úterý 31. července 2012

Jídlo z blízka

Jídlo z blízka je za námi. Pro mě to byl neuvěřitelný maraton focení, které se mi dařilo někdy méně, někdy více, ale čím delší slavnosti byly, tím unavenější bylo moje oko připlácnuté na hledáček a ruka klikající na myš u počítače. Spousta dílen bylo v La Bouchée, kde je ukrutně málo světla. A já stejně tak ukrutně nerada fotím s bleskem (i když občas jsem musela), že většina fotek je prostě tmavá a zrnitá. Je teď víc věcí, které potřebuji a chci víc než nový objektiv (příp. foťák, ale to tak za sto let :).


Všechny fotky najdete na facebookové fotogalerii Jídlo z blízka, některé i na mé Picase.

Pokusím se o osobní zhodnocení, které bude v rámci možností upřímné a bez ohledu na to, že si to  třeba někteří aktéři budou číst, jen ať! :)
  • Nebyla jsem v žádné restauraci na festivalovém menu, na to zatím nemám ani dostatek vlastních financí, ani dostatek sponzorů. Obešla jsem však téměř všechen doprovodný program. Většina degustací začínala tak o půl hodinu později, což mě opravdu nebavilo (snad jen La Bouchée začínalo plus mínus na čas).
  • Ochutnala jsem spoustu opravdu dobrých vín. Vzhledem k tomu, že jim ale tak moc nerozumím, tak v soutěži "nejsympatičtější vinař" se dělí o první místo pan Hrdina (prostě proto :) a Nestarec (není to šoumen, ale je mladý :). (Což tedy neznamená, že by ostatní nebyli sympatičtí ;), ale třeba na Iliasovi a likérových vínech pana Stávka jsem nebyla. Bohužel.)
  • Nejvíce slin se mi sbíhá při vzpomínce na ochutnávce hovězího od Steinhausera, které připravil Michal Göth.
  • Největším hrdinou je pro mě Žufánek, nejen proto, že má nejlepší pálenky, likéry a absint v republice, ale protože boj s celníky kontrolujícími pálení je ubíjející a protože je prostě super :).
  • Nelíbil se mi formát speciálních degustací s významnými hosty. Seděla jsem u stolu s Florentýnou a Ditou P., podívala se do kuchyně na Martina Škodu, což bylo fajn, ale kdybych byla běžný host, moc by mě to nenadchlo. Byl to zkrátka běžný vícechodový oběd v restauraci, po kterém jste si mohli nechat podepsat knížku (případně pohovořit s celebritou). Asi nejsem do těch celebrit tak hin (protože jinak, zdá se, jsou tyhle speciální obědy docela populární), ale radši bych zašla do knihkupectví na autogramiádu :).
  • Nadchla mě ochutnávka různých druhů obilovin, které k nám přijely až z Rakouska. Chci, aby to někdo pěstoval tady! :).
  • Ostatní dílny byly rozhodně fajn, ale vzhledem k tomu, že si teď vzpomínám akorát na pana Pandrholu, který během 80 minut zvládl asi milionkrát zopakovat slovo "prasátko" a hlavně něco o tom, že "ti předkové věděli" a "poctivě a bez chemie", tak vše důležité jsem už řekla. (Jinak nepochybuji o tom, že Pandrhola má super produkty, jen jsem se k jejich ochutnávce nedostala, protože pán pořád hovořil a já už měla být na jiné dílně... Měl by zkusit nějakou dílnu prezentačních dovedností od Court of Moravia :), ale zase ti farmáři nemůžou umět všechno, že jo.


Ještě něco mě napadá – stala jsem se lehce alergická na spojení "vařit s láskou". Bylo té lásky na mě trochu moc. Jsem hrozně ráda, že tyhle slavnosti vůbec vznikly a byly a daly lidem příležitost se seznámit s poctivým jídlem a surovinami, jen mi teď všechna tahle láskovitá poctivost trochu leze krkem.

Já bych totiž chtěla, aby se nemuselo zdůrazňovat, že je něco poctivé, ale aby to prostě byla jednoduchá opravdová skutečnost!


Každopádně díky SlowFoode! :)

středa 18. července 2012

Co děláte v červenci?

Já mám teď spoustu práce s Jídlem z blízka. Nějak jsem se nadšeně vrhla do toho, že bud fotit všechny doprovodné akce, což má za následek asi tak 12 hodin mimo domov každý den a další práci doma do noci. Vzhledem k mému základnímu objektivu s minimální světelností jsou mnohé fotky čistě dokumentačně orientační, ale zatím mě to ještě nějak baví. Pozvala bych vás na nějaké doprovodné akce, ale většina z nich je plná.

ALE!

