sobota 23. června 2012

Apetit piknik 2012 – resumé

Ačkoliv jsem už nenapsala pozvánku na Apetit piknik, svou cestu jste si tam mnozí našli. A já po čtyřech dnech válení těsta, vykrajování a pečení zkusím shrnout své dojmy. Omluvte kvalitu fotek, je to to jediné, co jsem byla schopná věčně mastnýma rukama pořídit. Třetí den mi už i mýdlo přišlo mastné :).

Proč jsem se na Apetit piknik přihlásila? Věřte, že posledních pár dní nad tím přemýšlím usilovně, přesto mě nenapadá žádná jednoznačná odpověď. Pečením sušenek se nechci živit a zatím ani přivydělávat (v Brně nemám vlastní troubu a trávím tam už tak 99 % svého času). Asi to vzniklo kombinací "stížností", že loni bylo málo slaných produktů, a toho, že jsem se letos v zimě do pečení těhle malých potvor tak trochu zamilovala.


V pondělí večer jsem tedy dojela do své domoviny, v batohu 3,5 kg sýra Gran Moravia, 1,5 kg vlašských ořechů ze Zelňáku, silikonový vál, rádýlko, vykrajovátka, pytlíčky, provázek, možná ještě něco. Na Florenci mě vyzvedl táta a jeli jsme do makra nakoupit plus mínus zbytek. Hned po mém příjezdu se máma jala škvaření sádla :). Začalo to skvěle!


Úterý bylo už ve znamení náročných příprav – strouhání sýra, mletí ořechů, pečení prvního druhu sušenek. Zkrátka jela jsem jak fretka. Když napíšu, že jsem makala dvanáct hodin denně, nepřeháním, možná je to ještě málo. Nohy mě bolely od celodenního stání (holt počítačový člověk se musel zvednout ze židle :). Ve středu jsem znejistěla a začala přemýšlet, do čeho jsem se to vůbec pustila!


Množství těsta, které mi prošlo rukama, které jsem uhňácala, vyválela, vykrájela a pekla ve třech patrech trouby (díky za horkovzdušnou troubu!) mi přišlo neuvěřitelné, členové rodiny se mě začali ptát, co budu dělat, když to neprodám (cha!).


Babička mi pomáhala balit sušenky do sáčků, máma se už poněkolikáté ptala, co když to neprodám. Kdyby jen věděla! Asi mnozí víte sami, jak to dopadlo. Připraveno jsem měla dohromady 172 stogramových balíčků, a 132 zelňáků.


Na místo jsme měli dorazit v osm hodin, ale upřímně jsem moc nepochopila proč. Předpikniková organizace byla ze strany Apetitu bezvadná, včas nám posílali maily se spoustou informací a nemohla jsem si na nic stěžovat. Během samotného pikniku se za mnou stavila nějaká paní se smlouvou, jinak jsem o organizátory nezavadila (nebo o tom aspoň pořádně ani nevím). 
Piknik měl totiž oficiálně začít v 10:00, jenže my měly s babičkou po deváté vybaleno a kolem půl desáté začali chodit lidi a ptát se, jestli si už můžou něco koupit. Samozřejmě by bylo hloupé říkat: "ještě ne, začíná to až v deset." (Ani nevím, jestli to mělo nějaký oficiální začátek.)

V 11:00 (plus mínus) zmizely první dva druhy (z pěti).

V 11:30 bylo vyprodáno. (podobně i na mnoha dalších stáncích)

Je zkrátka nemožné připravit dostatek produktů v domácích podmínkách v jednom až dvou lidech – v rozumném čase. Já mám tu výhodu, že stále ještě studuji a pracuji jen částečně. Mohu si tudíž vzít na týden volno a péct. Přesto mezi prodejci byla i spousta "normálních" lidí, kteří musí chodit do práce a připravovat se na takovouto akci ve volném čase.

Zúčastním se Apetit pikniku příští rok?
Nevím. Krekry jsem ocenila dle výsledku zdejší ankety, kdy většina z vás hlasovala pro 35,- Kč za 100g balíček. Po těch posledních několika dnech si říkám, že je to extrémně přátelská cena (vzhledem k vynaloženému úsilí), i když jsem se původně bála, že by to pro někoho mohlo být i moc. Jsem teď momentálně hodně unavená,

PŘESTO

nechci aby tento příspěvek vyzněl negativně. Dnešní pochvaly, zájem a rychlost vyprodání mě přesvědčily, že těch pár posledních perných dní mělo nějaký smysl. Hrozně mě bavilo se na zákazníky usmívat, předávat balíčky, s kterými jsem se nakonec i tak trochu těžce loučila. Opravdu mě těšilo, že lidi ochutnávkové krekry chválili, protože já už je nemohla po těch dnech pečení skoro ani cítit. Přišlo mi neuvěřitelné, že zákazníci kupovali jak diví, že produkty mé čtyřdenní práce zmizely za dvě hodiny! 

