neděle 4. září 2011

Hrachová kaše


Hrachová kaše je zkrátka a jednoduše mé oblíbené jídlo chudých. Žlutý hrách se dle návodu na sáčku ani nemusí namáčet (přesto to dělám) a hlavně příprava hrachové kaše vůbec netrvá dlouho. Resp. uvaření hrachu sice trvá déle, ale nemusíte se o něj prakticky starat, takže je to bez námahy. Stačí hrášek trochu rozvařit a už ani nemusíte mixovat či pasírovat, kaše se udělá sama.


V zásadě stačí osolit a máte hotovo, je to dobré i tak. Protože ale to by bylo zas až moc jednoduché, tak doporučuji přidat saturejku, tymián nebo bobkový list, trochu česneku, pepř a podávat s osmahnutou cibulkou (ideálně na sádle, to je prostě lepčejší :)) nebo slaninou (nebo obojím), bohatší mohou přidat i plátek uzeného. A co je důležité - je to opravdu syté.



Porce samotné hrachové kaše bez ničeho vyjde asi tak na 5 korun (fakt! :). Plátek uzeného sám o sobě stojí asi tak 13 Kč, ale doporučím investovat do nějakého, který nechutná jak spálená podešev. Nějak jsem chtěla vyzkoušet obchůdek s nápisem "domácí uzené" a zjevně to úplně nevyšlo.

sobota 3. září 2011

Italské letní odpoledne

Ještě, než se s vámi na dva týdny rozloučím (trochu pochybuju, že budu mít v Kazachstánu čas a náladu vysedávat u internetu, ale kdo ví, třeba to tam bude hrozná nuda, aspoň brácha pořád říká, že tam nic není :), tak sem napíšu pár článků, nastavím u nich čas vydání, aby vás ve čtečce aspoň ještě pár dní občas něco překvapilo :)

Mám totiž pár fotek, které ne a ne sem dát, tak tedy dneska, před odjezdem, se na to vrhám.

Protože už to zase vypadá na léto (i když noci jsou poněkud chladné), začínám letní zeleninovou klasikou, a až trochu přituhne, můžete si uvařit něco hutnějšího, třeba luštěniny.


Už z obrázku určitě tušíte, o co se jedná.

Caprese - jídlo, ve kterém jsem nikdy neviděla smysl, snad proto, že mozzarella, co koupíte běžně v obchodech mi fakt nechutná. Snad proto, že sehnat čerstvou bazalku není až tak jednoduché (a vypěstovat mi nikdy nějak nešla, potřebuje dost světla). A snad proto, že na olivový olej jsem si hrozně dlouho "musela" zvykat, o balzamikovém octu ani nemluvím. Nakonec jsem zjistila, že obě tekutiny mají své zvláštní kouzlo, a už se bez nich nedá jen tak v klidu být.

Mozzarellu jsem ale tuhle objevila v brněnské podnikové prodejně sýrárny Orrero - La Formaggeria (je i na SCUKu). Sýr nemají v nálevu, což ani nevím, jestli je dobře nebo špatně, každopádně tahle mozzarella má chuť a to ne chuť starých pneumatik, prostě jsem se do ní zamilovala! A když už je člověk v Orreru, tak je to jen pár kroků na Zelňák pro čerstvou bazalku a rajčata. No co víc si přát!

Máte mozzarellu? A rajčata? Bazalku, olivový olej, balzamikový ocet, sůl pepř a případně trochu bílé křupavé bagety? 

Pak máte caprese!


Nejznámnější způsob podávání je prokládání plátků rajčat plátky mozzarelly, ale nakonec - je to na vás, jak si to uspořádáte. Důležité je posypání bazalkovými lístky, zakápnutí olejem a octem, lehounké osolení a opepření. A pak už si to můžete jíst jak chcete.


Hlavně pomalu a vychutnávejte :)

Za porci 100 g mozzarely, 150 g rajčat a čtvrtky bagety v akci dáte nějakých plus mínus 35 Kč.

středa 31. srpna 2011

Koukejte, co jsem našla!

