sobota 21. ledna 2012

Alkohol za odměnu?

Až dodělám tenhle semestr, koupím si za odměnu ne malý, ale VELKÝ medový Žufánek!

Malý zjevně dochází...

Ale neměla bych si ho spíš koupit až na příští zkouškové? :))

pátek 30. prosince 2011

PF 2012

Mé PFko sice není o jídle a vůbec se na tyhle stránky nehodí, ale je pro vás všechny, kteří to tu sledujete. Díky!


středa 28. prosince 2011

Dáš si kachnu, Štěpáne?

Pečení celého ptáka v troubě, to je něco, co se mi ještě dosud nestalo. A kdy jindy je na to tak jedinečná příležitost jako na sv. Štěpána? Sv. Martin je příležitost, jak se opít mladým vínem, aby člověk nemusel chvíli myslet na školu, ale o Vánocích se prostě nic nedělá! :) A máma v polovině prosince koupila kachnu. Kachnu mraženou, původ jsem nezkoumala, ale co. Mně jde tentokrát o akt přípravy, na supersuroviny prostě kašlu, hlavně že jsou nějaké. Takže mražená kachna, zelí z makra a brambory na knedlíky neznámého varného typu (máma na podzim bere x pytlů brambor od nějakého zemědělce, a jakékoliv jiné brambory máme doma zakázané používat, dokud jsou tyto - takže celý rok ;).

Jak ale upéct kachnu? Nejdřív jsem zkoumala různé exotické recepty zahrnující kaštany, pomeranče, jablka, cokoliv... Ale nakonec jsme se na to vykašlala, kachnu osolila, okmínovala a dala péct do trouby na 110° na asi 6 hodin. Našla jsem recepty třináctihodinové i dvouhodinové, tak jsem to vzala středem podle Florentýny a jejího receptu z letošního Gurmetu (nebo nějakého takového časopisu). Trochu mě mrzí, že jsem nějak zapomněla kachnu nasolit už den předem, jak jsem také našla v nějakých radách, ale tak ještě někdy kachnu dělat budu.


Zelí červené, to je jasné, podusit se skořicí, bobkolistem, 3 hřebíčky, nastrouhaným jablkem, troškou octu a cukru a.... Po změknutí to bylo divné, tak jsem zelí ještě dosolila, dooctovala, dopepřila a doufala, že se do večera nějak rozleží :). Nakonec zasáhla máma a proklaté zelí se dalo jíst.

Také jsem se pořád nemohla rozhodnout, jaké knedlíky k té kachně a zelí udělám. Houskové? Bramborové? Obyčejné houskové? Karlovarské? Obyčejné bramborové? Chlupaté? A to existuje asi tak milion dalších druhů!! (Třeba bramborové plněné kaštany, wow...)
Hledala jsem v časopisech, knížkách, na internetu, a nakonec jsem skončila u Vilemíny. Chlupaté (tedy z brambor) knedlíky s houskou? To je to pravé pro nerozhodné kuchaře! :) Zkušební knedlík se mi ve vodě totálně rozpadl, takže trošku hrubé mouky jsem přidala, ale tyhle knedlíky mě rozhodně zaujaly.


A jak to celé dopadlo?


Maso odpadalo od kosti, knedlíky nakonec držely pohromadě, tři pochvaly od tří strávníků, co víc si přát? :) Snad jen více času na takové pokusy! :)

pondělí 26. prosince 2011

Rybičky, rybičky, rybáři jedou!

Na Štědrý den kapra, to je jasné. Od té doby, co ho děda začal dobrovolně stahovat z kůže a od té doby, co jsme ho začali nakládat do piva, jsou mé Vánoce šťastnější. Kaprem, bramborovým salátem ani rybí polévkou vás nebudu zatěžovat. Zvlášť bramborový salát a rybí polévka jsou věci, které sice každý dělá jinak, ale do polévky doma dělám tak maximálně krutony, takže tento blog budu zatěžovat historkou "Ája vaří poprvé rybí polévku" až někdy příště.

O čem jsem ale chtěla psát především je sváteční večeře č.2. Děti rozvedených rodičů často mívají dvoje Vánoce (jéj;), ale protože už nejsem až tak úplně dítě, tak jsem byla pověřená vařením (vyslechla jsem si, že táta by určitě vařil hrozně dobře, kdyby vařil, ale ono ho to ukrutně nebaví, takže jak by vařil, kdyby vařil, se nikdy nedozvíme).

Přeci jen se jednalo o skoro-štědrovečerní jídlo, tak jsem si řekla, že to sfouknu zase rybou, tentokrát ale tou růžovou, kterou taky všichni znají. Nechtělo se mi s ničím moc patlat, přeci jen mě další den čekala kachna (ale o tom zase až příště :). Prolistovala jsem nějakou kuchařku, nějaký časopis a nakonec vyhrál losos na citrusech s voňavými bramborami - neuvěřitelně jednoduché, neuvěřitelně efektní. 


Nevím, proč recept mluví o voňavých bramborech, ale dobré byly určitě, aspoň z táty pořád padala slova významem někde mezi "zajímavé" a "výborné". K tomu jednoduchý nasládlý salát z dubáčku a rukoly a všichni se k mé radosti olizovali až za ušima.


