pondělí 9. dubna 2012

Jehňátko na talíři

Zatímco loni jsem si velikonoční vaření užívala sladce, letošní kulinaření probíhalo ve slaném tónu. Řekla jsem si, že by to chtělo vyzkoušet nějaké tradiční jarní maso, tak jsem zvolila jehněčí. Ve Sklizenu jsem objednala něco plece, protože jsem ve své oblíbené italské kuchařce Basic vaření po italsku (za 99,- korun ;)) objevila recept na jehněčí ragů.
Tentokrát to zkrátím a přejdu rovnou na recept, protože nějak nevím, co bych vám povídala :).


Jehněčí ragú (Agnello spezzato)
1 kg jehněčí kýty nebo ne příliš tučné pleci bez kosti
6 stroužků česneku
2 cibule
4 snítky čerstvé rozmarýny
4 snítky čerstvého tymiánu
1/2 svazky čerstvé majoránky (1 lžička sušené také poslouží)
2 lžíce másla
2 lžíce olivového oleje
4 lžíce bílého vinného octa
1/8 l suchého bílého vína
sůl, pepř

  • Z masa odřízněte tučné části a pokud je to možné, i šlachy. Maso nakrájejte na jednotlivá sousta.
  • Česnek a cibuli  nakrájejte nadrobno.
  • Omyté a osušené bylinky jemně nasekejte.
  • Maso osmažte na másle a oleji ze všech stran dozlatova. Pokud nemáte supervelký hrnec, osmahněte nejdřív polovinu masa a pak druhou.
  • Maso dejte na stranu, krátce osmahněte cibuli a česnek a maso vráťte zpět do hrnce.
  • Přilijte ocet, víno, vsypte bylinky, osolte, opepřete.
  • Maso na minimálním výkonu duste doměkka, občas je třeba zkontrolovat, jestli se šťáva nevyvařila a případně dolít vodu nebo víno.
  • Nakonec ještě dosolte nebo dopepřete dle chuti a podávejte s těstovinami, bílým chlebem nebo jako já – s osmaženými polentovými hranolky. 

Nutno dodat, že v původním receptu se hovořilo o hodinovém dušení masa, ale to mé bylo měkké v podstatě hned, tak jsem ho nechala dusit ani ne 30 minut a pak ještě nechala nějakou dobu odležet, aby se chuti lépe propojily.


U tohoto receptu raději ani nebudu uvádět cenu, protože jehněčí, které jsem já použila, bylo na mé poměry poněkud drahé :o). Na druhou stranu bylo opravdu výborné a předpokládám, že to záhadně rychlé změknutí bylo také zapříčiněno jeho kvalitou.
Ještě se můžete těšit na zápisek naší rodinné velikonoční nádivce, kterou si užijete určitě nejen o Velikonocích. Takže dobrou chuť a mňam!

úterý 3. dubna 2012

Makovo-kukuřičná sobota

Začíná se mi líbit systém víkendového pečení. Jednak je to asi proto, že o víkendu mám nejvíc času (líbí se mi, jak tenhle semestr můžu říkat, že mám čas :), jednak proto, že upéct něco na víkend je prostě taková pěkná tradiční záležitost.

Jenže sobota mému pečení nějak nepřála. Nedopadlo to sice ani katastrofálně, ale ani nijak božsky. Po týdenní sušenkové pauze jsem zkusila další krekrorecept a k tomu přidala trochu kynutého těsta a máku, který mi namletý ležel v mrazáku už déle, než bych chtěla. Do krekrů jsem zapomněla dát prášek do pečiva, do máku zas rum. Zatímco u toho rumu to tolik nevadilo, z krekrů se staly opravdu chroustací a tvrdé placičky. (Aspoň tedy myslím, že je to absencí prášku do pečiva.)