V sobotu 28. 7. se bude dít něco, co nemá obdoby! :)




Autorem myšlenky je  @Sibylatko , na termínu jsme se shodli na jednom spontánním pivo-foodies srazu s dalšími lidmi, které můžete sledovat třeba i na twitteru :)

A o tom to vlastně je – potkali jsme se většinou nejdřív na internetu, poté i ve skutečnosti, protože nás spojuje jídlo! Proto e-picnic.

Ale proč vám to sem píšu? Byli bychom moc rádi, kdyby na piknik zašel kdokoliv, koho dobré jídlo zajímá. Jedinou podmínkou je připravení nějaké pokrmu z co nejzákladnějších surovin. Prosím, nebojte se tedy dorazit. Ještě akorát nevím, kde konkrétně v Lužánkách budeme – varianta 1 je, že nás najdete. Varianta 2 je, že mi na napíšete na aja@mlsnijazykove.cz a vyměníme si telefonní čísla pro případ prostorového tápání.

Abych vás nalákala, mohu snad prozradit, že přijde například:
(změna obsazení a sortimentu vyhrazena!)

Já asi donesu nějaké ty svoje sušenky, ale ještě zkusím vyrobit něco dalšího.

Takže žádné domácí lenošení, dojděte!!!

středa 11. července 2012

Jídlo z blízka v Brně

V pondělí 9. 7. 2012 začal festival oslavující jídlo a pochutiny, které pocházejí od regionálních producentů. V 13 restauracích budete moct až do 27. 7. ochutnat menu připravená právě z (plus mínus) místních surovin, a navíc celý festival doplňuje doprovodný program s dílnami, ochutnávkami a různými zajímavými akcemi.


Přiznám se, pozvánku jsem chtěla napsat už v neděli, ale nějak nebyla energie a čas, dokopal mě k tomu až dnešní článek Michala Sängera, který to moc pěkně shrnul, tak se k němu připojuji jen se stručnou pozvánkou.

Za sebe dodávám tip na Leporelo+. V poslední době jsem tam byla párkrát na obědě a na Leporelu je zajímavé to, že  i když mě jejich aktuální menu nezaujalo, tak mi nakonec vždycky moc chutnalo. Na festivalu mi navíc přijde dobrý poměr cena : výkon.

Měla bych být na většině dílen a doprovodného programu (kromě těch, co se navzájem překrývají). A ačkoliv většina programu probíhá uvnitř restaurací, na což nemám kvalitní fotící techniku, tak se budu snažit všechno fotodokumentovat. Fotky se budou objevovat předvším na facebooku Jídlo z blízka, ale předpokládám, že nějaké vložím i sem.


Tož dondite! :)

neděle 1. července 2012

Moruše a já


Nedávno mi přišel mail od kamarádky, která se mě ptala, co se dá dělat s morušema, že je jí toho opadávajícího stromu líto. Narychlo jsem prohledala blogy, co mám v google readeru – heslo moruše nenalezeno, u mulberrry 2 smysluplné zápisky:

Poslala jsem obojí se slovy, že moruše vlastně moc nemusím, takže s nima většinou nic moc nedělám. Loni jsem zkoušela morušové želé (zavařit) a vznikla z toho taková podivná věc s hmyzí příchutí. To je totiž to, co mi chuť moruší v jednom okamžiku připomíná. Na vzpomínku na tento pokus se tedy navázala určitá nechuť k těm malým plodům, co vypadají jako protáhlá ostružina.


Jenže mi to nedalo a nějaké moruše jsem si letos přeci jen natrhala, ale co s nima? Shodou okolností jsem narazila na další morušové recepty (opět v angličtině):
Je neděle a já toho doma moc nemám, ovoce kupuji jen na trhu. Nechala jsem se tedy inspirovat morušovo-hruškovým koktejlem a udělala si vlastní, pouze morušový.


Moruše jsem rozmixovala s kefírem a troškou mléka, cukru, vanilkovou esencí a špetičkou kardamomu. Měla jsem zkrátka náladu experimentovat a vyšlo to. Kardamom koktejlu dodal bezva příchuť. Množství všeho od oka, ale kardamomem šetřete, je hodně výrazný.



Jestli budu mít čas, upeču zítra nějaký ten koláč – moruše u mne zkrátka dostaly další šanci a zatím se jim daří :).

sobota 23. června 2012

Apetit piknik 2012 – resumé

Ačkoliv jsem už nenapsala pozvánku na Apetit piknik, svou cestu jste si tam mnozí našli. A já po čtyřech dnech válení těsta, vykrajování a pečení zkusím shrnout své dojmy. Omluvte kvalitu fotek, je to to jediné, co jsem byla schopná věčně mastnýma rukama pořídit. Třetí den mi už i mýdlo přišlo mastné :).