Salátovou zálivku nejraději dělám z olivového oleje, balzamikového octa a javorového sirupu. Vzhledem k hořčici v bramborách jsem ji přidala i do zálivky - vše podle oka. A zapomněla jsem osolit, ale mně to nevadilo, to jen brácha se ptal, jestli není v lednici nějaký dressing (no fuj! :o)).

pondělí 14. listopadu 2011

Tragédie ztraceného času

Nedávno pan Cuketka založil na svém webu diskuzní vlákno "Co vás nejvíc odrazuje od vaření?" Bez váhání jsem odpověděla, že především čas. Smutné však je, že jíst se musí, jediné jídlo z "cizí kuchyně", co si zatím můžu dovolit, je z menzy, a i to je jen 2-3x týdně. A pak tu zbývá chleba, párky, smažený vajíčka,...

Já vím - výmluvy výmluvy!!

A máte pravdu, existuje spousta jídel, kterými byste sice asi nepohostili návštěvu, ale jsou relativně dobrá, levná, nenáročná na čas i suroviny.

Stává se vám občas, že najednou nenávidíte to, co normálně milujete? Syndrom vyhoření?

Vaření v časovém presu, omezené množství surovin, vybavení, finance, omezená invence, vaření pro jednoho!

Teď jsem si spočítala, kolik počítačového času jsem na čem včera strávila. Připadala jsem si opravdu pracovitá, přesto tam nějak vznikly asi 4 hodiny, které jsem asi mohla využít třeba k vaření, že? (Ve skutečnosti vždycky "vařím" aspoň na internetu, třeba jsem se koukala na vizitky YouTube Next Chef :)

Co jsem ale chtěla říct především - v listopadu to bude záhul s prací do školy, s mou pseudoprací za peníze a vůbec. Nevím přesně, jak to bude vypadat v prosinci, ale i kdybych vám sem měla dát fotky smažených vajíček (já je vždycky vysušila, ale skoro bych řekla, že teď už dělám moc dobré :), tak něco vlastoručně uvařím! :)

čtvrtek 3. listopadu 2011

Chuťové kombinace

Lehce se ještě vrátím k dýním. Z dýně jsem přeci vařila už i na blogu - dýňovou polévku! Ale asi to nebylo úplně něco, co bych si ráda zapsala do svého zápisníčku s recepty (mimochodem, jak se vám líbí "americký" způsob schraňování receptů? :)).

Na jeden jediný dýňový recept vzpomínám ráda a to byl dýňovo-zázvorový chlebíček. Určitě jste už slyšeli o cuketové nebo mrkvové buchtě. V zásadě v tom těstu tyhle suroviny nejsou moc cítit, ale těsto zvláční. A stejně tak to umí dýně. A když k ní přidáte perníkové koření a dvakrát větší dávku mletého zázvoru, než je uvedeno v receptu (dýni stačí nastrouhat, nemusíte vyrábět pyré), je to jízda! Fotit se nestihlo, by to příliš dobré :)

Chtěla jsem ale poukázat na něco úplně jiného. Dýni nemusím a třeba jsem zatím jen nenašla jejího dokonalého společníka (zázvor není úplně společník, ale spíš tak trochu vrah ;), ale zato jsem našla pěkné schéma, které postihuje nejběžnější potraviny a jejich kombinace. To kdybyste chtěli vařit a nevěděli, jestli se mrkev hodí k cibuli. Samozřejmě je to spíš taková hříčka, těch kombinací je na světě neuvěřitelná hromada, ale třeba tam někdo najdete inspiraci pro dnešní večeři :)

neděle 30. října 2011

Jak nepéct dýňový koláč

Ačkoliv je zase sezóna dýní, letos už se nejedná o takový trhák, jako před pár lety, když se rozjel prodej dýní hokkaidó. Na druhou stranu se tahle surovina tak nějak obecně dala do povědomí a dneska už není problém sehnat i jiné druhy dýní. A nebo to bylo možné i dřív, ale nikdo nevěděl, co s tím :)

Já jsem dlouho odolávala - něco, co dělají všichni, mě už z (jakéhosi hloupého) principu odrazuje, ať už jde o nové "boží" cvičení jako třeba zumba, nebo o znovuobjevenou surovinu, jako je právě dýně.

Dýňová horečka během těch pár let trochu vychladla, přestože podobně jako chřipka přijde na podzim, ale už jsem velká holka a zkusit se musí všechno.

Jenže já dýním pořád nějak nemůžu přijít na chuť! Pořád to zkouším a pořád nic. Možná něco dělám špatně, ale tak moc mizerná kuchařka sice nejsem (i když poslední dobou to jde se mnou od desíti k pěti :o). Zkoušela jsem dýňovou polévku, dýňové máslo, dýňovou něco-jako-marmeládu, dýňové risotto a dneska to dospělo až k dýňovému koláči. Na Zelňáku jsem koupila tento týden kus takové té obrovské dýně (paní to prodávala už naporcované, což bylo milé), tak jsem se rozhodla zužitkovat ho sladce.


Už na fotce si můžete všimnou připálených ořechů, ty jsou ale na celém koláči pořád to nejlepší. Dýňová náplň (dýně, vejce, kondenzované mléko, nějaké to koření) je dýňová poměrně výrazně, ale ona je dýně sama o sobě dost mdlá, takže něco tomu prostě chybí!

Laškovala jsem s myšlenkou hodit do náplně tvaroh a asi jsem to měla udělat. Na tom ale nezáleží, třeba jsem měla špatný recept, ale opravdu je možné, že mě žádná dýňová pochutina zatím nijak nezaujala?