Začnu makovým závinem, o kterém není moc co povídat. Recept jsem obšlehla z Apetitu, až na ten rum, vanilkový cukr a množství máku skoro doslova. Vanilkový cukr v receptech buď vynechávám úplně, nebo nahrazuji vanilkovou esencí tam, kde si myslím, že to bude mít smysl. Možná mám mrtvé chuťové buňky, ale většinou mi při pečení přišlo, že vanilkový (nedejbože vanilinový) cukr je naprostá zbytečnost.
Na máku ujíždím od mala, takže jsem makové náplně udělala asi dvakrát víc, než bylo v receptu. Mou jedinou výmluvou je, že ten mák z mrazáku bylo prostě potřeba spotřebovat! Vzpomínám si na makové buchty od babičky, která dělávala neuvěřitelně tenké těsto a buchta byla opravdu maková. Mňam!


A další pokus o krekry? Pro ten jsem čerpala tentokrát ve Švédsku. Jsou to nejdietnější krekry na mém repertoáru, protože je tam v podstatě dost malé množství tuku, a pokud špaldovou mouku nahradíte kukuřičnou (což chci určitě ještě zkusit), tak jsou i bezlepkové.


Polentové krekry
115 g špaldové mouky
150 g polenty (použila jsem normálně instantní)
1 lžička soli
1/2 lžičky jedlé sody nebo prášku do pečiva
1/2 lžičky kajenského pepře nebo chilli (není to náhodou to samé? :o)
50 g strouhaného parmazánu
40 g másla
180 ml podmáslí či kefíru
  • Smíchejte suché ingredience a přimíchejte k nim ty ostatní.
  • Vypracované těsto nechce půl hodiny uležet při pokojové teplotě.
  • Vyválejte na tenkou placku, asi 2 mm silnou. I u tohoto těsta se mi osvědčilo vyválení pomocí pečícího papíru, těsto se potom tak nerozpadá.
  • Pokud by těsto bylo moc suché a drolivé, nebojte se přidat trošku kefíru.
  • Vykrájejte libovolné tvary, hoďte na plech s pečícím papírem a každý krekr propíchejte vidličkou, jinak se při pečení nafouknou (ozkoušeno).
  • V předehřáté troubě pečte asi 10 minut na 175°C. Když se bude blížit doba pečení k desáté minutě, sledujte bedlivě. Opravdu nechcete, aby sušenky moc zhnědly. Fakt :). A umí to udělat sakra rychle.  

Po vychladnutí můžete zdravě schroupat asi 140 sušenek o průměru 3,5 cm.


pondělí 26. března 2012

Svět se zelená!

Cítíte to taky?
– Co?
Ani vlastně pořádně nevím, na co se ptám. Těch věcí je totiž rozhodně víc.

Především jaro.
Nebo taky medvědí česnek.
A pak taky tu energii, která leze ze země a ze sluníčka a vyroste z ní spousta dobrot, nejen ten česnek. Začíná prostě to nejzajímavější, nejživější a nejpestřejší období roku, které se potáhne až do podzimu. Uvidíte to všude kolem sebe – za oknem, v přírodě, na trzích, ale i na blozích. Jakmile totiž nastane sezóna nějaké suroviny, bude o tom psát každý. A aby taky ne. Ono to totiž ani nejde jinak, každý správný foodie chce,  zvlášť z těch věcí, co netrvají dlouho, vytěžit co nejvíc.


 A (nejen) pro mě nastala sezóna medvědího česneku. Před lety jsem sice tušila, že něco takového existuje, ale v Říčanském lese, který jsem vždycky měla nejblíže, nic takového nerostlo. Ani poblíž. V jehličnatém lese prostě medvědí česnek neseženete. Až v prváku na vysoké jsme měli jarní výjezd s fytocenologií kamsi k Pouzdřanské stepi a zavítali jsme do bukového lesa, který byl pokrytý medvědím česnekem kam až oči dohlédly a nos dočichal. A já zjistila, že on opravdu existuje!


 Teď mám sice takové lesy za humny, ale Zelný trh je ještě blíž a cestou z práce :). (Loni jsem Jirku dokonce i vytáhla na výlet za vidinou česnekových pochutin, ale v mém cílovém lese nebylo po česneku ani vidu ani slechu – buď jsme přišli pozdě, nebo tam prostě nebydlí. Už se mi tedy podobná lest asi nepovede, tak leda by mi někdo chtěl někdy dělat společnost :).


