pondělí 29. srpna 2011

Ranní čtení

Když mám po ránu čas, nikam extra nespěchám, tak začnu půllitrem vody a internetem.

Dnes jsem zapnula svůj google reader a přečetla si (zcela náhodně a přesně v tomhle pořadí) následující tři články:


Co mě ale lehce pobavilo a proč vám to sem píšu - zatímco Lucie byla zděšena nejen na začátku, ale i na konci a nemá potřebu to zkoušet znovu, Catalinu to "FAKT vyděsilo", ale vlastně se to stejně chtěla naučit. No a Meg vypadala nadšeně od začátku do konce, navíc udělala víc druhů, než říkalo zadání :)

A já jsem z toho rozčarovaná a najednou nevím, jestli bych to někdy chtěla zkusit nebo ne :)

pondělí 22. srpna 2011

Zakončení výletu u piva a kávy

Pokud jste si nevšimli, minulý článek o našem výletu na Klokočnou (V Jiříkově vidění) napsal sám Jiřík - můj drahý a donedávna tichý společník blogu. Skóre včerejšího dne, tedy prvního dne vystavení článku, je 80 přístupů a jeden nový viditelný pravidelný čtenář. To nám přijde moc pěkné a trochu to vypadá, že blog už bude muset psát jen Jirka, ale nedá se nic dělat, já mám na psaní (trošku) víc času a materiálů :)

O co jsme se ale ještě chtěli podělit.. Z Klokočné jsme ještě došli do Mnichovic, nasedli na vlak do Říčan a řekli si, že ještě skočíme na kafe. Na Říčanském náměstí je už nějakou dobu kavárna Coffee's, do které jsem ale zatím neměla důvod jít, až nyní. O produktech kavárny nemá zas tak moc smysl hovořit, já vám chci hlavně ukázat pár fotek, které jsme vytvořili. Fotograficky žádná sláva (byli jsme unavení po výletu :), ale interiér je tak podivný, že kdybych chtěla nafotit nějakou vintage/royal/cosi kolekci čehosi, tak sem asi zajdu :)




neděle 21. srpna 2011

V Jiříkově vidění

Minulý víkend jsme se s Ájou vypravili na výlet do Klokočné ochutnat středočeskou kuchni. V merku jsme měli dva podniky, jmenovitě U Koryta a U Koně, kde jsme chtěli oslavit první výplatu v nové práci, víkend a vzájemnou partnerskou snášenlivost k rozdílným potřebám výletování.
Proč zrovna U Koryta a U Koně? O korytu jsme na SCUKu (recenze: U Koryta, U Koně) četli, že majitel je sice svérázný, ale jídlo bohovské, a U Koně má zase vařit vyhlášená kuchařská rodina Sapíků. Takový cíl byl dostatečnou motivací, aby Moravák vkročil do nebezpečných pražských hvozdů.

Já se těšil na steak, Ája na pivo. Cesta z Říčan pěkným a vlastně docela bezpečným lesem rychle uběhla a před jednou jsme úspěšně stáli u U Koryta. Ale měli jsme smůlu – na dveřích stálo „Dovolená“. Po chvíli focení dveří sice vylezl majitel, který zřejmě tráví dovolenou jako v Ženatý se závazky, ale místo steaku nám neotesaně naznačil, ať už se neobtěžujeme kdykoliv ukázat. (Ten musí mít koule, když takhle jedná se zákazníkem.)
Náhradní řešení U Koně naštěstí nebylo daleko. 

  
U Koně to vypadalo jako v myslivecké hospodě. Všude samý obraz, paroží a tmavé barvy. Vizuální stylizace příjemně odkazovala na histori rodiny Sapíků coby šlechtických kuchařů a na českou/staročeskou kuchyni. Ačkoliv jsem spíše na moderní nepřeplácané řešení prostoru, tady jsem se díky tradici hned začal cítit pohodlně (pěkný příklad použití síly příběhu). Unavení pochodem jsme zapadli k jedinému volnému stolu a už u nás byla usměvavá obsluha. 
Jídelníček byl přehledný a názvy s cenami naznačovaly, že se máme připravit na kulinářský zážitek. Já, naladěn na steak, jsem neodolal Pfefersteaku (medium-rare, spíš do krvava) s pepřovou omáčkou Madagaskar, zeleninou a hranolky za bratru 395Kč. Ája šla do Ladova kotletu s česnekovo-šalotkovu šťávou a bramborovým knedlíkem za hodně slušnou cenu 175Kč. Zatímco jsme čekali, přinesla před nás obsluha couvert v podobě škvarkové pomazánky s bylinkovou houskou. Musím přiznat, že to byla zatím nejlepší škvarkovka, kterou jsem jedl. Jemná, plná chuti, příjemně roztíratelná a v dokonalé harmonii se sušší voňavou houskou. Kdyby ji podávali jako samostatné jídlo, neobtěžoval bych se se steakem. 

Můj pfefersteak vypadal skvěle, Ájina kotleta taky a s chutí jsme se pustili do jídla. ...pokud máte rádi dobré konce, tady přestaňte číst, ohodnoťe článek a pokračujte ve své denní zábavě...