To je TEN dort :)



Njn, že fotím na foťák bez karty, to jsem si už zvykla, ale že fotím s foťákem s kartou a následně ji v tom foťáku nevidím, to je novinka.

Blízká setkání třetího druhu

Znáte ten film? Musím přiznat, že já si ho teď moc nevybavuji, ale ČSFD říká:
„Setkání lidstva s mimozemšťany totiž není žádnou idylickou pohádkou (jako je pozdější dětský E. T.), ale událostí určenou zásadním nepochopením, až násilným chováním mimozemšťanů a absencí (zjevnou) jakéhokoliv citu či pochopení."

Zaměňme výraz mimozemšťan slovem číšník a hned máme úvod k včerejšímu večeru.

Jako toto léto již mnohokrát, i včera jsme si zašli s Jiříkem na pivko k Tesařovi. Hostinec U Tesaře je blízko, točí tam nepasterovaného Záviše, mají zahrádku, pomazánku a čtvrtku chleba za 60 korun, a vůbec se nám tam tak nějak líbí.
Těsně před desátou večerní se k nám připojili dva kamarádi, z nichž jeden byl hladový. Nejen, že obsluze trvalo, než vůbec přišla, ale když se náš hladový kamarád ptal, jestli by mohl dostat ještě něco k jídlu, aspoň pomazánku, tak se číšník podíval na hodinky, zamyslel se s dlouhým „hmmmmmm“ a dodal:,,Už ne.“ Když ho hladový kamarád prosil o cokoliv, třeba nějaké brambůrky, sušenky, cokoliv k jídlu, tak se číšník zeptal: „,Tomu říkáte jídlo?“

To jsme nemohli nechat jen tak. Normálně bychom to asi neřešili, ale s tímto číšníkem jsme už jednou měli nepříliš dobrou zkušenost (jako s jediným, jinak je U Tesaře obsluha milá) a jeho „hmmmmmmmmm, ne“ nás přesvědčilo o tom, že jinde bychom mohli pochodit lépe. Kamarád si odskočil a Jirka zatím zašel dovnitř a zeptal se milé blondýnky, jestli by nebylo ještě něco k jídlu, třeba nějaká pomazánka. Slíbila, že se alespoň zeptá nebo vyhrabe nějaký kus brambůrek.  Přání však slyšel kuchař a hned řekl, že pokud pomazánka stačí, tak to není problém. Žádný stres, vše s úsměvem, klídek. 

Nejvíc nás ten večer pobavilo, když pomazánku s chlebem přinesl náš „oblíbený“ číšník se slovy „to je jako pro vás, jo?“ a pohledem, který vraždil. 

Malá vzdělávací vsuvka:
Arogance nebo arrogance (franc. arrogance) je povahová vlastnost lidí, kteří mají nadměrně silné ego, nadměrné sebevědomí. Projevuje se jako naduté, domýšlivé, pyšné či pohrdavé vystupováním vůči druhým lidem.

O něco později jsme udělali tu osudovou chybu, že jsme se té milé blondýnky zeptali, jestli je tento číšník nějaký majitel, provozní nebo tak něco, a zmínili jsme se, že je fakt nepříjemný a chová se arogantně. Na jeho obranu nám řekla, že dneska celý den nejedl, tak je naštvaný. Resp., že mu kuchař nechtěl udělat jídlo. Jestli se tak chová i ke kuchaři, tak není divu :)