Díky scuku a mallu mám už asi měsíc tyčový mixér, tak jsem se vyprdla na hmoždíř z ikea a umixovala si zeleňoučké pesto podle mlsnékočky. Trošku jsem to přehnala se sýrem (koupila jsem v Orreru vyzrálou Gran Moravii, ňam!), ale i tak jsem se těšila, až to fláknu na těstoviny :). Sklenička takového pesta vyjde asi na 63,- Kč, pokud si však natrháte česnek vlastní a použijete ořechy ze zhrádky, tak ušetříte víc než dvacku. A když si vezmete, že tolik pesta vystačí na... no minimálně 6 porcí, spíš víc, tak se dá mluvit o levném studentském obědě :).

Naposledy jsem dělala pesto řeřichové (asi dvě hodiny s hmoždířem ;), a to vydrželo v lednici zalité olejem nakonec snad víc než měsíc.


Postihla mne však česneková mánie o síle medvěda, tak si udělám asi i česnekovou sůl, česnekovou pastu a určitě ještě nějaké recepty vymyslím. Ještě nevím jaké, ale česnekovat se vyplatí! :)

pondělí 19. března 2012

Arašídové krekry

Tento víkend jsem zabrousila pro recepty do českých internetových vod a vybrala hned dva, které mi připadaly relativně bezpečné. Co si budeme namlouvat, recepty plné Hery a eidamu člověka většinou nenadchnou. Jeden z receptů, co jsem nakonec vybrala mi připadal trochu podivný, ale tak za zkoušku člověk nic moc nedá. I ověřila jsem si, že to není žádná výhra, i když Jirkovi to chutná :o).

Takže se do hry dostává hlavně recept na Slané sušenky s arašídy, které jsem přejmenovala na prosté "Arašídové krekry". Samozřejmě jsem tam nervala eidam, ale nějaký jiný levný sýr, s dírama ;). Toto pečení bylo totiž poměrně spontánní rozhodnutí, tak jsem nějak neměla čas a náladu zkoumat, který sýr by byl nejvhodnější, a kde ho koupit.

Původní recept mluví o 50 g arašídů a až v závěru zmiňuje, že bude potřeba ještě další arašídy na posypání. Takže pokud koupíte stogramové balení, nedělejte to jako já a nesnězte si půlku ještě před tím, než si pořádně přečtete celý recept.


Arašídové krekry
200 g hladké mouky
1 lžička prášku do pečiva
125 g másla
100 g nastrouhaného tvrdého sýra ementálového typu
50 g jemně nasekaných slaných arašídů + dalších cca 20 g na posypání
půl lžičky soli
1 lžíce mléka
vajíčko na potření (není nutné, arašídy se dají do těsta zamáčknout, s vajíčkem je to ale prostě jednodušší)
  • Vše (na vále) smíchejte dohromady a udělejte vláčné těsto.
  • Dejte na 30 minut odpočinout do lednice.
  • Předehřejte troubu na 180°C.
  • Z těsta vyválejte placku asi 3 mm tlustou a vykrajujte libovolné tvary rádélkem nebo vykrajovátky.
  • Dejte na pečící papír (sušenky skoro nenabudou, je možné je dávat docela blízko), potřete vajíčkem, posypte posekanými arašídy a dejte péct asi na 10-15 minut.
Já šla tentokrát do malých čtverečků o straně 3 cm a vykrájela jsem pěkných 3,5 plechů. Dohromady to bylo asi 120 malých milých keksíků.