Proč jsem se na Apetit piknik přihlásila? Věřte, že posledních pár dní nad tím přemýšlím usilovně, přesto mě nenapadá žádná jednoznačná odpověď. Pečením sušenek se nechci živit a zatím ani přivydělávat (v Brně nemám vlastní troubu a trávím tam už tak 99 % svého času). Asi to vzniklo kombinací "stížností", že loni bylo málo slaných produktů, a toho, že jsem se letos v zimě do pečení těhle malých potvor tak trochu zamilovala.


V pondělí večer jsem tedy dojela do své domoviny, v batohu 3,5 kg sýra Gran Moravia, 1,5 kg vlašských ořechů ze Zelňáku, silikonový vál, rádýlko, vykrajovátka, pytlíčky, provázek, možná ještě něco. Na Florenci mě vyzvedl táta a jeli jsme do makra nakoupit plus mínus zbytek. Hned po mém příjezdu se máma jala škvaření sádla :). Začalo to skvěle!


Úterý bylo už ve znamení náročných příprav – strouhání sýra, mletí ořechů, pečení prvního druhu sušenek. Zkrátka jela jsem jak fretka. Když napíšu, že jsem makala dvanáct hodin denně, nepřeháním, možná je to ještě málo. Nohy mě bolely od celodenního stání (holt počítačový člověk se musel zvednout ze židle :). Ve středu jsem znejistěla a začala přemýšlet, do čeho jsem se to vůbec pustila!


Množství těsta, které mi prošlo rukama, které jsem uhňácala, vyválela, vykrájela a pekla ve třech patrech trouby (díky za horkovzdušnou troubu!) mi přišlo neuvěřitelné, členové rodiny se mě začali ptát, co budu dělat, když to neprodám (cha!).


Babička mi pomáhala balit sušenky do sáčků, máma se už poněkolikáté ptala, co když to neprodám. Kdyby jen věděla! Asi mnozí víte sami, jak to dopadlo. Připraveno jsem měla dohromady 172 stogramových balíčků, a 132 zelňáků.


Na místo jsme měli dorazit v osm hodin, ale upřímně jsem moc nepochopila proč. Předpikniková organizace byla ze strany Apetitu bezvadná, včas nám posílali maily se spoustou informací a nemohla jsem si na nic stěžovat. Během samotného pikniku se za mnou stavila nějaká paní se smlouvou, jinak jsem o organizátory nezavadila (nebo o tom aspoň pořádně ani nevím). 
Piknik měl totiž oficiálně začít v 10:00, jenže my měly s babičkou po deváté vybaleno a kolem půl desáté začali chodit lidi a ptát se, jestli si už můžou něco koupit. Samozřejmě by bylo hloupé říkat: "ještě ne, začíná to až v deset." (Ani nevím, jestli to mělo nějaký oficiální začátek.)

V 11:00 (plus mínus) zmizely první dva druhy (z pěti).

V 11:30 bylo vyprodáno. (podobně i na mnoha dalších stáncích)

Je zkrátka nemožné připravit dostatek produktů v domácích podmínkách v jednom až dvou lidech – v rozumném čase. Já mám tu výhodu, že stále ještě studuji a pracuji jen částečně. Mohu si tudíž vzít na týden volno a péct. Přesto mezi prodejci byla i spousta "normálních" lidí, kteří musí chodit do práce a připravovat se na takovouto akci ve volném čase.

Zúčastním se Apetit pikniku příští rok?
Nevím. Krekry jsem ocenila dle výsledku zdejší ankety, kdy většina z vás hlasovala pro 35,- Kč za 100g balíček. Po těch posledních několika dnech si říkám, že je to extrémně přátelská cena (vzhledem k vynaloženému úsilí), i když jsem se původně bála, že by to pro někoho mohlo být i moc. Jsem teď momentálně hodně unavená,

PŘESTO

nechci aby tento příspěvek vyzněl negativně. Dnešní pochvaly, zájem a rychlost vyprodání mě přesvědčily, že těch pár posledních perných dní mělo nějaký smysl. Hrozně mě bavilo se na zákazníky usmívat, předávat balíčky, s kterými jsem se nakonec i tak trochu těžce loučila. Opravdu mě těšilo, že lidi ochutnávkové krekry chválili, protože já už je nemohla po těch dnech pečení skoro ani cítit. Přišlo mi neuvěřitelné, že zákazníci kupovali jak diví, že produkty mé čtyřdenní práce zmizely za dvě hodiny! 

Proto nepopírám, že pokud bude za rok Apetit piknik, zúčastním se znovu. Ale slibovat to nechci.


Děkuji svému příteli za inspiraci a rady, mámě za to, že mě nezabila za bordel v kuchyni a vybitou baterii u jejího auta, kterému jsem dnes po příjezdu nevypnula světla. Děkuji hrozně moc své cool babičce za balení a pomáhání na místě činu. Taky tátovi za odvoz surovin, sousedovi za půjčení trouby na pečení zkušebních várek, různým cizím blogům za zveřejnění receptů, které jsem použila.