Steak nebyl ani zdaleka medium-rare spíše do krvava, ale well-done. To byla první zrada. Ze dvou omáček, které jsem dostal ke steaku, byla jedna pepřově dobrá a druhá bez chuti (která měla být Madagaskarská, to netuším). Ale vrchol přišel teprve s hranolky. Přiznám se, že jsem hranolky v menu přešel s myšlenkou, že to mají Sapíkovi nějak vymyšleno (a kdo jsem já, obyčejný smrtelník, abych rozporoval záměry vyhlášené rodiny kuchařů?). Neměli: dostal jsem hranolky konzistencí i chutí totožné jako v McDonalds. Dokonce byly i stejně přesolené. Nevěřil jsem vlastní hubě.
Mezitím se Ája u stolu přestala rozplývat nad výbornou smaženou cibulkou a ochutnala i maso. Ladův kotlet byl ve skutečnosti masová kapsa se zelím. A bohužel pro Áju byl stejně bez chuti jako moje omáčka ke steaku. Kéž by tak podávali jen knedlíky s cibulkou.

Očekávali jsme kulinářský zážitek a odcházeli jsme rozčarovaní. Lekce z výletu do Klokočné je tak jasná: musím se naučit vracet jídlo, které nebude dle mých představ. 

úterý 9. srpna 2011

Barvy na talíři

Máte rádi barevné jídlo? Nemyslím tím obarevné, ale když použijete takové suroviny, které vám vytvoří nejen koktejl chutí, ale i barev. Když mi talíř hraje barvami (přiměřeně), mám pak pocit pestré stravy nejen s pohledu barevného, ale i toho výživového.
Když se pak navíc jedná o jednohrncové jídlo, nemám důvod ho nemilovat :)


Vepřové v mrkvi je jedno z mých oblíbených jídel a od té doby, co jsem potkala "vylepšení" u Terezy, ještě víc => již nikdy bez vína a tymiánu! :)

pondělí 8. srpna 2011

Ideální léto

Donedávna pro mě bylo ideální léto někde v lesích na táboře, v přívěsu mezi kozama, nebo aspoň na louce pod širým nebem. Letos se ale nějak stalo, že se žádné lesy, louky, řeky nekonají (nebo ve velmi omezeném množství) a jsem převážně v Brně, uzavřená mezi stěnami a budovami, kterých je víc než stromů a asfaltu více než luk.
Tudíž když tak přemýšlím nad tím, co je pro mě letos nejvíce letní činnost, tak je to posezení s přáteli a  pivem pod širým nebem. Asi stárnu :)


pátek 5. srpna 2011

Letní večeře

Znáte to -  je léto, horko, vy už sice máte být zhublí do plavek, ale stejně se na vás všude valí "Lehké letní saláty pro vaši postavu!" Dle mého jde hlavně o to, že v létě seženete zeleninu čerstvou a českou. Nicméně někdo někdy vymyslel, že v létě člověk nemá chuť na těžká jídla, tak je ideální šance do sebe zeleninu ládovat. Já tedy nevím, já bych do sebe ládovala klidně i steaky. Ale maso doma není, zelenina je, tak jsem se dneska večer dala na tu lehkou letní stravu.


Je to jednoduché (a levné), stačí mít doma cottage a nějakou tu zeleninu, já mám tuhle smetanovou sýrověc moc ráda s jemně nakrájenou paprikou, může být i rajče a pórek, jako dnes. K tomu plátek chleba a voilá => večeře.




Zeleninový salát s cottage sýrem
(rozpis na 1 ženskou porci :)

1 paprika
1 rajče
0,5 kelímku sýra cottage
pár koleček pórku
krajíček chleba

Cena porci: cca 12 Kč (zelenina ze zahrádky, kelímek sýra cottage kolem 20 Kč)

Dobrou chuť! :)

pátek 29. července 2011

Když to dělají v časopisech, tak já budu taky!

Jsem chudý student, přesto utrácím nehorázné peníze za jídlo. Ráda vařím, ráda jím. Navíc ráda jím pestře a nespokojím se s tukovým rohlíkem a eidamem za 11 korun - ve skutečnosti jsem něco takového nedávno jedla a... nikdy více, ble!
Naštěstí mi stačí menší porce, takže oproti průměrnému chlapovi ušetřím o polovinu na jednom jídle. Na druhou stranu průměrný chlap jí dvakrát denně, zatímco já minimálně 4x, takže se to nějak vykrátí :)

Pointa je ale v tom, že si vyzkouším tak nějak zhruba počítat náklady na jednu přiměřenou porci a s výsledky vás budu seznamovat. Chápu, že výsledná cena se leckdy může u téhož pokrmu lišit v desítkách korun, podle použitých surovin, ale slibuji, že nebudu používat ten nejlevnější eidam :o) Podobný systém pravděpodobně znáte z některých časopisů o vaření. Každopádně jsem si řekla - proč to nevyzkoušet taky!


Protože všichni znáte tvrzení, že zdravé jídlo může být dobré, tak já zkusím usilovat o to, aby dobré jídlo bylo levné, resp. přiměřeně drahé. A koneckonců, aspoň si ověřím, kolik skutečně utrácím za jídlo - to, že občas něco nakoupím za nějakou částku, mi nedává moc dobrý přehled, protože některé potraviny leží ve spížce třeba 2 týdny (nebo déle), než přijdou na řadu.

Tak co,  budete mi držet palce? :)