Myslím, že by mohlo být zajímavé část másla klidně nahradit arašídovým máslem a vidělo by se, jak moc budou arašídové :).

pondělí 12. března 2012

Olivové krekry

Slíbila jsem rajskou, ale sušenky jsou zajímavější! :)


Tentokrát padla volba na olivové krekry s rozmarýnem. Bohužel můj rozmarýn na temném okně spíš živoří, takže i když jsem se ho snažila dát do těsta hodně, moc výrazný tam není. Stejně asi budu muset vymyslet nějakou variantu se sušeným rozmarýnem, protože jestli chci péct ve větším množství na Apetit piknik (a to chci), musela bych do května vypěstovat velký rozmarýnový strom nebo vykoupit celý bauhaus.


Když jim ale budu říkat olivové, bude to v pohodě, ne? :) Olivy tam totiž cítit jsou příjemně. Koupila jsem tmavé kalamata olivy v řeckém obchůdku Hermes, které především nejsou přesolené jako většina oliv, co se dá koupit v obchodě.


Dnes jsem na blogu, z kterého mám recept, našla tenhle převodník jednotek, a tak jsem zjistila, že jsem ty krekry vlastně nakonec udělala tak nějak jinak, ale vyšly krásně :). Uvádím tedy "svůj" recept.

Olivové jednohubky

150 g hladké mouky
1/2 lžičky soli (klidně je možno i vynechat, jsou tam slané olivy a slaný sýr)
3 polévkové lžíce strouhaného parmezánu či podobného sýru (je to asi 30–50 g)
1 polévková lžíce nasekaného rozmarýnu
2 polévkové lžíce černých oliv, nasekat (a doporučuji nasekat opravdu co nejdrobněji to jde, lépe se pak vykrajuje)
2 stroužky česneku, jemně nasekané
3 lžíce olivového oleje
100 ml smetany (použila jsem ke šlehání, stačila by asi i na vaření)
(1 lžíce mléka, pokud bude nutné, ale nebylo)
(příp. posypový materiál – sůl nebo semínka :)
  • Předehřejeme troubu na 180°C. (V receptu píšou 200°C, ale mně to přišlo moc.)
  • Smícháme suché ingredience, přidáme mokré a vypracujeme těsto. (Žádná věda :)
  • Smetanu přidáváme postupně, aby těsto nebylo moc ulepené/tekuté – pokud neděláte těsto na vykrajování poprvé, víte, jakou má mít konzistenci, pokud jste to nikdy nezkoušeli, stejně to slovně popsat nejde :).
  • Těsto vyválíme na co nejtenčí plát (cca 2 mm) a vykrajujeme libovolné tvary.
  • Krekry můžeme posypat libovolnými věcmi (hrubozrnná sůl, lněná nebo sezamová semínka,...). Jen je nutné tyto věci do těsta trošku zamáčknout.
  • Na pečícím papíru pečeme asi 10 minut.

Velice hrubý odhad nákladů je 70 haléřů na krekr o velikosti 2 x 3 cm a mohlo jich být asi 50. Tyhle obdélníčky se ale sežraly dřív, než jsem je stačila spočítat, takže těžko hovořit o přesnějších číslech :).

sobota 10. března 2012

Doména místo kytky

I stalo se, že na scuk blogu vznikl článek o blogujících a twítujících scukařech. A ačkoliv nepatřím mezi scukaře nejaktivnější (má aktivita se projevuje nepravidelnými nárazovými vlnami :), odkaz na naše Mlsné jazyky se tam dostal. Jak se zdá, získali jsme tedy nějaké nové stálé příznivce a já teď nevím, jestli bych se tady o to neměla starat trochu víc :).
Můj drahý spolublogger Jirka by byl nejraději, kdybych byla slavná, ale na to já jsem moc líná. Prostě píšu, když chci, i když někdy se k tomu trošku nutit musím, ale to ostatně tak trochu ke všemu, i když mě to baví.

Především se však stalo toto:

"Já ti koupím doménu!"

A tak se taky stalo. Prý to mám místo kytky. To už se mi tolik nelíbí, ale co nadělám :).