Že to bylo osudová chyba, se ukázalo až při placení, kdy nás sice přišla zkásnout nějaká slečna, ale najednou se přihnal i onen číšník (jak se ukázalo - vedoucí směny) a začal se ptát, jestli na nás byl nějaký nepříjemný, jestli jsme měli nějaký problém a proč to proboha neřekneme přímo jemu, ale musí se to k němu dostat nějakým šumem. Snažili jsme se mu v klidu vysvětlit, co nás podráždilo, ale nedařilo se. Tento člověk vás nenechá říct jedinou souvislou větu: vždy po pár slovech kohokoliv přerušil a po několikáté zopakoval to, co nám už říkal a různě se obhajoval. Ukázalo se, že pomazánku nám připravil majitel (který má na rozdíl od číšníka jasno, proč je důležitý spokojený zákazník), a jediný, kdo s jídlem má skutečně problém, je číšník, protože to řekl. Po chvíli monologu jsme byli vinni nejen objednávkou, ale drzostí, že jsme se odvážili stěžovat na nevstřícné zacházení. 
Zapojila jsem se i já (teda snažila se zapojit), a to v konfliktech zůstávám většinou stranou. Úsměvné je, že si už ani nepamatuji, co jsme mu chtěla říct  (snad proto, že jsem to neřekla celé), nicméně zaznělo tam slovo arogantní a bylo mi řečeno, že já! jsem arogantní. Aha :)

Byli jsme poučeni, že pokud se mu chceme vyhnout, máme si zjistit, co znamená krátký a dlouhý týden (asi budeme muset, protože to tady máme fakt rádi) a pán odešel.

Snad mu kuchař dal najíst aspoň před spaním… 


Motto dne: schůzky s blbcem odkládejte na neurčito.

pondělí 29. srpna 2011

Zkušební dort

Můj bratr se v září žení. V Kazachstánu. Babička s mámou dostaly za úkol upéct tam svatební dort (jedeme tam na dva týdny, ne jen na svatbu, samozřejmě :), a když jsem se to dozvěděla, tak jsem řekla: "tak to teda ne, dort vymyslím já!"

Vlastně nevím, co se mi stalo, dort jsem v životě pekla všehovšudy asi tak jeden a hned se chci vrhnout na svatební. Ale což, dort nemůže být nic složitého! Problém je hlavně v tom, že Kazachstánu bude horko horoucí a na místo svatby ještě pojedeme i s dortem nějakých 60 km kamsi, pravděpodobně jakýmsi přehřátým dopravním prostředkem.

Co naplat, dort nemusí být dobrý, hlavně, když bude dobře vypadat. A jediné, co mě napadlo, bylo naučit se pracovat s nějakou potahovací hmotou, protože je to pravděpodobně to jediné, co v horku udrží dort pohromadě. A když už, tak si ji i udělám sama - kdo ví, co se v Kazachstánu dá a nedá sehnat. 

Navíc jsme se v sobotu s kamarádkou stěhovaly, tak jsem si řekla, že zkušební dort bude ideální pro partu našich stěhovacích kamarádů. Dort se snědl celý a nikdo si nestěžoval, takže asi se celkem povedl :)

Několik dní jsem po večerech i přes den studovala internet, až jsem narazila na fórum www.dortomanie.cz, kde jsem také strávila notnou dávku času. Finální plán byl takový: kakaový mechový korpus, máslovo-pudinkový kokosový krém a mléčná potahovací hmota. 

Ačkoliv jsem dort dělala nakonec docela narychlo (no pár hodin to samozřejmě zabralo i tak, ale ideální by byl třeba celý den), nezapomněla jsem ho vyfotit. Co jsem však zapomněla, byla karta v počítači, takže fotka je v nějakém demo modu ve foťáku a bez kabelu, který v Brně nemám, ji z něj nedostanu. Tak jediná fotka dortu, která existuje, je tato :)


Recepty jsou ve výše uvedených odkazech, přesto mám několik poznatků, o které bych se ráda podělila.