Proto nepopírám, že pokud bude za rok Apetit piknik, zúčastním se znovu. Ale slibovat to nechci.


Děkuji svému příteli za inspiraci a rady, mámě za to, že mě nezabila za bordel v kuchyni a vybitou baterii u jejího auta, kterému jsem dnes po příjezdu nevypnula světla. Děkuji hrozně moc své cool babičce za balení a pomáhání na místě činu. Taky tátovi za odvoz surovin, sousedovi za půjčení trouby na pečení zkušebních várek, různým cizím blogům za zveřejnění receptů, které jsem použila.

Děkuji všem, kteří měli o mé produkty zájem!!

Chutnalo vám něco, co na vás už nezbylo? Je mi to líto. Ale upečte si to! Zvládnete to, je to jednoduché a navíc uděláte něco pro své zdraví (z celodenního válení těsta dosáhnete zpevnění mezilopatkových, prsních, břišních a mezižeberních svalů – nekecám!). Klikněte v pravém sloupci na štítek slané sušenky. (Kdybych na pečení chtěla zbohatnout, tak se o recepty nedělím, ale vzhledem k tomu, že nechci – zatím :) – navedu vás na ně velice ráda.)

Jdu si dát horkou vanu a spát. Děkuji.

pondělí 28. května 2012

Koupili byste si?

Jak jste pravděpodobně už zahlédli v některém z mých dřívějších příspěvků, v červnu budu prodávat své krekry na Apetit pikniku. A přemýšlím nad cenou. Docela bych ráda i něco málo vydělala, na druhou stranu  také chci, aby si moje sušenky někdo koupil, a suroviny budu muset na koupit za běžné maloobchodní ceny. A nejsem žádný šmelinář, který by místo másla používal podřadné oleje a vůbec! Moje sušenky prostě budou dobrý a poctivý :).

Na následujících obrázcích vidíte velmi ilustrační balíček krekrů. Různé druhy jsou tam proto, že jde o vzorky z mrazáku, ale šlo mi hlavně o to vytvořit balíček o váze 100 g, takže velikost balíčku bude pravděpodobně u jednotlivých druhů sušenek stejná.




Ale nabízí se otázka:
Za kolik jste ochotní si takový stogramový balíček sušenek koupit?

Předpokládám, že zahrnete v úvahu i proměnné typu „jsem v euforii z trhu plného dobrot“, „je to domácí výroba“ nebo „nekupuju si to přeci každý den!“ :) (Některé z krekrů jsou i bezlepkové).
Jen pro porovnání: takové Bohemia fajn sýrové krekry stojí 17 Kč / 85 g (tedy asi dvacku za 100 g). A co si budeme namlouvat, ty moje budou tak o 200% lepší ;).

Prosím, hlasujte v anketě v pravé části stránky a nebojte se další poznatky napsat do komentářů. Další prodejní tipy nebo vaše otázky uvítám taktéž! :)

neděle 13. května 2012

Bubláme!

Už jste slyšeli o Bubble tea? Už jste zkoušeli?

Já o tom nic moc nevím, jen jsem slyšela, že je to nějaký super hit, který konečně dorazil i do České republiky. A dorazil i do Brna. A hned dvakrát!

Jeden "bublavej" čaj si můžete dát hned na hlaváku někde tam v té smršti asijských bister. No ale nedělejte to. Jednak když vlezete dovnitř, praští vás do nosu fastfoodovej hnusosmrad a jednak v tomhle bubláči je slečna/paní, která vypadá, že vás chce sežrat. Takže když člověk neví, o čem Bubble tea je, bojí se i zeptat. I já se bála. Dala jsem si tedy něco náhodného z místní nabídky, která není nijak rozepsaná – na tabuli jsou jen názvy nápojů a cena, žádné co v tom je nebo tak.
A kromě toho, že je to tam smradlavé a strašidelné, tak ten čaj je i přeslazený. Říkala jsem si tedy: „Jestli tohle je ten super hit, no tak to potěš koště.“

A pak je ještě jedno bubble-okýnko v první patře v Tescu, když vyjedete po schodech nahoru. A tam se možná i vrátím! Byla tam milá slečna, která se mě zeptala, co do toho chci za kuličky. Když jsem pokrčila rameny, tak se mě zeptala, jestli jsem to už někdy měla (a já schválně řekla ne, protože ten první pokus na hlaváku se nedal počítat) a pak mi vysvětlila, jaké mám možnosti a výběr. Dala jsem si zelený (z matcha čaje) s liči a do toho mi slečna namíchala tapiocu (takové želé kuličky relativně bez chuti), práskací kuličky (které vám v puse prasknout a mají v sobě různé příchutě, jéj :) a ještě nějaké želé kostičky s příchutí. Prý od všeho trochu, ať to vyzkouším.

