Přicházím do pěkné restaurace. Obsluha mne přivádí ke stolu. Nechává mne usadit. Mile konverzuje a rozumně rychle přináší menu. Přebírám jej. Děkuji. A pak obsluha do idyly praští kladivem: prosíííím.
Přichází do pěkné restaurace. Obsluha ji přivádí ke stolečku, pomáhá pověsit kabátek, přináší polívečku a nalévá vínečko. Snad jen ta rezervace zůstala nezdrobnělá.
Co se to s jazykem obsluhy stalo? Mám pocit, že všechno zlepšování obsluhy jde na úkor jejího jazyka. Proč ty zdrobněliny. Proč ten skok o oktávu nahoru na konci věty? Mluvte normálně, budu rád.
Rádo se stalo.
Prosíím.
neděle 22. dubna 2012
sobota 21. dubna 2012
Fotoscuk
Minulý víkend jsem se vydala z Moravy do rodných Čech a úžasnou shodou okolností byl na neděli naplánovaný interní scuk fotoworkshop. Počasí nám sice moc nepřálo, takže se většina workshopu odehrávala uvnitř, ale i tak to pro mě bylo úžasně přínosné.
![]() |
| Preclíky od farfally. |
Samozřejmě bylo nutné do nás nahustit trochu té teorie. První části se ujal Kytka, který nás seznámil se základy fotografie, které beztak pořád zapomínám :). Pak přišel na řadu Cuketka s praktickými ukázkami food fotografie a pověděl něco o kompozici a způsobech focení jídla.
![]() |
| Tvarohová buchta ode mne. |
Znáte ten pocit, kdy se něčemu už nějakou dobu věnujete, teorii asi i znáte, ale nikam se neposunujete? Dokud vás někdo nebo něco nenakopne. A většinou je vám řečena věc, kterou přece znáte a víte, ale nikdy jste ji nedělali a netušíte proč.
![]() |
| Lískooříškové krekry do SugarfreeLife (myslím...). |
A tak se mi stalo, že jsem zjistila, že naprosto kašlu na ostření. Tedy ne, že bych neostřila, ale ostřím na úplně špatná místa.
![]() |
| Nějaký chleba a bageta :o). |
Jestli chcete vědět, co jsou ta správná, tak hledejte ideálně spodní třetinu fotografie, pravá či levá třetina – jednoduše řečeno. Samozřejmě ale záleží na vašem uměleckém záměru a kompozici :).
![]() |
| Pusinky od SugarfreeLife. |
Vybrala jsem to nejlepší, co jsem v neděli nafotila. Podařilo se mi udělat úplně hrůzy, průměrné fotky i něco docela pěkného. Ale skoro na každé fotce se najde nějaká drobná chybka.
![]() |
| Salát s ananasem a okurkou od Kačky Žvýkačky |
Musela jsem odejít docela brzy, takže jsem neviděla moc fotek ostatních účastníků, ale i tak mi věřte, že mezi scukaři je mnoho talentů :).
![]() |
| Poprvé v životě jsem chutnala ústřice, ale taky teď nějak nevím, kdo je přinesl. |
Bohužel si nejsem u každé pochutiny jistá, kdo ji přinesl, takže fotky musí stačit. Pro pokochání ve větší verzi, prosím, rozklikněte :). Vašim očím přeji dobrou chuť.
úterý 10. dubna 2012
Maminčina jarní nádivka
Myslím, že receptů na nádivky s jarními bylinkami najdete všude spoustu. Ale ta naše je prostě nejlepší, jak jinak! Máma ji vždycky pekla na Velikonoce, takže ji říkáme velikonoční nádivka, ale v zásadě se dá péct kdykoliv – od jara do podzimu – kdy můžete kolem natrhat nebo koupit něco čerstvého zeleného.
Jenže pozor! Tahle verze je masitá, tučná a nezdravá – zkrátka a jednoduše česky dobrá! Čím jsem starší, tím víc zjišťuju, že mě příliš nelákají exotické chutě. V poslední době jsou docela v módě vietnamská, thajská a další asijské kuchyně. Přiznávám se, že jsem moc Asie zatím neochutnala, ale ani mě to nijak extra neláká. Nebojte, vyzkouším (a třeba tomu propadu, kdo ví!), ale pořád si dám raději guláš nebo steak. V kuchyni zkrátka nejraději zůstávám v Evropě, případně ráda zavítám Severní Ameriky nebo Mexika.
Vraťme se ale do Čech, resp. momentálně na Moravu, kde jsem poprvé sama pekla velikonoční nádivku tak, jak ji vždycky na Velikonoce dělala máma. Příprava je trochu zdlouhavější, ale vyplatí se!