Dortový korpus:
  • Těsto ze 4 vajec jsem nalila do dortové formy o průměru 25 cm. Místo korpusu jsem měla asi 3cm placku a zděsila jsem se, jestli ji vůbec zvládnu rozkrojit. Ale šlo to v pohodě, nicméně to byl docela nízký dort.
  • Ještě jsem dodělávala těsto z 1 vejce na 3 muffiny - jeden sežrán jako zkušební, dva pak na dortu tvoří siláky-stěhováky :)


    Kokosový krém

    • Krupici netřeba přidávat, bude to hyperhusté i tak.
    • Pudink to chce opravdu kokosový, s vanilkovým chuť kokosového mléka totálně zanikne.
    • Přidala jsem jen 250 g máslo a cukr podle chuti a i tak mi hromada krému zbyla. Vystačil by na promazání dvou pater i na obmazání dortu jako podklad pro potahovku.


    Potahovací hmota
    • Nebojte se vody! Ona přinjehorším vyschne. Zvlášť když děláte potahovku v horku. Já podle instrukcí pracovala s vodou velice opatrně a pořád mi nebylo jasné, jak se dá šutrem potáhnout dort.
    • Potahovku samozřejmě můžete ochutit třeba mandlovou trestí (já pracovala s trochou růžové vody, také zajímavé), obarvit potravinářskými barvami a nebo i kakaem.
    • Dělala jsem z 300 g mléka a 300 g cukru - hmotu jsem si připravila den předem, tak jsem nevěděla, že z dortu bude jenom tenká placička. Samozřejmě mi nějaká hmota zbyla, ale údajně vydrží v lednici dost dlouho (pokud není upatlaná od krému). Na fóru dortománie jsem také stáhla tabulku spotřeby hmoty, tak připojuji zde.


    Tak nějak jsem už pochopila, proč jsou celé dorty v cukrárnách tak drahé, nikdy bych si vlastně neuvědomila, že ta cena se vyšplhá tam, kam se vyšplhala (i když je jasné, že u krému to hodně naskočilo kvůli kokosovému mléku). Jsem zvědavá, kam se dostaneme s cenou za celý svatební dort (i když to asi raději nebudu počítat :) Naštěstí na svatbě bude jen do 30 lidí :)

    Ranní čtení

    Když mám po ránu čas, nikam extra nespěchám, tak začnu půllitrem vody a internetem.

    Dnes jsem zapnula svůj google reader a přečetla si (zcela náhodně a přesně v tomhle pořadí) následující tři články:


    Co mě ale lehce pobavilo a proč vám to sem píšu - zatímco Lucie byla zděšena nejen na začátku, ale i na konci a nemá potřebu to zkoušet znovu, Catalinu to "FAKT vyděsilo", ale vlastně se to stejně chtěla naučit. No a Meg vypadala nadšeně od začátku do konce, navíc udělala víc druhů, než říkalo zadání :)

    A já jsem z toho rozčarovaná a najednou nevím, jestli bych to někdy chtěla zkusit nebo ne :)

    pondělí 22. srpna 2011

    Zakončení výletu u piva a kávy

    Pokud jste si nevšimli, minulý článek o našem výletu na Klokočnou (V Jiříkově vidění) napsal sám Jiřík - můj drahý a donedávna tichý společník blogu. Skóre včerejšího dne, tedy prvního dne vystavení článku, je 80 přístupů a jeden nový viditelný pravidelný čtenář. To nám přijde moc pěkné a trochu to vypadá, že blog už bude muset psát jen Jirka, ale nedá se nic dělat, já mám na psaní (trošku) víc času a materiálů :)

    O co jsme se ale ještě chtěli podělit.. Z Klokočné jsme ještě došli do Mnichovic, nasedli na vlak do Říčan a řekli si, že ještě skočíme na kafe. Na Říčanském náměstí je už nějakou dobu kavárna Coffee's, do které jsem ale zatím neměla důvod jít, až nyní. O produktech kavárny nemá zas tak moc smysl hovořit, já vám chci hlavně ukázat pár fotek, které jsme vytvořili. Fotograficky žádná sláva (byli jsme unavení po výletu :), ale interiér je tak podivný, že kdybych chtěla nafotit nějakou vintage/royal/cosi kolekci čehosi, tak sem asi zajdu :)