V nejbližší době vás kromě rajského zápisku (máte rádi rajskou? :) čeká hlavně drobná změna vzhledu. V současné době využívám jedno z předvolených pozadí blogspotu a už si dlouho říkám, že bych si tam sakra mohla dát vlastní fotku. Zatím nemám žádnou vhodnou, ale dávám si termín do konce března nějakou někde vycvaknout. Snad se pak bude líbit :).

Jo a také chystám další sušenky, samozřejmě! :).

(A taky se prý mám naučit používat Twitter, abych byla slavná :o) ale já se v něm nějak neorientuju, asi jsem  už moc stará :).

neděle 26. února 2012

Pohankové krekry

Jak se pozná, že jsem se do sušenek, krekrů a podobných placiček skutečně zamilovala? Přihlásila jsem se s nimi jako prodejce a Apetit piknik a čekala, jestli  mě vyberou. Už jsem o něm uvažovala loni, kdy se konal první ročník, ale nebyla jsem schopná vymyslet, co bych vlastně prodávala. Jasně, baví mě dělat marmelády, ale u nich jsem pořád ve stadiu pokusů a omylů a náhodné pokusy nikdo kupovat nechce. Navíc jsem u marmelád odkázaná na "externí zdroje", tedy to, co někde natrhám/dostanu/koupím.

No, a když byl letos vyhlášen další ročník, kde navíc Apetit apeloval, aby se sešlo víc slaných věcí, neváhala jsem s přihláškou už moc dlouho. Nezáleželo na tom, jestli mě vyberou nebo ne, sušenky mě baví, tak jsem si na tento víkend připravila pohankové krekry se sezamem a wasabi. 


Na českých webech moc slaných sušenek k nalezení není, většinou jsou založené na sýru, a pokud člověk nezná nějaké speciální názvy speciálních slaných sušenek, hodně špatně se něco takového hledá. Tak jsem se vydala do vod anglických blogů a něco málo našla.

Pohankové krekry se sezamem a wasabi
100 g pohankové mouky
100 g pomletých vlašských ořechů
40 g lehce opražených sezamových semínek
1 lžička prášku do pečiva
1/3 lžičky soli
3 lžíce sezamového oleje
2 lžíce wasabi pasty
1 vejce

  • V jedné míse smíchejte dohromady suché přísady.
  • V druhé našlehejte dohromady sezamový olej s wasabi pastou a vejcem.
  • Těsto vyválejte nejlépe mezi dvěma archy pečícího papíru (opravdu se to dělá lépe).
  • Ideální tloušťka vyváleného těsta je asi 2 mm.
  • Následně z těsta vykrájejte náhodné tvary a dejte je na pečícím papíru péct asi na 160°C na 20-30 minut. (Mně bohatě stačilo těch 20, tak opravdu hlídejte.)
Původní návod říká, že máte nechat krekry ve vypnuté troubě ještě dalších 30 minut, ale já pekla ještě další věci, tak jsem tento krok vynechala a nepřipadá mi, že by to nějak vadilo. První várku jsem vyndala po 25 minutách a už byla připečená, takže po 20 minutách opravdu hlídejte. Na obrázku vidíte rozdíl mezi správně upečenou a připečenou sušenkou.


Sušenky jsou hodně mastné, takže se některé při pečení sesunou k sobě, ale toho se není třeba lekat. Vzhledem k tomu, že sezamový olej je dost drahý, tak jsem uvažovala, jestli by nemělo smysl použít nějaký jiný. Řekla bych, že ne, ta chuť je výrazná a asi by to chuť sušenek hodně změnilo. Možná by šel ještě ořechový olej, ale ten není o moc levnější :). Jo a taky tam bylo málo wasabíííí! Tak se nebojte přidat, chcete-li, aby to mělo říz (ale je také docela drahé, pravda…).


Jo a jak to dopadlo s tím Apetit piknikem? :) Stalo se to, že mi v pátek volal pán z Apetitu, že je mé sušenky nadchly, a jestli se mi nepodaří jim do středy doručit nějaké vzorky na focení. A tak se taky stalo, dnes v poledne odešel balíček do Prahy a uvidíme, jestli dorazí v pořádku :).