Děkuji všem, kteří měli o mé produkty zájem!!

Chutnalo vám něco, co na vás už nezbylo? Je mi to líto. Ale upečte si to! Zvládnete to, je to jednoduché a navíc uděláte něco pro své zdraví (z celodenního válení těsta dosáhnete zpevnění mezilopatkových, prsních, břišních a mezižeberních svalů – nekecám!). Klikněte v pravém sloupci na štítek slané sušenky. (Kdybych na pečení chtěla zbohatnout, tak se o recepty nedělím, ale vzhledem k tomu, že nechci – zatím :) – navedu vás na ně velice ráda.)

Jdu si dát horkou vanu a spát. Děkuji.

pondělí 28. května 2012

Koupili byste si?

Jak jste pravděpodobně už zahlédli v některém z mých dřívějších příspěvků, v červnu budu prodávat své krekry na Apetit pikniku. A přemýšlím nad cenou. Docela bych ráda i něco málo vydělala, na druhou stranu  také chci, aby si moje sušenky někdo koupil, a suroviny budu muset na koupit za běžné maloobchodní ceny. A nejsem žádný šmelinář, který by místo másla používal podřadné oleje a vůbec! Moje sušenky prostě budou dobrý a poctivý :).

Na následujících obrázcích vidíte velmi ilustrační balíček krekrů. Různé druhy jsou tam proto, že jde o vzorky z mrazáku, ale šlo mi hlavně o to vytvořit balíček o váze 100 g, takže velikost balíčku bude pravděpodobně u jednotlivých druhů sušenek stejná.




Ale nabízí se otázka:
Za kolik jste ochotní si takový stogramový balíček sušenek koupit?

Předpokládám, že zahrnete v úvahu i proměnné typu „jsem v euforii z trhu plného dobrot“, „je to domácí výroba“ nebo „nekupuju si to přeci každý den!“ :) (Některé z krekrů jsou i bezlepkové).
Jen pro porovnání: takové Bohemia fajn sýrové krekry stojí 17 Kč / 85 g (tedy asi dvacku za 100 g). A co si budeme namlouvat, ty moje budou tak o 200% lepší ;).

Prosím, hlasujte v anketě v pravé části stránky a nebojte se další poznatky napsat do komentářů. Další prodejní tipy nebo vaše otázky uvítám taktéž! :)

neděle 13. května 2012

Bubláme!

Už jste slyšeli o Bubble tea? Už jste zkoušeli?

Já o tom nic moc nevím, jen jsem slyšela, že je to nějaký super hit, který konečně dorazil i do České republiky. A dorazil i do Brna. A hned dvakrát!

Jeden "bublavej" čaj si můžete dát hned na hlaváku někde tam v té smršti asijských bister. No ale nedělejte to. Jednak když vlezete dovnitř, praští vás do nosu fastfoodovej hnusosmrad a jednak v tomhle bubláči je slečna/paní, která vypadá, že vás chce sežrat. Takže když člověk neví, o čem Bubble tea je, bojí se i zeptat. I já se bála. Dala jsem si tedy něco náhodného z místní nabídky, která není nijak rozepsaná – na tabuli jsou jen názvy nápojů a cena, žádné co v tom je nebo tak.
A kromě toho, že je to tam smradlavé a strašidelné, tak ten čaj je i přeslazený. Říkala jsem si tedy: „Jestli tohle je ten super hit, no tak to potěš koště.“

A pak je ještě jedno bubble-okýnko v první patře v Tescu, když vyjedete po schodech nahoru. A tam se možná i vrátím! Byla tam milá slečna, která se mě zeptala, co do toho chci za kuličky. Když jsem pokrčila rameny, tak se mě zeptala, jestli jsem to už někdy měla (a já schválně řekla ne, protože ten první pokus na hlaváku se nedal počítat) a pak mi vysvětlila, jaké mám možnosti a výběr. Dala jsem si zelený (z matcha čaje) s liči a do toho mi slečna namíchala tapiocu (takové želé kuličky relativně bez chuti), práskací kuličky (které vám v puse prasknout a mají v sobě různé příchutě, jéj :) a ještě nějaké želé kostičky s příchutí. Prý od všeho trochu, ať to vyzkouším.

To všechno vám neprodyšně zavíčkují (takže si to můžete klidně odvézt domů :), píchnou do toho tlusté brčko na vysávání kuliček a je to!


Tady to není ani tak přeslazené, spíš docela příjemně sladké. Dostala jsem i kartičku na osmý nápoj zdarma, akorát nevím, jestli ji využiji. Úplně sem se do toho nezamilovala (i když oproti zkušenosti z hlaváku to bylo boží!) a hlavně mám zase poslední dobou nějakou odpadovou fobii – o tom raději zase příště, to bude hate-příspěvek :).