To všechno vám neprodyšně zavíčkují (takže si to můžete klidně odvézt domů :), píchnou do toho tlusté brčko na vysávání kuliček a je to!


Tady to není ani tak přeslazené, spíš docela příjemně sladké. Dostala jsem i kartičku na osmý nápoj zdarma, akorát nevím, jestli ji využiji. Úplně sem se do toho nezamilovala (i když oproti zkušenosti z hlaváku to bylo boží!) a hlavně mám zase poslední dobou nějakou odpadovou fobii – o tom raději zase příště, to bude hate-příspěvek :).

sobota 28. dubna 2012

Události dní minulých i budoucích

Dnes jsem vařila jak divá. Jenže jak rychle mě po fotoscuku chytla vášeň pro focení jídla, tak ještě dvakrát rychleji opadla. Občas se zkrátka stane, že mě foťák rozčiluje, a tak je teď raději schovaný ve skříni.
Tohle je moje poslední fotka, která sice není až tak úplně o jídle, ale tulipány jsou také fajn. Zvlášť když je dostanete se slevou od milého pána na Zelňáku.


Chci vám ale povědět pár novinek. Stalo se, že jsem začala psát pro trochu víc oficiální web než je tento blog, a to pro Slowfood Brno. Zatím jsem vykopla dvěma zahřívacími články, ale už teď můžu prozradit, že zkoumám brněnské bedýnkové možnosti. Je to sice tak trochu výzkum na delší dobu, ale bedýnky mě začaly bavit a sama jsem zvědavá, co z jejich porovnání vyleze.


Zítra se chystám na Bystrcké slavnosti jídla a zdraví a přihlásila jsem se i na luštěninovou konferenci. Těším se jak tam, tak i na trhy, které slavnosti doprovází. Na bystrckém farmářském trhu jsem totiž ještě nebyla a mám nějaké takové tušení, že se mi tam bude líbit (a třeba taky ne, kdo ví :).

Zatím si užívejte léto, které nás tak nečekaně přepadlo, tentokrát cítím, že to s tím odporem k focení nebude tak zlý a dlouhý :).

neděle 22. dubna 2012

Obslužní jazykové

Přicházím do pěkné restaurace. Obsluha mne přivádí ke stolu. Nechává mne usadit. Mile konverzuje a rozumně rychle přináší menu. Přebírám jej. Děkuji. A pak obsluha do idyly praští kladivem: prosíííím.

Přichází do pěkné restaurace. Obsluha ji přivádí ke stolečku, pomáhá pověsit kabátek, přináší polívečku a nalévá vínečko. Snad jen ta rezervace zůstala nezdrobnělá.

Co se to s jazykem obsluhy stalo? Mám pocit, že všechno zlepšování obsluhy jde na úkor jejího jazyka. Proč ty zdrobněliny. Proč ten skok o oktávu nahoru na konci věty? Mluvte normálně, budu rád.

 Rádo se stalo.
 Prosíím.


sobota 21. dubna 2012

Fotoscuk

Minulý víkend jsem se vydala z Moravy do rodných Čech a úžasnou shodou okolností byl na neděli naplánovaný interní scuk fotoworkshop. Počasí nám sice moc nepřálo, takže se většina workshopu odehrávala uvnitř, ale i tak to pro mě bylo úžasně přínosné.

Preclíky od farfally.

Samozřejmě bylo nutné do nás nahustit trochu té teorie. První části se ujal Kytka, který nás seznámil se základy fotografie, které beztak pořád zapomínám :). Pak přišel na řadu Cuketka s praktickými ukázkami food fotografie a pověděl něco o kompozici a způsobech focení jídla.

Tvarohová buchta ode mne.

Znáte ten pocit, kdy se něčemu už nějakou dobu věnujete, teorii asi i znáte, ale nikam se neposunujete? Dokud vás někdo nebo něco nenakopne. A většinou je vám řečena věc, kterou přece znáte a víte, ale nikdy jste ji nedělali a netušíte proč.

Lískooříškové krekry do SugarfreeLife (myslím...).

A tak se mi stalo, že jsem zjistila, že naprosto kašlu na ostření. Tedy ne, že bych neostřila, ale ostřím na úplně špatná místa.

Nějaký chleba a bageta :o).

