 g moučkového cukru či jiného sladidla
90 g másla
1 žloutek

  • Z uvedených surovin uhňácáte pěkně tvarovatelné těsto, necháte hodinu v lednici a pak tvarujete rohlíčky. To se u nás dělá tak, že vyválíte z těsta tlustšího hada (cca 3 cm v průměru), toho rozdělíte na stejně velké dílky – z každého pak uválíte kuličku a následně váleček, který ohnete do tvaru rohlíčku.
  • Pečte na 160 °C asi 10 minut – rohlíčky by měly jen lehce zezlátnout, ne příliš zhnědnout.
  • Hotové rohlíčky nechte trochu vychladnout a obalujte v cukru. Lépe se obalují ještě vlažné, ale dokud jsou horké, tak jsou příliš křehké a lámou se.

Klasické vanilkové rohlíčky s mandlemi
  • 125 hladké bílé mouky
  • 50 g mletých mandlí
  • 30 g moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla

Lískovooříškové rohlíčky s medem, ve třtinovém vanilkovém cukru
  • 125 g špaldové hladké mouky
  • 50 g mletých lískových oříšků
  • 30 g medu
  • 1 žloutek
  • 90 g másla

Rohlíčky z vlašských ořechů, ve třtinovém vanilkovém cukru
  • 50 g hladké bílé mouky
  • 50 g hladké špaldové mouky
  • 25 g hladké pohankové mouky
  • 50 g mletých vlašských ořechů
  • 30 g jemného třtinového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla
(kdybych měla fotku, tak rohlíček na ní vypadá o trošku světleji než lískooříškový :)

Pekanové rohlíčky, v pomerančovém cukru
  • 125 g hladké bílé mouky
  • 50 g mletých pekanových ořechů
  • 30 g moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla

Rohlíčky z dýňových semínek, v citronovém cukru
  • 125 g hladké bílé mouky
  • 50 g mletých dýňových semínek
  • 30 g moučkového cukru
  • 1 žloutek
  • 90 g másla


A vítěz? Na toho jsme nepřišli, musíte prostě sami vyzkoušet :).

pátek 16. listopadu 2012

Rakouské jahody a dýně

Předminulý pátek se mi povedlo přidat se k exkurzi českých farmářů na rakouskou farmu Wurzers. Naši farmáři tam jeli v rámci projektu Jídlo z blízka, který se věnuje „vzdělávání kuchařů a zemědělců pro vytvoření regionální gastronomie jako součásti udržitelného cestovního ruchu Olomouckého kraje“. Název, respektive popis je to krkolomný, ale jak si teď sama v práci ověřuji, krkolomné názvy jsou zkrátka v rámci udělování různých grantů potřebné.
Každopádně tento projekt, jehož realizátorem je sdružení Živý venkov a partnery Hospitality training institute a Slow Food Brno, mi přijde moc fajn. Co si totiž budeme namlouvat – celkově se lokální potraviny u nás pěkně rozvíjí, ale jde to pomalu a ne vždy je hlavní překážkou naše přiblblá legislativa.


Ale zpět do Rakouska – u města Wieselburg žije rodina Wurzerů, která umí nejen farmařit, ale své produkty i zpracovat a dobře nabídnout. Pěstují především jahody a dýně, z nichž paní Wurzerová připravuje zavařeniny, neboť vaření je její vášní. Kromě toho si nechávají vyrábět i jahodovou a dýňovou pálenku či jahodové víno a sekt. Domluvili se s blízkou čokoládovnou i na výrobě jahodovo-dýňových čokolád, takže jejich sortiment není jen pár druhů marmelád (nebo tedy džemů, podle EU). Karamelovo-dýňový likér nebo dýňový olej jsou zkrátka fenomenální a kdo ochutná, zamiluje se.
Stejně tak i jahodová marmeláda je blaho pro jazyk – pro výrobu používají starou rakouskou odrůdu Mieze Schindler, tedy Šindlerovic micku, a to je zkrátka esence jahodovosti. Sama jsem včera ochutnala jahodovou s pepřem a ta je!




Wurzerovi mají vlastní obchod, kde jsou všechny výrobky k zakoupení, a takhle na podzim je možné koupit i spoustu různých dýní – od nám známých druhů jako hokkaido, máslové či špagetové až po druhy jako mikrovlnková nebo langen von Neapel. V nabídce pak nechyběla ani spousta dýní okrasných.


Tohle všechno se nachází ve staré, stylově vyzdobené, stodole s balíky slámy, starým dřevěným vozem, sudy a dalšími venkovskými proprietami. Nechybí tam ale ani podium pro kuchařské show nebo kurzy, které se zde také pořádají.




Wurzerovi to zkrátka umí. Zemědělství není asi něco, co člověka dovede k bohatství, ale pokud se to dělá poctivě a věnuje se tomu obrovské množství práce, určitě se najde mnoho lidí, kteří to ocení. Chtěla bych, aby takových farem bylo co nejvíc i u nás!