Velikonoční nádivka (rozpis na dortovou formu o průměru 27 cm)
200 g vepřového boku200 g uzeného masa
2 rohlíky
80 g másla pokojové teploty
6 vajec – žloutky a bílky zvlášť
hrst nasekaných jarních bylinek dle libosti (kopřiva, medvědí česnek, petrželka, pampeliška, libeček, cibulová nať, špenát, ...)
sůl, pepř
máslo a strouhanka na vysypání formy
- Vyrazíme na louky a natrháme to, co známe a víme, že je jedlé :).
- Vepřový bok nasolíme, potřeme česnekem, případně připravíme dle libosti, a dáme péct do trouby – nejdřív zakrytý kůží dolů a pak odkrytý kůží nahoru. Tento krok bohužel nejsem schopná podrobněji popsat, protože jsem bůček připravovala v naší pochybné troubě.
- Uzené maso dáme vařit do vody. Když voda dosáhne bodu varu, slijeme ji, aby se vyplavily uzenářské soli (tenhle trik jsem kdysi někde načetla, tak jestli je to blbost klidně mi to povězte :). Dáme vařit ještě jednou a krátce povaříme – vývar nevyléváme.
- Bůček i maso nakrájíme na malé kostičky, rohlík na tenké nudličky.
- Máslo utřeme se žloutky, osolíme, opepříme a vmícháme ostatní suroviny (maso, rohlíky, bylinky).
- Nakonec opatrně vmícháme sníh z bílků a nalijeme do vymazané a vysypané formy.
- Pečeme 20 minut asi na 240°C – prostě dokud není nádivka na povrchu hnědozlatá.
Množství bylinek se sice špatně specifikuje, takže tady je nutné vsadit trochu na svůj instinkt – aby těsto bylo zelené hodně, ale přitom pořád tak nějak akorát. Ačkoliv já nemám moc ráda libeček, v této nádivce být musí. Ale je výrazný, tak je třeba to nepřehnat. Vždycky tam dáváme mladé lístky kopřiv (krásně voní, když je sekáte), ale jinak bych řekla, že je v zásadě docela jedno, co tam frknete – přesto raději jen to, co poznáte nebo koupíte. Ale vajíčka jsou drahá, tak ušetřete na bylinkách :).
A jeden botanický chyták nakonec:
pondělí 9. dubna 2012
Jehňátko na talíři
Zatímco loni jsem si velikonoční vaření užívala sladce, letošní kulinaření probíhalo ve slaném tónu. Řekla jsem si, že by to chtělo vyzkoušet nějaké tradiční jarní maso, tak jsem zvolila jehněčí. Ve Sklizenu jsem objednala něco plece, protože jsem ve své oblíbené italské kuchařce Basic vaření po italsku (za 99,- korun ;)) objevila recept na jehněčí ragů.
Tentokrát to zkrátím a přejdu rovnou na recept, protože nějak nevím, co bych vám povídala :).
Jehněčí ragú (Agnello spezzato)
1 kg jehněčí kýty nebo ne příliš tučné pleci bez kosti
6 stroužků česneku
2 cibule
4 snítky čerstvé rozmarýny
4 snítky čerstvého tymiánu
1/2 svazky čerstvé majoránky (1 lžička sušené také poslouží)
2 lžíce másla
2 lžíce olivového oleje
4 lžíce bílého vinného octa
1/8 l suchého bílého vína
sůl, pepř
- Z masa odřízněte tučné části a pokud je to možné, i šlachy. Maso nakrájejte na jednotlivá sousta.
- Česnek a cibuli nakrájejte nadrobno.
- Omyté a osušené bylinky jemně nasekejte.
- Maso osmažte na másle a oleji ze všech stran dozlatova. Pokud nemáte supervelký hrnec, osmahněte nejdřív polovinu masa a pak druhou.
- Maso dejte na stranu, krátce osmahněte cibuli a česnek a maso vráťte zpět do hrnce.
- Přilijte ocet, víno, vsypte bylinky, osolte, opepřete.
- Maso na minimálním výkonu duste doměkka, občas je třeba zkontrolovat, jestli se šťáva nevyvařila a případně dolít vodu nebo víno.
- Nakonec ještě dosolte nebo dopepřete dle chuti a podávejte s těstovinami, bílým chlebem nebo jako já – s osmaženými polentovými hranolky.
Nutno dodat, že v původním receptu se hovořilo o hodinovém dušení masa, ale to mé bylo měkké v podstatě hned, tak jsem ho nechala dusit ani ne 30 minut a pak ještě nechala nějakou dobu odležet, aby se chuti lépe propojily.
U tohoto receptu raději ani nebudu uvádět cenu, protože jehněčí, které jsem já použila, bylo na mé poměry poněkud drahé :o). Na druhou stranu bylo opravdu výborné a předpokládám, že to záhadně rychlé změknutí bylo také zapříčiněno jeho kvalitou.
Ještě se můžete těšit na zápisek naší rodinné velikonoční nádivce, kterou si užijete určitě nejen o Velikonocích. Takže dobrou chuť a mňam!
úterý 3. dubna 2012
Makovo-kukuřičná sobota
Začíná se mi líbit systém víkendového pečení. Jednak je to asi proto, že o víkendu mám nejvíc času (líbí se mi, jak tenhle semestr můžu říkat, že mám čas :), jednak proto, že upéct něco na víkend je prostě taková pěkná tradiční záležitost.
Jenže sobota mému pečení nějak nepřála. Nedopadlo to sice ani katastrofálně, ale ani nijak božsky. Po týdenní sušenkové pauze jsem zkusila další krekrorecept a k tomu přidala trochu kynutého těsta a máku, který mi namletý ležel v mrazáku už déle, než bych chtěla. Do krekrů jsem zapomněla dát prášek do pečiva, do máku zas rum. Zatímco u toho rumu to tolik nevadilo, z krekrů se staly opravdu chroustací a tvrdé placičky. (Aspoň tedy myslím, že je to absencí prášku do pečiva.)
Začnu makovým závinem, o kterém není moc co povídat. Recept jsem obšlehla z Apetitu, až na ten rum, vanilkový cukr a množství máku skoro doslova. Vanilkový cukr v receptech buď vynechávám úplně, nebo nahrazuji vanilkovou esencí tam, kde si myslím, že to bude mít smysl. Možná mám mrtvé chuťové buňky, ale většinou mi při pečení přišlo, že vanilkový (nedejbože vanilinový) cukr je naprostá zbytečnost.
Na máku ujíždím od mala, takže jsem makové náplně udělala asi dvakrát víc, než bylo v receptu. Mou jedinou výmluvou je, že ten mák z mrazáku bylo prostě potřeba spotřebovat! Vzpomínám si na makové buchty od babičky, která dělávala neuvěřitelně tenké těsto a buchta byla opravdu maková. Mňam!
A další pokus o krekry? Pro ten jsem čerpala tentokrát ve Švédsku. Jsou to nejdietnější krekry na mém repertoáru, protože je tam v podstatě dost malé množství tuku, a pokud špaldovou mouku nahradíte kukuřičnou (což chci určitě ještě zkusit), tak jsou i bezlepkové.
115 g špaldové mouky
150 g polenty (použila jsem normálně instantní)
1 lžička soli
1/2 lžičky jedlé sody nebo prášku do pečiva
1/2 lžičky kajenského pepře nebo chilli (není to náhodou to samé? :o)
40 g másla
180 ml podmáslí či kefíru
- Smíchejte suché ingredience a přimíchejte k nim ty ostatní.
- Vypracované těsto nechce půl hodiny uležet při pokojové teplotě.
- Vyválejte na tenkou placku, asi 2 mm silnou. I u tohoto těsta se mi osvědčilo vyválení pomocí pečícího papíru, těsto se potom tak nerozpadá.
- Pokud by těsto bylo moc suché a drolivé, nebojte se přidat trošku kefíru.
- Vykrájejte libovolné tvary, hoďte na plech s pečícím papírem a každý krekr propíchejte vidličkou, jinak se při pečení nafouknou (ozkoušeno).
- V předehřáté troubě pečte asi 10 minut na 175°C. Když se bude blížit doba pečení k desáté minutě, sledujte bedlivě. Opravdu nechcete, aby sušenky moc zhnědly. Fakt :). A umí to udělat sakra rychle.
pondělí 26. března 2012
Svět se zelená!
Cítíte to taky?
A (nejen) pro mě nastala sezóna medvědího česneku. Před lety jsem
sice tušila, že něco takového existuje, ale v Říčanském lese, který jsem
vždycky měla nejblíže, nic takového nerostlo. Ani poblíž. V jehličnatém lese
prostě medvědí česnek neseženete. Až v prváku na vysoké jsme měli jarní
výjezd s fytocenologií kamsi k Pouzdřanské stepi a zavítali jsme do
bukového lesa, který byl pokrytý medvědím
česnekem kam až oči dohlédly a nos dočichal. A já zjistila, že on opravdu
existuje!
Teď mám sice takové lesy za humny, ale Zelný trh je ještě
blíž a cestou z práce :). (Loni jsem Jirku dokonce i vytáhla na výlet za
vidinou česnekových pochutin, ale v mém cílovém lese nebylo po česneku ani
vidu ani slechu – buď jsme přišli pozdě, nebo tam prostě nebydlí. Už se mi tedy
podobná lest asi nepovede, tak leda by mi někdo chtěl někdy dělat společnost
:).