Jestli chcete vědět, co jsou ta správná, tak hledejte ideálně spodní třetinu fotografie, pravá či levá třetina – jednoduše řečeno. Samozřejmě ale záleží na vašem uměleckém záměru a kompozici :).

Pusinky od SugarfreeLife.

 Vybrala jsem to nejlepší, co jsem v neděli nafotila. Podařilo se mi udělat úplně hrůzy, průměrné fotky i něco docela pěkného. Ale skoro na každé fotce se najde nějaká drobná chybka.

Salát s ananasem a okurkou od Kačky Žvýkačky

Musela jsem odejít docela brzy, takže jsem neviděla moc fotek ostatních účastníků, ale i tak mi věřte, že mezi scukaři je mnoho talentů :).

Poprvé v životě jsem chutnala ústřice, ale taky teď nějak nevím, kdo je přinesl.

Bohužel si nejsem u každé pochutiny jistá, kdo ji přinesl, takže fotky musí stačit. Pro pokochání ve větší verzi, prosím, rozklikněte :). Vašim očím přeji dobrou chuť.

úterý 10. dubna 2012

Maminčina jarní nádivka

Myslím, že receptů na nádivky s jarními bylinkami najdete všude spoustu. Ale ta naše je prostě nejlepší, jak jinak! Máma ji vždycky pekla na Velikonoce, takže ji říkáme velikonoční nádivka, ale v zásadě se dá péct kdykoliv – od jara do podzimu – kdy můžete kolem natrhat nebo koupit něco čerstvého zeleného.
Jenže pozor! Tahle verze je masitá, tučná a nezdravá ˜– zkrátka a jednoduše česky dobrá! Čím jsem starší, tím víc zjišťuju, že mě příliš nelákají exotické chutě. V poslední době jsou docela v módě vietnamská, thajská a další asijské kuchyně. Přiznávám se, že jsem moc Asie zatím neochutnala, ale ani mě to nijak extra neláká. Nebojte, vyzkouším (a třeba tomu propadu, kdo ví!), ale pořád si dám raději guláš nebo steak. V kuchyni zkrátka nejraději zůstávám v Evropě, případně ráda zavítám Severní Ameriky nebo Mexika.


Vraťme se ale do Čech, resp. momentálně na Moravu, kde jsem poprvé sama pekla velikonoční nádivku tak, jak ji vždycky na Velikonoce dělala máma. Příprava je trochu zdlouhavější, ale vyplatí se!


Velikonoční nádivka (rozpis na dortovou formu o průměru 27 cm)
200 g vepřového boku
200 g uzeného masa
2 rohlíky
80 g másla pokojové teploty
6 vajec – žloutky a bílky zvlášť
hrst nasekaných jarních bylinek dle libosti (kopřiva, medvědí česnek, petrželka, pampeliška, libeček, cibulová nať, špenát, ...)
sůl, pepř
máslo a strouhanka na vysypání formy


  • Vyrazíme na louky a natrháme to, co známe a víme, že je jedlé :).
  • Vepřový bok nasolíme, potřeme česnekem, případně připravíme dle libosti, a dáme péct do trouby – nejdřív zakrytý kůží dolů a pak odkrytý kůží nahoru. Tento krok bohužel nejsem schopná podrobněji popsat, protože jsem bůček připravovala v naší pochybné troubě.
  • Uzené maso dáme vařit do vody. Když voda dosáhne bodu varu, slijeme ji, aby se vyplavily uzenářské soli (tenhle trik jsem kdysi někde načetla, tak jestli je to blbost klidně mi to povězte :). Dáme vařit ještě jednou a krátce povaříme – vývar nevyléváme.
  • Bůček i maso nakrájíme na malé kostičky, rohlík na tenké nudličky.
  • Máslo utřeme se žloutky, osolíme, opepříme a vmícháme ostatní suroviny (maso, rohlíky, bylinky).
  • Nakonec opatrně vmícháme sníh z bílků a nalijeme do vymazané a vysypané formy.
  • Pečeme 20 minut asi na 240°C – prostě dokud není nádivka na povrchu hnědozlatá.


Množství bylinek se sice špatně specifikuje, takže tady je nutné vsadit trochu na svůj instinkt – aby těsto bylo zelené hodně, ale přitom pořád tak nějak akorát. Ačkoliv já nemám moc ráda libeček, v této nádivce být musí. Ale je výrazný, tak je třeba to nepřehnat. Vždycky tam dáváme mladé lístky kopřiv (krásně voní, když je sekáte), ale jinak bych řekla, že je v zásadě docela jedno, co tam frknete – přesto raději jen to, co poznáte nebo koupíte. Ale vajíčka jsou drahá, tak ušetřete na bylinkách :).

A jeden botanický chyták nakonec: