čtvrtek 9. února 2012

Parmazánové sušenky

Naposledy jsem slibovala sušenky slané a tady je máte!


Název "parmazánové" je trochu zavádějící, protože od té doby, co stačí skočit k Zelňáku do Orrera, rvu do všeho Gran Moravii. Ale i tak ty sušenky mají grády! :)

Nebudu se tentokrát moc rozkecávat, původní recept máte zde a já ho tu samozřejmě uvedu v češtině. Oproti perníčkovým cookies tenhle recept stoprocentně funguje i u nás.

Parmazánové sušenky (cca 20 sušenek o průměru 6 cm)
125 g změklého másla
120 g parmazánu či podobného sýra
180 g hladké mouky (já to udělala napůl s celozrnnou, proto jsou sušenky tmavší)
1 lžička nasekaného čerstvého tymiánu
1/2 lžičky soli
1/2 lžičky čerstvě podrceného pepře
1 lžíce vody
  • Všechno smíchejte dohromady a nezapomeňte na lžíci vody - nakonec možná zjistíte, že vás zachránila :).
  • Uhněťte těsto, z těsta udělejte váleček, zabalte do fólie a nechte v lednici alespoň 30 minut odležet. (V původním receptu píšou, že můžete nechat v lednici klidně 4 dny).
  • Z válečku nakrájejte plátky asi 0,5 cm tenké a dejte péct do trouby na 170°C asi 20 minut.
Nesehnala jsem čerstvý tymián, jen mdlou saturejku (na obrázku), tak jsem dala lžičku sušeného, ale nepřišlo mi, že by vytvořil nějakou výraznou chuť... Nicméně výsledná chuť bude hodně intenzivně sýrová, takže příště bych udělala spíš menší sušenky, o průměru třeba 3 cm (tyhle měly tak 6), aby to byly spíš takové zobací placičky :)

pondělí 6. února 2012

Sušenkové bláznovství

Ano, sušenkový  blázen - to je přesně to, co se ze mě stalo. Kromě toho, že většina sušenkoidních věcí (ať už sladkých nebo slaných) není moc náročná na přípravu, tak se mi sušenky i pěkně fotí :). Není to tedy ještě žádná sláva, ale od té doby, co mi byl přidělen bílý stůl a začala jsem pro focení používat denní světlo a dva malé kousky polystyrenu, ve kterých byla zabalena kuchyňská váha, co jsem dostala k Vánocům (no to je hrozně dlouhá věta!), mě zase focení začalo bavit. Ale to kouzelné na sušenkách je hlavně to, že je klidně můžete upéct večer, a pokud je nesežerete, vydrží do druhého dne, až bude světlo.


Horší, zvlášť u tohoto pokusu je konfrontace americkýho receptu s českými surovinami. Váhy a objemy či jiná množství (třeba "stick of butter") nakonec vždycky nějak člověk odvodí, ale zjevně ne vždy se jisté věci chovají tak, jak mají.


Pro svůj sladkosušenkový pokus jsem zvolila Chewy caramel apple chip cookies, ale není karamel jako karamel. Rozdíl v konzistenci samotných sušenek je pravděpodobně zaviněn především tím, že jsem je dělala z poloviční dávky, ale dala tam celé vejce. Ale v čem jsou jiné americké karamelky oproti těm českým (toffo), že ty americké zůstanou v měkkých kouscích a ty české vytvoří do sušenek tvrdé krátery, to je mi záhadou.

Každopádně jedlé to bylo velmi (tak trochu perníčkové cookies :), tak dodávám přeložený a poupravený recept - a klidně vynechejte karamelky.

Perníčkové cookies
113 g másla (nebo prostě půlku)
250 g hnědého cukru (velmi doporučuji práškový, a klidně by stačilo 200 g, američani dělají všechno až moc sladké)
1 lžička vanilkového extraktu (pokud nemáte, nevadí ;)))
1 vejce
320 g mouky (já dávala špaldovou)
1 lžička skořice
1/2 lžičky muškátového oříšku
1/2 lžičky mletého zázvoru
1 lžička prášku do pečiva
1 lžička sody (upřímně nevím, proč nestačí prášek, ale neriskovala jsem to ;)
1 lžička soli
1 jablko
300 g žvýkavých karamelových bonbonů (ale raději bych se na ně vykašlala :o)

  • Vyšlehejte máslo a cukr (zde opravdu doporučuji práškový cukr,  protože hrubozrnný třtinový se v životě nerozpustí a občas pak i v hotových sušenkách křupe a to já teda fakt nerada).
  • Pak přidejte vanilkovou esenci a vejce a vyšlehejte do hladka.
  • Smíchejte suché ingredience a přimíchejte do hmoty.
  • Najemno nastrouhejte jablko, vymačkejte šťávu (pomožte si i papírovou utěrkou, nechceme, aby to mělo moc vody) a zamíchejte do těsta.
  • Nakonec nepřídávejte karamelky ;).
  • Kuličky (hrudky) těsta klaďte na plech a pečte asi na 170°C tak 10-15 minut.
  • A nechte vychladnout, než je budete chtít sundat z pečícího papíru. Rozpadly by se. Fakt.


A sušenkám ještě není konec, příště zase něco slaného :).

pondělí 30. ledna 2012

Zimní pivní sušenky - zelňáky

Je zima a tento týden to asi cítí úplně všichni. A v zimě se jí sádlo, aby nám už zima nebyla :) A také kyselé zelí, protože potřebujeme hodně vitamínu C, abychom nebyli nemocní. A pak už stačí jen trocha mouky, nějaké to koření a můžeme se ládovat zelnýma plackama!


Je to tak hrozně jednoduché, ale tak hrozně efektní a skoro až návykové, že to prostě musíte zkusit!


Zelňáky
500 g kyselého zelí (vyždímaného)
250 g sádla / rozemletých škvarků / škvarkového sádla
400 g hladké mouky
sůl, pepř, kmín
  • Zelí pokrájejte, smíchejte se sádlem, pak s moukou, až budete mít nepříliš lepivé těsto.
  • Vyválejte placku (já dělala 1 cm) a vykrajujte kolečka nebo libovolné jiné tvary.
  • Nasucho (na pečícím papíru) pečte na 170°C 15 minut dle receptu, 25 minut dle mě :) Zkrátka dozlatava.

Nejlepší to bude asi s rozemletými škvarky, ale všechny varianty jsou možné. Já použila pečínkové sádlo se škvarky od Hadače a Zapletala doplněné škvařeným sádlem ze stejné produkce (protože pečínkového sádla bylo jen 200 g a navíc jsem část snědla na čerstvém kváskovém chlebu :). Vše koupeno ve Sklizeno - mňam! :)

Uvedené množství vyjde asi na 20 koleček o průměru 8 cm, což nám vychází zhruba krásných 3,50 Kč na kolečko :) A vzhledem k množství tuku jsou docela sytá, tak bacha na ně!

sobota 21. ledna 2012

Alkohol za odměnu?

Až dodělám tenhle semestr, koupím si za odměnu ne malý, ale VELKÝ medový Žufánek!

Malý zjevně dochází...

Ale neměla bych si ho spíš koupit až na příští zkouškové? :))

pátek 30. prosince 2011

PF 2012

Mé PFko sice není o jídle a vůbec se na tyhle stránky nehodí, ale je pro vás všechny, kteří to tu sledujete. Díky!


středa 28. prosince 2011

Dáš si kachnu, Štěpáne?

Pečení celého ptáka v troubě, to je něco, co se mi ještě dosud nestalo. A kdy jindy je na to tak jedinečná příležitost jako na sv. Štěpána? Sv. Martin je příležitost, jak se opít mladým vínem, aby člověk nemusel chvíli myslet na školu, ale o Vánocích se prostě nic nedělá! :) A máma v polovině prosince koupila kachnu. Kachnu mraženou, původ jsem nezkoumala, ale co. Mně jde tentokrát o akt přípravy, na supersuroviny prostě kašlu, hlavně že jsou nějaké. Takže mražená kachna, zelí z makra a brambory na knedlíky neznámého varného typu (máma na podzim bere x pytlů brambor od nějakého zemědělce, a jakékoliv jiné brambory máme doma zakázané používat, dokud jsou tyto - takže celý rok ;).

Jak ale upéct kachnu? Nejdřív jsem zkoumala různé exotické recepty zahrnující kaštany, pomeranče, jablka, cokoliv... Ale nakonec jsme se na to vykašlala, kachnu osolila, okmínovala a dala péct do trouby na 110° na asi 6 hodin. Našla jsem recepty třináctihodinové i dvouhodinové, tak jsem to vzala středem podle Florentýny a jejího receptu z letošního Gurmetu (nebo nějakého takového časopisu). Trochu mě mrzí, že jsem nějak zapomněla kachnu nasolit už den předem, jak jsem také našla v nějakých radách, ale tak ještě někdy kachnu dělat budu.


Zelí červené, to je jasné, podusit se skořicí, bobkolistem, 3 hřebíčky, nastrouhaným jablkem, troškou octu a cukru a.... Po změknutí to bylo divné, tak jsem zelí ještě dosolila, dooctovala, dopepřila a doufala, že se do večera nějak rozleží :). Nakonec zasáhla máma a proklaté zelí se dalo jíst.

Také jsem se pořád nemohla rozhodnout, jaké knedlíky k té kachně a zelí udělám. Houskové? Bramborové? Obyčejné houskové? Karlovarské? Obyčejné bramborové? Chlupaté? A to existuje asi tak milion dalších druhů!! (Třeba bramborové plněné kaštany, wow...)
Hledala jsem v časopisech, knížkách, na internetu, a nakonec jsem skončila u Vilemíny. Chlupaté (tedy z brambor) knedlíky s houskou? To je to pravé pro nerozhodné kuchaře! :) Zkušební knedlík se mi ve vodě totálně rozpadl, takže trošku hrubé mouky jsem přidala, ale tyhle knedlíky mě rozhodně zaujaly.


A jak to celé dopadlo?


Maso odpadalo od kosti, knedlíky nakonec držely pohromadě, tři pochvaly od tří strávníků, co víc si přát? :) Snad jen více času na takové pokusy! :)

pondělí 26. prosince 2011

Rybičky, rybičky, rybáři jedou!

Na Štědrý den kapra, to je jasné. Od té doby, co ho děda začal dobrovolně stahovat z kůže a od té doby, co jsme ho začali nakládat do piva, jsou mé Vánoce šťastnější. Kaprem, bramborovým salátem ani rybí polévkou vás nebudu zatěžovat. Zvlášť bramborový salát a rybí polévka jsou věci, které sice každý dělá jinak, ale do polévky doma dělám tak maximálně krutony, takže tento blog budu zatěžovat historkou "Ája vaří poprvé rybí polévku" až někdy příště.

O čem jsem ale chtěla psát především je sváteční večeře č.2. Děti rozvedených rodičů často mívají dvoje Vánoce (jéj;), ale protože už nejsem až tak úplně dítě, tak jsem byla pověřená vařením (vyslechla jsem si, že táta by určitě vařil hrozně dobře, kdyby vařil, ale ono ho to ukrutně nebaví, takže jak by vařil, kdyby vařil, se nikdy nedozvíme).

Přeci jen se jednalo o skoro-štědrovečerní jídlo, tak jsem si řekla, že to sfouknu zase rybou, tentokrát ale tou růžovou, kterou taky všichni znají. Nechtělo se mi s ničím moc patlat, přeci jen mě další den čekala kachna (ale o tom zase až příště :). Prolistovala jsem nějakou kuchařku, nějaký časopis a nakonec vyhrál losos na citrusech s voňavými bramborami - neuvěřitelně jednoduché, neuvěřitelně efektní. 


Nevím, proč recept mluví o voňavých bramborech, ale dobré byly určitě, aspoň z táty pořád padala slova významem někde mezi "zajímavé" a "výborné". K tomu jednoduchý nasládlý salát z dubáčku a rukoly a všichni se k mé radosti olizovali až za ušima.


Salátovou zálivku nejraději dělám z olivového oleje, balzamikového octa a javorového sirupu. Vzhledem k hořčici v bramborách jsem ji přidala i do zálivky - vše podle oka. A zapomněla jsem osolit, ale mně to nevadilo, to jen brácha se ptal, jestli není v lednici nějaký dressing (no fuj! :o)).