– Co?
Ani vlastně pořádně nevím, na co se ptám. Těch věcí je totiž rozhodně víc.
Především jaro.
Nebo taky medvědí česnek.
A pak taky tu energii, která leze ze země a ze sluníčka a
vyroste z ní spousta dobrot, nejen ten česnek. Začíná prostě to
nejzajímavější, nejživější a nejpestřejší období roku, které se potáhne až do
podzimu. Uvidíte to všude kolem sebe – za oknem, v přírodě, na trzích, ale
i na blozích. Jakmile totiž nastane sezóna nějaké suroviny, bude o tom psát
každý. A aby taky ne. Ono to totiž ani nejde jinak, každý správný foodie chce, zvlášť z těch
věcí, co netrvají dlouho, vytěžit co nejvíc.
Díky scuku a mallu mám už asi měsíc tyčový mixér, tak jsem
se vyprdla na hmoždíř z ikea a umixovala si zeleňoučké pesto podle mlsnékočky. Trošku jsem to přehnala se sýrem (koupila jsem v Orreru vyzrálou
Gran Moravii, ňam!), ale i tak jsem se těšila, až to fláknu na těstoviny :).
Sklenička takového pesta vyjde asi na 63,- Kč, pokud si však natrháte česnek vlastní a použijete ořechy ze zhrádky, tak ušetříte víc než dvacku. A když si vezmete, že tolik pesta vystačí na... no minimálně 6 porcí, spíš víc, tak se dá mluvit o levném studentském obědě :).
Sklenička takového pesta vyjde asi na 63,- Kč, pokud si však natrháte česnek vlastní a použijete ořechy ze zhrádky, tak ušetříte víc než dvacku. A když si vezmete, že tolik pesta vystačí na... no minimálně 6 porcí, spíš víc, tak se dá mluvit o levném studentském obědě :).
Naposledy jsem dělala pesto řeřichové (asi dvě hodiny s hmoždířem
;), a to vydrželo v lednici zalité olejem nakonec snad víc než měsíc.
Postihla mne však česneková mánie o síle medvěda, tak si udělám asi i
česnekovou sůl, česnekovou pastu a určitě ještě nějaké recepty vymyslím. Ještě nevím jaké, ale česnekovat se vyplatí! :)
pondělí 19. března 2012
Arašídové krekry
Tento víkend jsem zabrousila pro recepty do českých internetových vod a vybrala hned dva, které mi připadaly relativně bezpečné. Co si budeme namlouvat, recepty plné Hery a eidamu člověka většinou nenadchnou. Jeden z receptů, co jsem nakonec vybrala mi připadal trochu podivný, ale tak za zkoušku člověk nic moc nedá. I ověřila jsem si, že to není žádná výhra, i když Jirkovi to chutná :o).
Takže se do hry dostává hlavně recept na Slané sušenky s arašídy, které jsem přejmenovala na prosté "Arašídové krekry". Samozřejmě jsem tam nervala eidam, ale nějaký jiný levný sýr, s dírama ;). Toto pečení bylo totiž poměrně spontánní rozhodnutí, tak jsem nějak neměla čas a náladu zkoumat, který sýr by byl nejvhodnější, a kde ho koupit.
Původní recept mluví o 50 g arašídů a až v závěru zmiňuje, že bude potřeba ještě další arašídy na posypání. Takže pokud koupíte stogramové balení, nedělejte to jako já a nesnězte si půlku ještě před tím, než si pořádně přečtete celý recept.
Arašídové krekry
200 g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
125 g másla
100 g nastrouhaného tvrdého sýra ementálového typu
50 g jemně nasekaných slaných arašídů + dalších cca 20 g na posypání
půl lžičky soli
1 lžíce mléka
vajíčko na potření (není nutné, arašídy se dají do těsta zamáčknout, s vajíčkem je to ale prostě jednodušší)
- Vše (na vále) smíchejte dohromady a udělejte vláčné těsto.
- Dejte na 30 minut odpočinout do lednice.
- Předehřejte troubu na 180°C.
- Z těsta vyválejte placku asi 3 mm tlustou a vykrajujte libovolné tvary rádélkem nebo vykrajovátky.
- Dejte na pečící papír (sušenky skoro nenabudou, je možné je dávat docela blízko), potřete vajíčkem, posypte posekanými arašídy a dejte péct asi na 10-15 minut.
Já šla tentokrát do malých čtverečků o straně 3 cm a vykrájela jsem pěkných 3,5 plechů. Dohromady to bylo asi 120 malých milých keksíků.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)




























